Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 1407/2010

42

11 Tdo 1407/2010-44

U S N E S E N Í

Š. F.

proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2009, sp. zn. , v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. ,

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

s e

dovolání obviněného Š. F.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. června 2007, sp. zn. , byl obviněný Š. F. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., a trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jichž se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.

K odvolání státního zástupce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. června 2009, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ohledně tohoto obviněného zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání sedmi let s výkonem ve věznici s ostrahou. O odvolání obviněného Š. F., které směřovalo výlučně proti výroku o trestu, rozhodl Městský soud v Praze výše již citovaným rozsudkem tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu (resp. proti výroku o trestu) podal obviněný Š. F. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., a to konkrétně, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení a v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že oba soudy nesprávně aplikovaly ustanovení § 23, § 31 a § 33 tr. zák., nevzaly v úvahu všechny polehčující okolnosti a obviněnému vyměřily nepřiměřeně přísný trest. Obviněný se dobrovolně přihlásil na Policii ČR, s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval a ke své trestné činnosti se doznal. Přihlédnuto nebylo ani k jeho zdravotnímu stavu a k tomu, že se trestné činnosti dopustil pod vlivem omamných látek. Rozhodnutí odvolacího soudu je v části týkající se ukládaného trestu nepřezkoumatelné a je zřejmé, že se soud námitkami obviněného uplatněnými v odvolání v podstatě nezabýval. Tím podle dovolatele zasáhl do jeho základních práv, a to do jeho práva na spravedlivý proces podle d, a ve svém důsledku i do jeho práva na osobní svobodu podle d. V této souvislosti poukázal i na některá rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. ze dne 19. března 2009 a ze dne 28. května 2009). Rozhodnutím soudu konečně došlo u obviněného i k porušení ustanovení o účelu trestu ( tr. zák.), neboť tohoto účelu lze dosáhnout pouze trestem přiměřeným a spravedlivým, kterážto kritéria trest uložený v posuzovaném případě nesplňuje. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze ohledně tohoto obviněného zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že jeho dovolací námitky stojí mimo dovolatelem uplatněné dovolací důvody. Ve vztahu k výroku o trestu (nejde-li o trest odnětí svobody na doživotí) lze uplatnit jediný dovolací důvod, a to dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze v případě, byl-li uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze pak namítat pouze jiné vady tohoto výroku než jsou otázky druhu trestu a jeho výměry, a to např. pochybení soudu v tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (rozhodnutí č. rozh. tr.). Nepřiměřenost, tj. přílišnou přísnost ve věci uloženého trestu nelze namítat prostřednictvím žádného ze zákonných dovolacích důvodů. Pokud dovolatel napadá kvalitu a přesvědčivost odůvodnění napadeného rozhodnutí, tyto jeho námitky je třeba podle tr. ř. považovat za nepřípustné. Státní zástupkyně v rámci svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného než zákonného důvodu.

Pro úplnost je třeba uvést, že obviněný po tomto vyjádření státní zástupkyně doručil soudu podání, učiněné prostřednictvím obhájce, označené jako vyjádření k argumentaci Nejvyššího státního zastupitelství, v němž polemizuje s názory státní zástupkyně a předkládá i další argumenty pro opodstatněnost jím podaného dovolání a uplatněného dovolacího důvodu.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k). Dovolatel tento dovolatel uplatnil v jeho druhé alternativě, a to že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku ačkoliv v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

je dán tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí kvalifikace skutku, případně kvalifikace jiné okolnosti skutkové povahy podle příslušných ustanovení hmotného práva. Jiným nesprávným hmotně právním posouzením (jež v dovolání namítá obviněný) je pak zhodnocení otázky, která nespočívá v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.

Tzv. (jiné) hmotně právní posouzení by při izolovaném jazykovém výkladu teoreticky mohlo zahrnovat i otázky ukládání trestu, při interpretaci tohoto pojmu ve smyslu zákonného dovolacího důvodu podle tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení tr. ř. Již v rozhodnutí publikovaném pod č. rozh. tr. Nejvyšší soud vyložil, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je pak možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (blíže srov. rozhodnutí č. rozh. tr.).

S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že pokud obviněný v dovolání namítal nesprávné vyhodnocení kritérií § 31 a 33 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, jeho námitky nelze podřadit pod jím uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Pro úplnost však nutno dodat, že v posuzované věci byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi let, tj. jen mírně v horní polovině zákonného rozpětí trestní sazby stanovené za trestný čin loupeže podle § 234 odst.1 tr. zák., jež činí dva roky až deset let. Obviněný Š. F. se v této věci přitom dopustil mimo jiné mnohonásobného trestného činu loupeže, a to ve zkušební době podmíněného propuštění, přičemž jde o pachatele, který byl pro trestnou činnost majetkové povahy v minulosti již odsouzen a potrestán. Za této situace nelze dospět k závěru, že uložený trest jakkoli, natož extrémně, vybočuje ze zákonných zásad stanovených pro ukládání trestu, a nelze tak ani dovozovat, že se ocitá mimo rámec spravedlivého trestního procesu ve smyslu d.

Pokud pak jde o námitky dovolatele, jejichž podstatou je tvrzení o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Městského soudu, jež podle dovolatele spočívá v absenci popisu úvah soudu při hodnocení polehčujících a přitěžujících okolností při vyměřování trestu, nelze než souhlasit se státní zástupkyní, že podle § 265a odst. 4 tr. ř. jsou takové námitky v dovolání nepřípustné a Nejvyšší soud se jimi proto nemohl zabývat.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. ledna 2011

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík