Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 1/2011

11 Tvo 1/2011-10

U S N E S E N Í

A. K.

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného

z a m í t á

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. , byl A. K. uznán vinným pokračujícím zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu. Trestné činnosti se dopustil šesti útoky v době od 28. 11. 2008 do 5. 7. 2009, když dvakrát v R. a čtyřikrát v P. společně s dalšími spolupachateli vnikali do prodejen Albert či Lidl a za použití násilí či pohrůžky násilí, spojenou s hrozbou zbraní nutili jednotlivé pracovníky prodejen k otvírání trezorů a vydávání tam uložených částek. Jednání obviněného A. K. směřovalo ke způsobení celkové škody ve výši 5.430.813,- Kč.

Za to mu byl podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zaražen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění na dobou neurčitou. Společně s dalšími odsouzenými mu pak byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody AHOLD Czech Republic, a.s., Slavíčkova 1a, Brno, částku 1.737.354,- Kč, společnosti Lidl Česká republika v.o.s., Nárožní 1359/11, Praha, částku 256.300,- Kč, VZP, krajská pobočka pro hlavní město Prahu, Na Perštýně 6, Praha 1, částku 3.159,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená AHOLD Czech Republic odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. , podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.

Jak se dále ze spisového materiálu podává, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2010, sp. zn. , byl obviněný A. K. ponechán ve vazbě podle § 71 odst. 4, 6 tr. řádu, když Městský soud v Praze současně nepřijal nabídku náhrady vazby převzetím záruky důvěryhodné osoby podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Stejně tak podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu u obviněného nepřijal písemný slib jako náhradu vazby a podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu u obviněného nepřijal náhradu vazby dohledem probačního úředníka. Rozhodl tak poté, co dospěl k závěru, že u obviněného nadále trvají důvody vazby útěkové podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu a vazby předstižné podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. řádu. S ohledem na okolnosti případu pak neshledal možným nahradit vazbu instituty, upravenými v § 73 odst. 1 písm. a), b) c) tr. řádu.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. , jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta.

Dne 30. 7. 2010 došla k Městskému soudu v Praze žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu a to za současného převzetí záruky důvěryhodné osoby podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu a dohledu probačního úředníka podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Protože spisový materiál byl s odvoláním obviněných postoupen dne 27. 7. 2010 Vrchnímu soudu v Praze, předseda senátu Městského soudu v Praze zaslal tuto žádost Vrchnímu soudu v Praze jako soudu procesnímu. Ten pak napadeným usnesením ze dne 12. 8. 2010 podle § 72 odst. 3 věta třetí tr. řádu žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu zamítl, když současně nepřijal nabídku nahrazení vazby zárukou důvěryhodné osoby a obviněného či nahrazení vazby dohledem probačního úředníka. Obviněného pak z důvodu § 67 písm. a), c) tr. řádu ponechal ve vazbě.

Včas podanou stížností napadl prostřednictvím svého obhájce toto rozhodnutí obviněný. Nesouhlasí s tvrzením stížnostního soudu, že jeho zakotvení v České republice není takového charakteru, aby se nemohl přemístit do jiné země. Tento závěr není nijak specifikován. V České republice žije obviněný 6 let, má zde trvalý pobyt a sdílí společnou domácnost s přítelkyní V. K., která má byt na adrese jeho trvalého bydliště v osobním vlastnictví. Stejně tak neodpovídá objektivní skutečnosti tvrzení, že obviněný nemá jasný zdroj obživy. Prostřednictvím výslechu svědkyně V. K. před Městským soudem v Praze dne 5. 5. 2010, bylo prokázáno, že jejich vztah je trvalý a nebyl narušen ani dlouhodobým vazebním pobytem obviněného ve věznici. Svědkyně rovněž prokázala, že v době před jeho zatčením začali společně podnikat v oblasti realit s tím, že ona v této oblasti služeb již podnikala dříve. Toto konkrétně doložila obdržením půjčky na uvedené podnikání v červnu 2009, a to ve výši 160.000,- Kč. Obviněný sám pak pracoval příležitostně brigádně a následně jako člen ostrahy ve firmě S. Finanční nouzí netrpěl a neměl důvody obstarávat si prostředky na obživu nezákonným způsobem. Z procesního hlediska nebylo zdůvodněno, proč stížnostní druhostupňový Vrchní soud v Praze se vyjadřuje k jeho žádosti o propuštění z vazby a nahrazení vazby zárukami podle § 73 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu, když tato žádost byla dne 23. 7. 2010 podána prvostupňovému soudu v Praze a dosud od tohoto soudu neobdržel žádné stanovisko. Rovněž mu není jasné, proč dle poučení Vrchního soudu v Praze v případě podání stížnosti proti jeho usnesení dne 12. 8. 2010 může brojit proti tomuto usnesení jako celku, tedy proti všem jeho výrokům ad I, II, III, včetně výroku o ponechání ve vazbě, když tento výrok není a ani nemůže být předmětem jeho žádosti ze dne 23. 7. 2010, podané Městskému soudu v Praze.

Z uvedených důvodů pak navrhuje, aby předmětné usnesení Vrchního soudu v Praze bylo zrušeno a on byl za přijetí nabídnutých záruk propuštěn z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.

O důvodnosti vazby obviněného bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze. V této době byl obviněnému, byť doposud nepravomocně, uložen trest odnětí svobody v trvání devíti let. Stejně tak nelze pominout, že obviněný s výjimkou uváděného vztahu se svědkyní K. nemá v České republice žádné silnější vazby, v tomto státě žije pouze několik let, když sám je státním příslušníkem arménské republiky. Za této situace je obava, že by se trestnímu stíhání a zejména hrozícímu trestu vyhnul útěkem, nepochybně reálná. Dále je zřejmé, že obviněný v době rozhodování Vrchního soudu v Praze neměl žádný zdroj obživy, když pouze hovoří o možnosti pracovat v realitní agentuře své přítelkyně. Naopak bylo nalézacím soudem prokázáno, že po řadu měsíců si finanční prostředky obstarával závažnou trestnou činností. Za těchto okolností je obava, že by v podobném jednání mohl pokračovat, nepochybně rovněž reálná. Důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. řádu i dle názoru Nejvyššího soudu byly u obviněného naplněny. S ohledem na závažnost a rozsah trestné činnosti obviněného pak ani Nejvyšší soud nedospívá k závěru, že by bylo možné nahradit institut vazby zárukou důvěryhodné osoby, když obviněný jak ve své žádosti, tak i ve své stížnosti nespecifikuje, z čeho lze dovozovat důvěryhodnost svědkyně K. Ze stejných důvodů se nejeví jako reálné ani nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, když Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje i na zdůvodnění předchozích rozhodnutí Městského soudu Praze a Vrchního soudu v Praze, se kterými se jinak ztotožnil. K námitce obhajoby pak Nejvyšší soud konstatuje, že žádost o propuštění z vazby byla Městskému soudu v Praze doručena až poté, co spisový materiál s odvoláními obviněných předal soudu druhého stupně, který byl od toho okamžiku oprávněn a povinen rozhodoval i o žádosti o propuštění z vazby. Protože Vrchní soud v Praze rozhodoval o žádosti o propuštění z vazby a návrzích na nahrazení vazby jinými instituty jako soud provoinstanční, byl stěžoval oprávněn podat stížnost do všech výroku jeho rozhodnutí.

Po přezkoumání spisového materiálu nezjistil Nejvyšší soud pochybení v postupu i následném rozhodnutí vrchního soudu, a proto nezbylo, než stížnost jako nedůvodnou zamítnout.

V současné době jsou ovšem veškeré úvahy o důvodnosti další vazby nadbytečné, neboť usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. , bylo trestní stíhání obviněného pravomocně skončeno a nástupem do výkonu trestu vazba obviněného končí. Odvolání obviněného vrchní soud podle § 256 tr. řádu totiž zamítl jako nedůvodné.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. ledna 2011

Předseda senátu:

JUDr. Antonín D r a š t í k

Vypracoval:

JUDr. Aleš F l í d r