Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 788/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce V. . zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, proti žalované AKSM Blansko, spol. s r.o. v likvidaci, se sídlem v Blansku, Jiráskova 22, identifikační číslo osoby 16343816, o 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8/11 CmS 9/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. června 2009, č. j. -223, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. ledna 2008, č. j. -185, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „ “ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, který dovolatel spatřoval v rámci uváděného dovolacího důvodu podle v řešení jím formulované otázky v rozporu s hmotným právem. Odvolacímu soudu vytýkal, že „pominul zásadní nárok žalobce na zaplacení odměny z tvůrčí činnosti“, že „nárok žalobce posoudil na základě jiného právního titulu, než tvrdil a prokazoval žalobce“, a zcela ignoroval, že „žalobce se žalované částky nedomáhá z titulu porušení práv k průmyslovému vzoru č. 24363, ale z titulu odměny za tvůrčí činnost ... resp. z porušení ustanovení obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) žalovaným“. Tato výhrada dovolatele proti rozhodnutí odvolacího soudu je však zjevně nedůvodná, a proto není způsobilá založit přípustnost dovolání podle

V žalobě na č. l. 1 a násl. spisu žalobce a žalobkyně BOHEMIAFIRE spol. s r.o., se sídlem v Praze 8, Vršní 42, identifikační číslo osoby 48537195, vůči níž bylo řízení usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. června 2002, č. j. -54, zastaveno, mimo jiné uvedli, že „Shora popsaným jednáním pak žalovaná společnost působí značnou škodu, přičemž v tomto řízení uplatňují žalobci nárok na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 53 obch. zákoníku. Rozsah škody však žalobci přesně neznají, neboť nemají přístup k účetní dokumentaci žalované společnosti. Předpokládají, že při průměrné ceně jednoho topidla Kč 16 000 a průměrné prodejnosti 40 kusů topidel ročně, a to počínaje rokem 1993 až po rok 1997, lze odhadnout tuto částku minimálně na Kč 400 000. V průběhu řízení pak žalobci předpokládají, že vyjdou najevo skutečnosti rozhodné pro posouzení výše škody a žalobci v tomto směru upraví žalobní petit“.

Skutkovými tvrzeními v žalobě včetně v ní uvedeného citovaného výslovného vyjádření žalobního návrhu byl ze strany žalobce dostatečně a určitě vymezen předmět sporu, o němž soudy obou stupňů – jak se podává z odůvodnění jejich rozhodnutí ve věci – jednaly a rozhodovaly. Podle soudu prvního stupně „se žalobce domáhal náhrady škody z důvodu, že žalovaný vyráběl a distribuoval krbová kamna, která jsou napodobením průmyslového vzoru žalobce č. 24363, existujícího v několika variantách, a zasáhl tak do práv žalobce k průmyslovému vzoru č. 24363“. Podle odvolacího soudu vyplývá ze žaloby, „že ji žalobce opřel právě o to, že je majitelem průmyslového vzoru č. 24363 s názvem „Kovový krb dvouplášťový s prosklenými dvířky“. Žalovaný přitom dle tvrzení žaloby vyrábí topidlo, které je shodné s tímto průmyslovým vzorem a tím zasahuje do práva žalobce na tento patent. Částku 100 000 Kč pak uplatnil jako škodu, kterou mu tím žalovaný způsobil za roky 1993 až po rok 1997.

Z uvedeného vyplývá, že námitka dovolatele o tom, že žalobou uplatnil nárok na odměnu za tvůrčí činnost, resp. nárok z porušení ustanovení § 271 obch. zák., nemá oporu ani v žalobních tvrzeních a ani v dalších podáních žalobce, jimiž změnu žaloby nenavrhoval.

Podle věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolatel kromě tvrzeného pominutí jeho žalobního nároku z jiného právního titulu nevznesl žádné jiné výhrady proti napadenému rozhodnutí a dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. března 2011 JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu