Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2032/2009

21

Cdo 2032/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

se sídlem v Chomutově, Dukelská č. 1112/24, IČO 26521393, zastoupeného JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem Lounech, Poděbradova č. 751, proti žalovaným

1)

Československé obchodní bance a.s.

se sídlem Praha 5, Radlická č. 333/150, IČO 0001350 a

2)

CDV-2, LTD.

se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, Peterborough Court, 133 Fleet Street, London EC4A 2BB, IČO 4434554, zastoupenému JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 15, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2008, č. j. -173, takto:

Rozsudek krajského soudu

se zrušuje

a věc

se vrací

Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Okresního soudu v Chomutově dne 21.6.2001 (změněnou se souhlasem soudu) se žalobce domáhal určení, že „smlouvy o zřízení zástavního práva uzavřené dne 30. 9. 1996 a 17. 1. 1997 mezi žalobcem a Investiční a poštovní bankou, a.s. jsou neplatnými právními úkony“ a že „zástavní právo vložené na nemovitosti zapsané na LV č. 1609 pro obec Chomutov, katastrální území Chomutov I., na základě smluv o zřízení zástavního práva uzavřených dne 30. 9. 1996 a 17. 1. 1997 mezi žalobcem a Investiční bankou, a.s., neexistuje“.

Okresní soud Praha - západ - poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 7. 2004, č. j. -42, věc vedenou Okresním soudem v Chomutově pod sp. zn. přikázal k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Praha – západ a poté co usnesením ze dne 10. 5. 2005, č.j. -71, připustil, aby do řízení na straně žalovaného [do té doby žaloba směřovala pouze proti žalovanému 1)] jako další účastník přistoupil CDV-2, LTD., se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, Peterborough Court, 133 Fleet Street, London EC4A 2BB, IČ 4434554 [žalovaný 2)] - rozsudkem ze dne 4. 10. 2005, č. j. - 99, zastavil řízení „ve vztahu k žalovanému 1)“, zamítl žalobu „na určení, že smlouvy o zřízení zástavního práva uzavřené dne 30. 9. 1996 a 17. 1. 1997 mezi žalobcem a Investiční a poštovní bankou, a.s. jsou neplatnými právními úkony“, určil, že „zástavní právo vložené na nemovitosti zapsané na LV č. 1609 pro obec Chomutov, katastrální území Chomutov I., na základě smluv o zřízení zástavního práva uzavřených dne 30. 9. 1996 a 17. 1. 1997 mezi žalobcem a Investiční bankou, a.s., neexistuje“, a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel z toho, že „žalovaný 2) je jako právní nástupce IPB, a.s. zástavním věřitelem na základě zástavních smluv uzavřených se žalobcem jako zástavcem dne 30. 9. 1996 a 17. 1. 1997“ a že „zástavní smlouvy jménem žalobce podepisoval jeho tehdejší duchovní správce L. M. S.“. Při posuzování platnosti zástavních smluv z ustanovení y Pravoslavné církve dovodil, že, měl-li žalobce v době uzavření zástavních smluv kolektivní statutární orgán, k platnému písemnému právnímu úkonu jeho jménem bylo třeba podpisů obou jeho členů, tj. duchovního správce i předsedy sboru starších. Protože ustanovení obč. zák. „není v daném případě aplikovatelné, neboť upravuje jednání zákonných zástupců právnické osoby a nikoliv jednání statutárního orgánu žalobce“, a protože „ani jeden z předpokladů dobré víry právního předchůdce žalovaného 2) nemůže být v daném případě splněn, neboť uzavření zástavních smluv zjevně výrazně vybočuje ze základního poslání církví a náboženských společností“, uzavřel, že zástavní smlouvy jsou neplatné „dle obč. zák. z důvodu nedostatku osoby oprávněné jménem žalobce k jejich uzavření“ a že „zástavní právo, na základě nich zřízené a do katastru nemovitostí vložené, neexistuje“.

K odvolání žalovaného 2) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 2. 2006, č. j. -122, rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku III.“ (ve výroku o určení, že zástavní právo „neexistuje“) změnil tak, že „žalobu na určení, že zástavní právo vložené na nemovitostech zapsaných na LV č. 1609 pro obec Chomutov, katastrální území Chomutov I, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Chomutov, na základě smluv o zřízení zástavního práva, uzavřených dne 30.9.1996 a 17.1.1997 mezi žalobcem a Investiční a poštovní bankou, a.s. neexistuje“, zamítl; současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 20.225,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 10.150,- Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Balcara. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že obě zástavní smlouvy jsou z důvodu nedostatku osoby oprávněné jednat jménem žalobce k jejich uzavření podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatné. V řízení však bylo „zcela nepochybně“ prokázáno, že předmět zástavy (nemovitosti popsané ve výroku jeho rozhodnutí) byl zástavnímu věřiteli předán a zástavní věřitel je převzal v dobré víře, že je zástavce oprávněn věci zastavit, a proto „v souladu s ust. ve znění platném v době uzavření zástavních smluv, tedy ve znění platném do 31. 12. 2000, pak zástavní právo vzniklo“.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 20. 3. 2008, č. j. -140, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Závěr odvolacího soudu o vzniku zástavního práva v dané věci posoudil jako předčasný, neboť se odvolací soud nezabýval posouzením důsledků mezi účastníky nesporného excesu při zastupování žalobce při uzavírání sporných zástavních smluv ve smyslu ustanovení § 20 odst. 2 věty druhé obč. zák.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 11. 2008, č. j. -173, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že „žalobu na určení, že zástavní právo vložené na nemovitostech zapsaných na LV č. 1609 pro obec Chomutov a katastrální území Chomutov I na základě smluv o zřízení zástavního práva, uzavřených dne 30.9.1996 a 17.1.1997 mezi žalobcem a Investiční a poštovní bankou, a.s. neexistuje“, zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 12.167,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 51.850,- Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Balcara. Vyšel z toho, že žalovaný 2), „respektive jeho právní předchůdce“, nemohl vědět o tom, že při právním úkonu, činěném za žalobce (uzavření zástavních smluv), jde o „exces“, že se právní předchůdce žalovaného 2) před uzavřením zástavních smluv všemi možnými prostředky snažil ověřit oprávnění tehdejšího duchovního správce Pravoslavné církve obce v Chomutově jednat za žalobce, že, mohla-li podle zákona církev vlastnit nemovitý majetek, byla pochopitelně oprávněna – tak jako každý jiný vlastník nemovitostí – s nemovitostmi nakládat, to znamená je například zastavit, a že, „i když předmět činnosti žalobce je zcela specifický, je nesporné, že „L. M. S. jednal při excesu v návaznosti na předmět činnosti právnické osoby, když vykonával vlastnické právo této osoby“. Vzhledem k tomu, že tak byly splněny obě kumulativní podmínky, uvedené v ustanovení § 20 odst. 2 obč. zák., uzavřel, že „i když došlo ze strany L. M. S. při uzavření zástavních smluv k excesu, je žalobce tímto jednáním vázán“ a že zástavní právo na nemovitostech, zapsaných na LV č. 1609 pro katastrální území Chomutov I na základě smluv o zřízení zástavního práva, uzavřených dne 30. 9. 1996 a 17. 1. 1997 mezi žalobcem a Investiční a poštovní bankou a.s., vzniklo. Dodal, že „pouze na okraj je třeba zdůraznit, že rozhodnutí v této věci je již bezpředmětné, neboť pohledávka, která měla být zástavními smlouvami zajištěna, podle shodného tvrzení obou účastníků řízení již zanikla“.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (všem jeho výrokům) podal žalobce dovolání. Namítá, že

rozhodnutím Ministerstva kultury ČR ze dne 20. 1. 1993 byla registrována pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku ve znění ke dni 11. 1. 1993, z jejíhož ustanovení a 2 vyplývá, že právní subjektivitu má mimo jiné církevní obec, kterou zastupuje duchovní správce s předsedou sboru starších; „dotazem na jmenovaném ministerstvu by právní předchůdce žalovaného, pokud by jednal s odbornou péčí, tuto zásadní informaci obdržel“. Předmětem činnosti církví i náboženských společností, tj. i žalobce, „zcela jistě není podnikání či jiná výdělečná činnost v realitách“ a „na daný případ nelze aplikovat ust. , protože uzavření zástavních smluv zjevně výrazně vybočilo ze základního poslání žalobce a s předmětem jeho činnosti nesouviselo“. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl, neboť v projednávané věci byly splněny obě kumulativní podmínky obsažené v ustanovení § 20 odst. 2 obč. zák.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal dovolací soud napadený rozsudek ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

V projednávané věci se žalobce domáhá, aby bylo určeno, že jím označené nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem (že „zástavní právo vložené na nemovitosti zapsané na LV č. 1609 pro obec Chomutov, katastrální území Chomutov I., na základě smluv o zřízení zástavního práva uzavřených dne 30. 9. 1996 a 17. 1. 1997 mezi žalobcem a Investiční bankou, a.s., neexistuje“). Naléhavý právní zájem na tomto určení ve smyslu ustanovení dovozuje zejména z toho, že zástavní právo je u uvedených nemovitostí vyznačeno v katastru nemovitostí a že v případě vyhovění žalobě by dosáhl toho, že vyznačení zástavního práva bude odstraněno. Soudy v projednávané věci vycházely ze závěru, že uvedený naléhavý právní zájem je dán.

Podle ustanovení , , ve znění od 1. 1. 2002, zástavní právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky.

Závěr o tom, že konkrétní nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, může vyplývat jak z toho, že nemovitosti nikdy zástavním právem zatíženy nebyly (že zástavní právo nevzniklo), tak z toho, že zástavní právo již vzniklé zaniklo.

Jak vyplývá z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu, odvolací soud učinil mimo jiné závěr, že pohledávka, která měla být zástavními smlouvami zajištěna, již zanikla; tento závěr odvolacího soudu dovolatel nezpochybňuje. Zjištění, že pohledávka, která byla zajištěna zástavním právem, zanikla, zároveň znamená, že ve smyslu ustanovení obč. zák. zaniklo i zástavní právo. Protože podle ustanovení pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení a protože odvolací soud dospěl k závěru o zániku pohledávky zajištěné zástavním právem, o něž v projednávané věci jde, je nesprávný další závěr odvolacího soudu, že nemovitosti žalobcem označené jsou nadále zástavním právem zatíženy, který jej vedl k zamítnutí žaloby.

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení část věty za středníkem zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( část první věty za středníkem a věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. března 2011

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu