Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4588/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně ŠkoFIN s. r. o., se sídlem v Praze 5, Pekařská 6, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 45 80 53 69, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 4, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. V. B., o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2009, č. j. -36, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 9. července 2008, č. j. -21, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, jíž se žalovaný domáhá obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. , a rozhodl o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaným nebyly tvrzeny ani prokázány okolnosti, které by bylo možno podřadit pod důvody, pro které je možno podat žalobu na obnovu řízení uvedené v ustanovení (dále též jen „ “). Stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. ledna 2008, jež si žalovaný dodatečně (poté, co soudem prvního stupně byl v původním řízení schválen smír uzavřený mezi účastníky) opatřil k rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. (jde o usnesení ze dne 6. prosince 2006), které bylo jedním z více „východisek“ pro formulaci smíru schváleného v původním řízení, nelze považovat za důkaz, který ve smyslu ustanovení nemohl být proveden v původním řízení. Obecně důkaz podle ustanovení slouží k dokazování tvrzení, jde tedy o prokázání skutkového stavu věci. Stanovisko Ústavního soudu k rozhodnutí tohoto soudu se však týká právního posouzení věci. Byl-li žalovaný přesvědčen, že smír byl soudem v původním řízení schválen v rozporu s právními předpisy, měl možnost podat žalobu o jeho zrušení podle ustanovení

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení a namítá, že odvolací soud se nezabýval základní otázkou, a to, zda již v době podání žaloby v původním řízení nebyla žalovaná částka promlčena podle ustanovení obchodního zákoníku, přestože tentýž Městský soud v Praze v usnesení, kterým rozhodl o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně v původním řízení, konstatoval, že bude povinností soudu prvního stupně se s touto námitkou vypořádat. Je pravdou, že následně uzavřel v původním řízení se žalobkyní smír, ale ten byl uzavřen na základě usnesení Ústavního soudu sp. zn. , ze kterého podle tvrzení žalobkyně mělo plynout, že všechny soudy se řídí právním názorem v něm vyjádřeným. K žádosti dovolatele o výklad k uvedenému usnesení mu bylo pracovníkem Ústavního soudu sděleno, že toto rozhodnutí nemůže být podkladem pro prejudikování jiných a podobných případů. Proto podal žalobu o obnovu řízení.

Dovolatel zdůrazňuje, že odvolací soud - ani soud prvního stupně - se při projednání žaloby o obnovu řízení nezabývaly otázkou, zda se soud prvního stupně v původním řízení před uzavřením smíru řádně vypořádal s nedostatky, které mu byly vytčeny odvolacím soudem v usnesení, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Dovolatel má za to, že žaloba o obnovu řízení byla podána důvodně, protože soud prvního stupně při „uzavírání“ smíru v původním řízení nepostupoval v souladu s příslušnými ustanoveními , když „nepřezkoumal“, zda předložené usnesení Ústavního soudu může být aplikováno i v této věci. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího za správné a dovolání za nepřípustné.

Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - ve znění účinném do 30. června 2009.

Dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu ve všech výrocích, tedy i ve výrocích o nákladech řízení. V této části není dovolání přípustné, když z ustanovení až jeho přípustnost dovodit nelze (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení věty první a bez dalšího odmítl.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, může být přípustné jen podle ustanovení ve spojení s ustanovením Důvod založit přípustnost dovolání podle označených ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že dovolací námitky se týkají (ne)správnosti postupu soudu prvního stupně v původním řízení poté, co jeho rozsudek, jímž bylo žalobě vyhověno, byl zrušen usnesením odvolacího soudu a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Závěr odvolacího soudu, podle něhož stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. ledna 2008 k usnesení tohoto soudu sp. zn. není ve smyslu ustanovení takovým důkazem, který by dovolatel nemohl bez své viny použít v původním řízení, a závěr, že stanovisko Ústavního soudu nelze ani považovat za důkaz podle ustanovení , protože jím nejde o prokázání skutkového stavu věci, tedy právní posouzení věci odvolacím soudem, nezpochybnil. Dovolatel nenamítá, že odvolací soud aplikoval nesprávný právní předpis nebo že jej nesprávně vyložil a nepokládá ani žádnou právní otázku, pro kterou by rozhodnutí odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Jeho námitky se týkají (ne)správnosti postupu soudu prvního stupně v původním řízení, v němž byl schválen smír uzavřený mezi účastníky. Tyto námitky jsou nevýznamné, neboť přípustnost dovolání v projednávané věci založit nemohou.

Protože dovolání podle ustanovení ve spojení s ustanovením není přípustné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl [ , ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 1.750,- Kč podle ustanovení , , a , z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 410,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. února 2011

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu