Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
7F4755B620DB1089C1257A4E006A9C98.html
HTML · 17.68 KB
No categories available
28 Cdo 361/2009
U S N E S E N Í
E. V.
1) České republice – Okresnímu soudu v Ostravě
, se sídlem Ostrava-Poruba, U Soudu 4, a
2) České republice – Krajskému soudu v Ostravě
, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Havlíčkovo nábřeží 34, o vyslovení nezákonnosti rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 183/2006 , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2008, č. j. 8 Co 316/2008 -175, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2008, č. j. 8 Co 316/2008 -175, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. března 2008, č. j. 23 C 183/2006 -141,
se zrušují
a věc
se vrací
Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále též jako „odvolací soud“) potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě (dále též jako „soud prvního stupně“) ze dne 11. března 2008, č. j. 23 C 183/2006 -141, jímž bylo zastaveno řízení (výrok I), a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že žalobou – došlou okresnímu soudu dne 30. 6. 2005 a doplněnou „dalšími podáními“ – žádá žalobce
„přezkoumání a určení neplatnosti rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2005, č. j. 45 C 1/2004 -27, a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2005, č. j. 8 UL 2/2005 -35, poněvadž je přesvědčen, že soudy obou stupňů jednaly v rozporu s ústavně zaručenými právy a v rozporu s předpisy komunitárního práva“.
Odvolací soud dospěl k závěru, že nejde o věc vyplývající ze soukromoprávních vztahů (§ 7 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř. “) ani o jinou právní věc svěřenou do pravomoci soudu zvláštním zákonem (§ 7 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), popřípadě o věc náležející správnímu soudnictví (§ 7 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Dodal, že ani ústavněprávní předpisy či předpisy komunitárního práva nedávají soudu možnost přezkoumávat pravomocně skončená řízení jiných soudů. Závěr soudu prvního stupně, že k projednání a rozhodnutí dané věci není dána pravomoc soudů (jejíž absence je neodstranitelným nedostatkem této podmínky řízení; § 104 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), proto označil za správný.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. (mylně pokládaje usnesení odvolacího soudu za rozhodnutí ve věci samé), co do důvodů měl za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ). Závěr soudů obou stupňů o nedostatku pravomoci soudů k projednání a rozhodnutí věci označil za nesprávný. Namítal, že jej soudy učinily bez zřetele k rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jímž bylo v posuzované věci rozhodnuto o tom, že k projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy. Dovozoval, že pokud soud - byť nesprávně - uzavřel, že věc nepatří do jeho pravomoci, pochybil i tím, že jej nepoučil „o právu na zásadu jednací“, nerozhodl o postoupení věci příslušnému soudu nebo jinému správnímu orgánu a o věci rozhodl bez nařízení jednání, aniž řádně zjistil skutkový stav. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 30. 6. 2009, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. článek II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , přezkoumal usnesení odvolacího soudu bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. ) a shledal dovolání opodstatněným.
Předmětem dovolacího přezkumu je posouzení otázky pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí dané věci a postupu soudu při jejím zkoumání.
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (§ 7 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (odst. 2). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odst. 3). Pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví upravuje zvláštní zákon (odst. 4).
Pravomoc soudů je jednou z tzv. podmínek řízení (§ 103 o. s. ř. o. s. ř. ). Její nedostatek nelze odstranit a jeho důsledkem je zastavení řízení (§ 104 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. ). Podle § 104 odst. 1 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. „nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány“.
Z výše citovaného ustanovení zákona vyplývá, že při závěru o nedostatku soudní pravomoci je soud v usnesení o zastavení řízení (s výjimkou případu zastavení řízení pro nedostatek pravomoci tuzemských soudů) vždy povinen současně rozhodnout o tom, kterému správnímu nebo jinému orgánu věc postupuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 532/2001 , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23/2002); není-li takového jiné orgánu, pak nemůže být povolán k ochraně práv a oprávněných zájmů účastníků sporu zpravidla jiný orgán než právě soud (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2498/99 , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 110/2001). Absence výroku o postoupení věci, má-li dojít k zastavení řízení pro nedostatek soudní pravomoci, se rovná účinkům
denegationis iustitiea
, odepření práva na soudní ochranu, jež je každému zaručeno (srov. čl. 36 Listiny základních práv a svobo d, čl. 90 Ústavy České republik y).
V posuzované věci soudy nižších stupňů rozhodly o zastavení řízení pro nedostatek soudní pravomoci, aniž by ovšem současně rozhodly o postoupení věci jinému orgánu, do jehož pravomoci - při závěru o absenci pravomoci soudní - věc naleží. Takové rozhodnutí neobstojí.
Za předčasný pokládá dovolací soud i závěr odvolacího soudu, že věc jurisdikci obecných soudů nepodléhá. Soud jej učinil na podkladě vadné žaloby, z níž není s určitostí patrno, čeho se jí žalobce domáhá. Návrh požadující
„přezkoumání a určení neplatnosti /označených/ soudních rozhodnutí“
požadavek určitosti žaloby nesplňuje. Usiluje-li žalobce o revizi dříve vydaných rozhodnutí v občanském soudním řízení, není vyloučeno, že může jít i o některý z opravných prostředků a že jde o podání toliko nesprávně označené (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Nelze také vyloučit, že podáním žaloby sleduje opětovné projednání a rozhodnutí téže věci (kdy je soud při zkoumání podmínek řízení povinen se zabývat i tím, zda projednání věci nebrání překážka věci pravomocně rozsouzené; § 159a odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. ). A pokud soudy nižších stupňů – přes řečené – posoudily žalobu jako určitou a úplnou, prostou logických rozporů, jíž se žalobce domáhá „určení nezákonnosti /označených/ rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení“, a uzavřely, že uplatněný nárok nemá oporu v platném právu, jde již o posouzení žaloby po stránce věcné (jež se projeví jejím zamítnutím), nikoliv o nedostatek pravomoci soudu jako jedné z podmínek řízení.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu správní není. Proto je Nejvyšší soud zrušil (§ 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. ). Jelikož důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. ).
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný (§ 243d odst. 1 věty první, § 226 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
V novém rozhodnutí o věci bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. března 2011
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu