Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1314/2009

U S N E S E N Í

PharmDr. D. H.

J. P., o obnovu řízení

, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 2006, č.j. -49, takto:

I.Dovolání žalobkyně se zamítá.

II.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 10. října 2005, č.j. -33, rozhodl, že

„předmětná žaloba se zcela zamítá,“

a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Svoje rozhodnutí odůvodnil především tím, že podání žalobkyně ze dne 20. září 2004 posoudil jako návrh na obnovu řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. . Připomněl, že účastník může napadnout žalobou na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé anebo kterým byl sválen smír. Řízení vedené pod sp. zn. však bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, nešlo proto o rozhodnutí meritorní.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. května 2006, č.j. -49, podle ustanovení (dále jen „ “) usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení ve spojení s téhož zákona řízení zastavil. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Konstatoval, že soud prvního stupně pochybil, když nevycházel při posuzování podaného dovolání žalobkyně ze dne 20. září 2004 z ustanovení Podání podle odvolacího soudu směřovalo proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2004, č.j. -38, kterým dovolací soud odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2003, č.j. -16, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobkyni bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků ze tří čtvrtin. Protože právě na uvedené usnesení Nejvyššího soudu ČR žalobkyně reagovala svým podáním ze dne 20. září 2004, nebyl žádný důvod, aby toto podání bylo považováno za novou žalobu. Pro neexistenci návrhu na zahájení řízení proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.

Usnesení Vrchního soudu v Praze bylo doručeno žalobkyni dne 9. června 2006 a právní moci nabylo téhož dne.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dne 17. července 2006včasné dovolání,doplněné podáním své zástupkyně ze dne 4. března 2009. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení a podává je z důvodu podle , neboť se domnívá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvádí, že soudy se řádně nezabývaly podáním žalobkyně, které je podle svého obsahu odvoláním proti usnesení o zastavení řízení ze dne 22. 8. 2003, č.j. -24. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil žalovaný. Uvedl, že považuje tuto věc za uměle vykonstruovanou ze strany žalobkyně a jednotlivá nařčení za hrubou urážku jeho a rodiny.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle ustanovení Dovolací soud poté usnesení Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné, neboť napadené rozhodnutí je správné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však z obsahu napadeného spisu nebyly seznány.

Podle ustanovení lze dovolání podat také z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle ustanovení odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený soudce anebo soud nebyl správně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, popřípadě i jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

Podle ustanovení zruší-li odvolací soud rozhodnutí podle , rozhodne o zastavení řízení, jestliže je tu takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit ( ); není-li dána pravomoc soudů, rozhodne též o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží.

Odvolací soud zcela zřetelně při svém rozhodování k uvedeným požadavkům správně přihlédl. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že - jak správně dovodil odvolací soud - soud prvního stupně přehlédl, že podání žalobkyně ze dne 2. srpna 2004 svou formou a ani obsahem neodpovídá návrhu na zahájení řízení o obnovu řízení. Ostatně sama dovolatelka tuto okolnost fakticky zmiňuje ve svém dovolání. Jestliže tedy nebyla naplněna existence návrhu na zahájení tohoto řízení ve smyslu ustanovení , nebyla tak splněna základní podmínka řízení, takže odvolací soud byl nucen rozhodnout popsaným způsobem.

Dovolací soud proto uzavírá, že v souzené věci nebyl naplněn dovolatelkou uplatněný dovolací důvod, takže z tohoto zorného úhlu je třeba napadené rozhodnutí hodnotit jako správné. Dovolání proto bylo podle části věty před středníkem zamítnuto. Dovolací soud rozhodoval bez jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s a , když v dovolacím řízení žalobkyně nemá na náhradu těchto nákladů nárok, zatímco žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu