Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4449/2008

22

Cdo 4449/2008

ROZSUDEK

E. K.

, zastoupené JUDr. Petrem Zikmundem, advokátem se sídlem v Mělníku, Macharova 376, proti žalovaným:

1) K. H.

,

2) M. H.

,

3) V. H.

,

4) Z. H.

, všem zastoupeným JUDr. Jaroslavem Palasem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dělnická 30, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2008, č. j. -97, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2008, č. j. -97, a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. prosince 2007, č. j. -65,

se ruší

 a věc

se vrací

 Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mělníku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. prosince 2007, č. j. -65, určil, že „žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. 993/2 o výměře 739 m2 (zahrada), zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště M., na LV č. 707 pro obec a kat. území T.“. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že v katastru nemovitostí je žalobkyně zapsána jako vlastnice domu č. p. 23, pozemků st. parc. č. 57/1 o výměře 448 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. 140/2 o výměře 1161 m2 (ostatní plocha) a parc. č. 989 o výměře 400 m2 (trvalý travní porost) a dalších pozemků v obci a kat. území T. Žalovaní jsou tamtéž zapsáni jako vlastníci pozemku parc. č. 993/2 o výměře 739 m2 (zahrada). Přídělovou u ze dne 15. března 1949, čd. 1542-1567/1949, č. j. K 1542/24-I, pro soudní a správní okres Mělník, byla žalované 4) a jejímu manželovi A. H. pod č. 5 seznamu přídělů přidělena „usedlost č. p. 23 asi 8 ha“ a podle této přídělové y byl usnesením Okresního soudu v Mělníku č. j. 1542/1567 ve vl. č. 309 pozemkové knihy povolen vklad jejich vlastnického práva. Rada Místního národního výboru v Tupadlech dne 8. 2. 1957 přidělila v domě č. p. 23 byt panu L. s tím, že k bytu patří mimo jiné i dvůr s okrasnou zahrádkou. Směnnou smlouvou sepsanou ve formě notářského zápisu dne 18. 3. 1957, sp. zn. N 653-654/56, NZ 147/57, uzavřenou mezi žalobkyní na straně jedné a žalovanou 4) a jejím manželem A. H. na straně druhé, došlo ke směně usedlosti žalobkyně č. p. 6 v T. „s příslušnými pozemky k této usedlosti patřícími“ za usedlost č. p. 23 v T.  „s příslušnými pozemky k ní patřícími“, jejímiž spoluvlastníky byla žalovaná 4) a její manžel A. H.. Účastníci směnné smlouvy ve smlouvě uvedli, „že veškeré pozemky, které dříve k uvedeným usedlostem patřily, věnovali ve prospěch čsl. státu a jsou nyní obhospodařovány ČSSS“ a že „u obou usedlostí zůstaly jen původní zahrady“. Označenou smlouvou žalobkyně odevzdala manželům H. svoji usedlost č. p. 6 v T., „tj. veškeré obytné a hospodářské budovy s příslušnou zahradou“, a manželé H. odevzdali žalobkyni usedlost č. p. 23 v T., „tj. veškeré obytné a hospodářské budovy s příslušnou zahradou“, s tím, že „uvedené nemovitosti směňují v těch mezích a hranicích, jak je původní vlastníci nabyli“. Podle této směnné smlouvy bylo dne 29. 5. 1957 v knihovní vl. č. 309 zapsáno vlastnické právo k usedlosti č. p. 23 v T.. Od té doby předmětný pozemek parc. č. 993/2 užívá žalobkyně. Z přídělové y Okresního národního výboru v Mělníku ze dne 14. ledna 1976 soud zjistil, že Státnímu statku ve Vysoké byly přiděleny pozemky, kdy na přídělu č. 7 je uveden předmětný pozemek parc. č. 993/2 s tím, že jeho uživatelkou je žalobkyně. Rozhodnutím Okresního národního výboru v Mělníku, pozemkového úřadu, ze dne 10. října 1995, č. j. PÚ/84/95-2535, byla schválena dohoda o vydání nemovitosti oprávněným osobám (žalovaným), které jsou vlastníky pozemku č. dle PK 993/2 o výměře 0,0739 ha. Na základě těchto zjištění při aplikaci , a č. soud prvního stupně dospěl k právnímu závěru, že směnná smlouva ze dne 18. března 1957 je platná a že žalobkyně se podle ní stala vlastnicí předmětného pozemku parc. č. 993/2. Z obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud prvního stupně tento pozemek považoval za zahradu patřící k usedlosti č. p. 23, dříve patřící žalované 4) a jejímu manželovi A. H., která podle směnné smlouvy zůstala zachována u domu a která touto smlouvou přešla do vlastnictví žalobkyně. Soud prvního stupně poukázal na to, že sporný pozemek nikdy nebyl v užívání státního statku ani jednotného zemědělského družstva a nikdy nebyl „převeden na stát“. Skutečnost, že předmětný pozemek nebyl ve směnné smlouvě blíže specifikován, nemá podle názoru soudu prvního stupně za následek neplatnost smlouvy pro neurčitost v části týkající se zahrady. Uvedení sporného pozemku v přídělové ě ze dne 14. ledna 1976 bylo podle soudu prvního stupně chybné a protože z této přídělové y vycházel Okresní národní výbor v Mělníku, pozemkový úřad, v rozhodnutí ze dne 10. října 1995, došlo podle tohoto rozhodnutí k nesprávnému zápisu vlastnictví do katastru nemovitostí. S ohledem na uvedený právní závěr se soud prvního stupně nezabýval otázkou vydržení vlastnického práva žalobkyně ke spornému pozemku.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 23. dubna 2008, č. j. -97, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.  

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, které spočívá v tom, že soudy obou stupňů na danou věc aplikovaly pouze z roku 1950, který nesprávně vyložily a který nebyl jediným zákonem, který upravoval převod nemovitostí. S odkazem na § 4 odst. 1 zákona č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru, § 433 Obecného zákoníku občanského z roku 1811, § 32 zákona č. 95/1871 ř. z., obecní knihovní zákon, , a z roku 1950 podle žalovaných o převodu nemovitosti musela mimo jiné obsahovat přesnou specifikaci nemovitosti. Pokud byl předmětem směnné smlouvy pozemek, aniž byl označen způsobem daným zákonem, jde o právní úkon v této části neplatný podle a z roku 1950. Nedostatek přesné specifikace pozemku nemůže být soudem nahrazen s odkazem na pravidla socialistického soužití, která k tomuto účelu nesměrovala. Označení sporného pozemku slovy „přilehlá zahrada“ nesplňuje požadavek na určitost právního úkonu zejména když sporný pozemek měl své parcelní číslo. Smluvní strany neměly v úmyslu převést předmětný pozemek. Pokud by tomu tak bylo, notář by nepochybně sporný pozemek ve smlouvě specifikoval. Předmětný pozemek byl původně ornou půdou (změna kultury byla provedena až v roce 1988), patřil mezi zemědělské pozemky a nemohl být předmětem směnné smlouvy. Soudy obou stupňů rozhodly ve věci v rozporu s hmotným právem. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu neřeší právní otázku v rozporu s hmotným právem a nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenými účastníky řízení, shledal že je také přípustným podle ve spojení s odst. 3 , poněvadž rozsudek odvolacího soudu rozhodnou právní otázku řešil v rozporu s hmotným právem.

Vady řízení uvedené v , které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatelé nenamítali a dovolacím soudem nebyly zjištěny. Dovolací soud se proto dále zabýval přezkumem rozsudku odvolacího soudu v rozsahu uplatněného dovolacího důvodu, tedy posouzením platnosti směnné smlouvy ohledně předmětného pozemku (parc. č. 993/2) z 18. 3. 1957, tj. smlouvy uzavřené v době účinnosti , (dále jen "obč. zák."), z hlediska dostatečného vymezení (identifikace) uvedeného pozemku v předmětné směnné smlouvě.

Podle § 32 obč. zák. projev, který byl učiněn osobou nezpůsobilou k právním úkonům nebo který není srozumitelný anebo vážný, je neplatný.

Podle § 36 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který se příčí zákonu nebo obecnému zájmu.

V době uzavření předmětné smlouvy stále platil zákon č. 95/1871 ř. z., obecní knihovní zákon (zrušený ), který v stanovil, že soukromé y, podle kterých má býti vykonán vklad, musí obsahovat také zevrubné označení nemovitosti.

Z posledně uvedeného ustanovení lze dovodit, že pokud předmětem směnné smlouvy mezi účastníky (jejich právními nástupci) byly pozemky označené pouze jako „příslušné zahrady“ byť jako související s určitou usedlostí, avšak bez jakékoli  identifikace potřebné pro příslušnou evidenci nemovitostí (i když v té době již nebyla pro přechod vlastnictví rozhodná), nebyly takové pozemky označeny v souladu s požadavky platného zákona, t. j. § 32 zákona č. 95/1871 ř. z. Podle názoru dovolacího soudu neplatnost předmětné smlouvy ohledně sporného pozemku lze dovozovat i z hlediska zákonného požadavku srozumitelnosti. právního úkonu. Za nesrozumitelné právní úkony se v padesátých letech minulého století považovaly projevy vůle, které byly „samy o sobě neúplné nebo

ne zcela jasné a jednoznačné“  

natolik, že „ani použití pravidel o výkladu vůle k objasnění smyslu projevu nevede“ – srov. Špaček, V. Projevy vůle a právní úkony v občanském právu, Orbis – Praha 1953, str. 144. Dovolací soud přitom nepochybuje, že nesrozumitelnost právního úkonu v tehdejším pojetí představovala pojem, pod který bylo možno podřadit i neurčitost (tedy i zmiňovaná nejasnost) právní úkonu a že nesrozumitelným  právním úkonem byla i převodní smlouva, jejíž předmět byl nejasný (neurčitý). Lze též využít i současnou judikaturu představovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2002, sp. zn. , publikovaným v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 1108, podle kterého, je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem y, na níž je zaznamenán; nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, není-li to poznatelné z textu y. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob.“ Ostatně sporná neurčitost předmětu převodu předmětného pozemku vedla k tomu, že s ním i později bylo zacházeno jako s předmětem tzv. socialistického vlastnictví, který byl dále přidělen jinému subjektu. Obě strany sporu také argumentují rozdílnými tvrzeními, jaký pozemek měl být onou předmětnou „příslušnou zahradou“ uvedenou ve směnné smlouvě.

Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že právní závěr odvolacího soudu o platnosti celé předmětné směnné smlouvy neobstojí, respektive jej nelze považovat za akceptovatelný. Vzhledem k opodstatněnosti uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b)

byl rozsudek odvolacího soudu podle odst. l a 2 v napadené části zrušen a protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, byl zrušen i tento rozsudek a věc bude vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( a 3 ), v němž se bude soud prvního stupně zabývat i argumentem žalobkyně o eventuálním vydržení sporného pozemku.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. února 2011

JUDr. František  B a l á k, v. r.

předseda senátu