Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2275/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka, v právní věci žalobců a) F. Š., zastoupeného JUDr. Františkem Šáchou, advokátem, se sídlem v Kunovicích, V Grni 1636, PSČ 686 04, b) JUDr. F. Š., c) L. B., zastoupené JUDr. Františkem Šáchou, advokátem, se sídlem v Kunovicích, V Grni 1636, PSČ 686 04, d) M. Š., zastoupeného JUDr. Františkem Šáchou, advokátem, se sídlem v Kunovicích, V Grni 1636, PSČ 686 04, proti žalovanému Zemědělsko-obchodní družstvo Mír, se sídlem v Kunovicích 1487, PSČ 686 04, identifikační číslo osoby 00140929, zastoupenému Mgr. Liborem Rojarem, advokátem, se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, PSČ 687 24, o zaplacení částky 411.555,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp.zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 2. září 2009, č. j. -135, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Uherském Hradišti vyhověl rozsudkem ze dne 3. září 2003, č. j. -22, žalobě a uložil žalovanému zaplatit F. Š., procesní předchůdkyni současných žalobců (zemřelé dne 24. záři 2005), částku 411.555,- Kč s příslušenstvím.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 3. ledna 2005, č. j. -36, uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. května 2005, č. j. -47, opětovně vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit procesní předchůdkyni žalobců částku 411.555,- Kč s příslušenstvím.

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně poté (opět k odvolání žalovaného) v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 29. září 2006, č. j. -93, změnil tak, že žalobu zamítl.

Rozsudkem ze dne 12. března 2009, č. j. -116, zrušil Nejvyšší soud k dovolání žalobců rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

V záhlaví označeným rozsudkem „změnil“ Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, k odvolání žalobce rozsudek ze dne 11. května 2005, č. j. -47, kterým Okresní soud v Uherském Hradišti vyhověl žalobě, tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobcům (jakožto dědicům původní žalobkyně) částku 411.555,- Kč s příslušenstvím.

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně „v plném rozsahu“) podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení a , (dále jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek, a proti třetímu výroku rozsudku o nákladech řízení, je objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti (obsahově) potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé pak může být dovolání přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( , věta první, ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b/ , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ).

Námitkou, podle níž „tvrzení žalobkyně učiněná již v písemném vyhotovení žaloby, jež byla následně potvrzena i účastnickým výslechem žalovaného, ústila ve skutkový závěr o uzavření dohody o vypořádání majetkového nároku“, dovolatel ve skutečnosti polemizuje s opačným skutkovým závěrem odvolacího soudu (podle něhož k uzavření dohody nedošlo); uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž však (jak výše vysvětleno) nemá k dispozici a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.

Námitkami, podle nichž odvolací soud „nesprávně aplikoval “, „v rozporu s principem neúplné apelace vzal v úvahu tvrzení žalobců ohledně uzavřené dohody učiněná až v odvolacím řízení“ a neprovedl jím navrhovaný důkaz (opakovaným) výslechem člena jeho představenstva, pak dovolatel vystihuje dovolací důvod ; jelikož dovolatelem tvrzené vady řízení nezahrnují otázku zásadního právního významu, nelze k jejich přezkoumání dovolání podle ustanovení připustit.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobcům podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění , podle něhož Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2011

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu