Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1466/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyň a)D. J., a b)Ing. I. K., obou zastoupených JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem, se sídlem v Sokolově, Staré nám. 6, PSČ 356 01, proti žalovaným 1)Ing. J. K., CSc., zastoupeného JUDr. Karlem Uhlířem, advokátem, se sídlem v Plzni, Husova 722/13, PSČ 301 00, a 2)EGERIUS Group a. s., se sídlem v Chebu, Svobody 547/19, PSČ 350 02, identifikační číslo osoby 62618113, o určení platnosti smlouvy o převodu nemovitostí, in eventum o určení její neplatnosti a vrácení kupní ceny, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. listopadu 2009, č. j. -269, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a b) a žalovanou EGERIUS Group a. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se domáhaly žalobou určení, že smlouva o převodu nemovitostí uzavřená dne 12. prosince 2001 mezi druhou žalovanou jako převodkyní a žalobkyněmi jako nabyvatelkami (dále jen „sporná smlouva“) je platná. Pro případ, že by soud tomuto návrhu nevyhověl, se pak domáhaly určení, že sporná smlouva je neplatná a dále, aby prvnímu žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni a) částku 25,132.000,- Kč a žalobkyni b) částku 24,878.000,- Kč, oproti povinnosti obou žalobkyň strpět dispozici s nemovitostmi, které byly předmětem sporné smlouvy.

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Plzni k odvolání obou žalobkyň rozsudek ze dne 16. prosince 2008, č. j. -142, kterým Okresní soud v Chebu žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně „v plném rozsahu“) podaly obě žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení , (dále též jen „ “), namítajíce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (uplatňujíce tak dovolací důvod vymezený v ustanovení ) a navrhujíce, aby je Nejvyšší soud společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému a třetímu výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto je Nejvyšší soud v tomto rozsahu podle ustanovení a bez dalšího odmítl, aniž se zabýval argumenty dovolatelek snášenými proti správnosti nákladových výroků.

V rozsahu, v němž směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, může být dovolání přípustné pouze podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelky však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu, k řešení nepředkládají.

Závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu dovolatelek na požadovaném určení platnosti, případně neplatnosti sporné smlouvy je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky uveřejněné pod čísly 68/2001 a 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Z uvedeného důvodu jsou pak z hlediska posouzení přípustnosti dovolání právně bezcenné argumenty dovolatelek snášené na podporu jejich názoru o platnosti sporné smlouvy.

Důvod připustit dovolání pak Nejvyšší soud neshledal ani k prověření správnosti závěru odvolacího soudu, podle kterého dovolatelkám nemůže být přiznán nárok na vrácení kupní ceny mimo konkursní řízení vedené na majetek úpadkyně EGERIUS Group a. s. Je tomu tak již proto, že (jak vyplývá ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů) dovolatelky kupní cenu podle sporné smlouvy nezaplatily, nýbrž na pohledávku pozdější úpadkyně na zaplacení kupní ceny započetly své pohledávky za úpadkyní. Jestliže tedy dovolatelky podle sporné smlouvy ničeho úpadkyni neplnily, nemohl jim (logicky) ani vzniknout nárok na vrácení (neposkytnutého) plnění v případě neplatnosti smlouvy podle ustanovení , (dále jen „obč. zák.“). Není-li sporná smlouva platná (a nebylo-li zde tudíž v době provedeného započtení pohledávky pozdější úpadkyně z titulu kupní ceny), nedošlo v důsledku úkonu směřujícího k započtení k zániku pohledávek dovolatelek za úpadkyní použitých k započtení ( obč. zák.); jejich zaplacení však předmětem řízení v projednávané věci není.

Nejvyšší soud proto odmítl dovolání i v části směřující proti výroku napadeného rozsudku ve věci samé jako nepřípustné podle ustanovení a

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyň bylo odmítnuto, druhé žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly a prvnímu žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „ “), a z náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení , , a vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Jelikož zástupce prvního žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání), snižuje se takto stanovená odměna o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,-Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2.060,- Kč tak dovolací soud přiznal prvnímu žalovanému k tíži dovolatelek celkem 12.360,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. února 2011

JUDr. Petr Š u k předseda senátu