Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2154/2008

26Cdo 2154/2008ROZSUDEKNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a  Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Bytového družstva Baarovka, se sídlem v Praze 4, Ohradní 1349/25, IČ: 25143735, proti žalovanému K. K., zastoupenému JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného  proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2007, č. j. -99, takto:I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.O d ů v o d n ě n í :Žalobce se domáhal, aby žalovaný vyklidil byt  č. 7, nacházející se ve 2. patře domu žalobce na adrese O. 1349, P. 4 – M. (dále jen “byt“ nebo „předmětný byt“), který žalovaný užívá bez právního důvodu.Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne  16. 4. 2007, č. j. -83, žalovanému uložil, aby předmětný byt vyklidil a vyklizený předal žalobci do 2 měsíců po zajištění přístřeší. Vycházel ze závazného právního názoru odvolacího soudu - Městského soudu v Praze, uvedeného v usnesení ze dne 13. 12. 206. č. j. -75,  o účinnosti oznámení rozhodnutí o vyloučení z družstva, které člen osobně nepřevzal, a dovodil, že oznámení rozhodnutí o vyloučení z družstva žalobce bylo žalovanému doručeno nejpozději dne 2. 1. 2004. Protože proti rozhodnutí o vyloučení nepodal ve lhůtách stanovených § 231 odst. 4 obch. zák. odvolání  k členské schůzi, ani návrh k soudu, marným uplynutím  těchto lhůt nastaly právní účinky rozhodnutí o jeho vyloučení z družstva. Zánikem členství žalovaného v družstvu zaniklo podle § 714 obč. zák. i jeho právo nájmu předmětného bytu. Vyklizení bytu vázal soud prvního stupně na zajištění přístřeší vzhledem k důvodům vyloučení za analogického použití § 712 odst. 5 obč. zák. v návaznosti na výpovědní důvody  z nájmu bytu pro neplacení nájemného  a porušení dobrých mravů podle §  711 odst. 1 písm. c) a d) obč. zák.K odvolání žalovaného odvolací soud  rozsudkem z 24. 10. 2007, č. j.   -99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.  Uvedl, že soud prvního stupně správně vycházel z právního závěru, vysloveného v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, že doručeným do vlastních  rukou člena je oznámení o vyloučení z družstva,  doručované prostřednictvím pošty jako doporučená zásilka, kterou si člen na poště v úložní době nevyzvedl, neboť se tak dostalo do sféry jeho dispozice. Připomněl, že  přímo ze znění § 231 odst. 4 obch. zák. vyplývá, že počátek běhu tříměsíční lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí o vyloučení  z družstva váže zákon nejen k okamžiku, kdy se člen o vyloučení skutečně dozvěděl, ale též k okamžiku, kdy se o rozhodnutí o vyloučení dozvědět mohl. Poukázal také na to, že pokud by přistoupil na argumentaci žalovaného, který spojuje doručení oznámení rozhodnutí  o vyloučení z družstva jen s jeho osobním převzetím, znamenalo by to pro družstvo v podstatě nemožnost člena vyloučit nebo vyloučení člena s velkou časovou prodlevou. Za správné považoval i rozhodnutí soudu prvního stupně  o  vyklizení  bytu žalovaným po zajištění přístřeší. Zdůraznil, že použití § 712 obč. zák. pro případ  zániku nájmu bytu zánikem členství v družstvu přímo ukládá  § 714 obč. zák. Dodal také, že u žalovaného nejsou naplněny kumulativní podmínky pro mimořádné přiznání náhradního ubytování nebo náhradního bytu ve smyslu obč. zák. Zdravotní stav žalovaného soud prvního stupně zohlednil stanovením delší lhůty  k vyklizení a předáním bytu po zajištění přístřeší.Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Podle obsahu ( ) namítá, že skutkové zjištění odvolacího soudu, že mu oznámení o vyloučení z družstva bylo doručeno 2. 1. 2004, nemá oporu v provedeném dokazování, neboť je osobně nepřevzal.  Ani tím, že žalobce oznámení o vyloučení žalovaného z družstva vyvěsil v domě, kde se byt nachází, k doručení do jeho vlastních rukou nedošlo. Nesprávné je i rozhodnutí o bytové náhradě. Nebylo přihlédnuto k tomu, že je invalidní důchodce, trpí duševní poruchou a není schopen sám si zajistit přiměřenou  bytovou náhradu. Případné vyklizení měl proto soud vázat na zajištění náhradního bytu. Žalovaný navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.Žalobce se k dovolání nevyjádřil.Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „ “ (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění ve znění pozdějších předpisů a další související zákony).Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení a je přípustné podle Rozsudkem  odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku ze dne 23. 2. 2006, č. j. - 49, kterým žalobě vyhověl,, neboť byl vázán právním názorem odvolacího soudu, vysloveným ve zrušujícím rozhodnutí. Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu   a   3 Vady řízení, uvedené v 229 odst. 1, a b) a , jakož i jiné vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,  k nimž přihlíží z úřední povinnosti, dovolací soud nezjistil.Žalovaný namítl, že skutkové zjištění odvolacího soudu o tom, že mu oznámení o vyloučení z družstva bylo doručeno dne 2. 1. 2004, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ustanovení považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly  a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože  soud pominul  rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly  najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti) zákonnosti, pravdivosti, eventuelně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až 135 . Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.Dovolacím důvodem podle ustanovení lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož správnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými  závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. Skutkový závěr o doručení oznámení o vyloučení z družstva žalovanému má oporu v provedením dokazování. Odvolací soud k němu dospěl z údajů na doručence zásilky, kterou bylo oznámení žalovanému doručováno prostřednictvím pošty. Zjistil tak, že žalovaný nebyl v místě bydliště zastižen, zásilka byla uložena poště, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a v úložní lhůtě si zásilku nevyzvedl, ačkoliv jak  sám uvedl, se v místě  bydliště zdržoval. Logicky z toho vyplývá, že tím osobní  převzetí zásilky zmařil, a zásilku lze posledním dnem této lhůty považovat za doručenou. Jak už zdůraznil odvolací soud, doručení oznámení o vyloučení nelze spojovat jen s tím, že je člen osobně převezme, neboť by tak mohlo být jeho doručení i znemožněno.Dovolací důvod podle tak není opodstatněný.Dovolatel také namítl nesprávnost závěru odvolacího soudu, že jeho povinnost k vyklizení bytu lze vázat jen na zajištění přístřeší. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního správně vycházel z obč. zák., který stanoví, že zánikem členstvím osoby v bytovém družstvu zaniká její nájem bytu  a  není povinna se z bytu vystěhovat, pokud jí není zajištěna bytová náhrada za podmínek uvedených v a 3 obč. zák., popřípadě po poskytnutí přístřeší  za podmínek uvedených v obč. zák. Judikatura  Nejvyššího soudu (srov. rozsudky ze dne 25. 11. 1997, sp. zn. , ze dne 22. 7. 2001, sp. zn. , ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. , a ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod C 642, C 1630 a C 1875 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu), je ve výkladu ustanovení věty druhé obč. zák. (ve znění účinném do 30. 3. 2006), upravujícímu bytovou  náhradu ve vztahu k výpovědnímu důvodu  podle obč. zák.), jednotná v názoru, že přiznání práva na bytovou náhradu v podobě náhradního ubytování či náhradního bytu je podmíněno tím, že jde o rodinu s nezletilými dětmi a že jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné; oba uvedené důvody musí být splněny kumulativně.Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s citovanou judikaturou dovolacího soudu. Vyklizení žalovaného nemohlo být vázáno na zjištění vyšší bytové náhrady podle obč. zák., už jen proto, že už v bytě nežije s nezletilými dětmi.Rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněných  dovolacích důvodů věcně správný a proto Nejvyšší soud  dovolání zamítl ( ).Žalobce byl v dovolacím řízení úspěšný a podle , a by mu vůči žalovanému náležela náhrada nákladů tohoto řízení. Náklady mu však nevznikly.Proti tomuto rozsudku  není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 28. února 2011 JUDr.  Marie Rezková, v. r.předsedkyně senátu