Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 6/2011

11 Tvo 6/2011-28

U S N E S E N Í

Ch.

Podle § 149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. , v napadené části

z r u š u j e .

Podle § 72 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. se obviněný O. Ch. propouští z vazby na svobodu.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2010, č. j. -457, byl obviněný O. Ch. uznán vinným zločiny pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a znásilnění podle 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. K odvolání obviněného O. Ch. byl usnesením Vrchního soudu v Praze, jako soudu odvolacího, ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. , tento rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Usnesením z téhož dne a stejné spisové značky současně Vrchní soud v Praze podle § 71 odst. 4, 7 tr. ř. ponechal obviněného O. Ch. ve vazbě.

Proti tomuto usnesení, a to proti výroku o ponechání ve vazbě, podal obviněný O. Ch. včas stížnost, v níž namítl, že u něj není dán vazební důvod uvedený v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. Poukázal na svůj slib, že na svobodě povede řádný život, dále na nabídku peněžité záruky, jakož i na záruku, kterou za něj nabídla jeho bývalá manželka. Nesouhlasí s tím, že Vrchní soud v Praze odůvodnil rozhodnutí o jeho ponechání ve vazbě tím, že má 10 záznamů v trestním rejstříku, že je stíhán pro 2 zločiny a že mu hrozí uložení vysokého trestu. V tomto směru poukázal na to, že k jeho předchozím odsouzením nelze přihlížet, neboť o nich platí, že se na něj hledí, jako by odsouzen nebyl, a rovněž tak není důvodná hrozba vysokého trestu, když Vrchní soud v Praze v odůvodnění zrušujícího usnesení mj. konstatoval, že pokud bude obviněný znovu uznán vinným, tak uložený trest 7 let je trestem neadekvátně vysokým. Proto v případě uznání na vinu lze očekávat uložení podstatně mírnějšího trestu. V tomto směru též poukázal na nález Ústavního soudu, sp. zn. , který dovodil podmínku hrozby vysokým trestem tím, že lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně 8 let, přičemž s ohledem na skutečnost, že proti rozsudku soudu I. stupně, kterým mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 7 roků nepodal odvolání státní zástupce, mu nyní takový trest již vůbec nehrozí. Není také opodstatněná obava, že by obviněný uprchl nebo se skrýval, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání. V tomto směru obviněný poukázal na to, že je citově fixován na své 2 syny, se kterými byl v každodenním kontaktu, přičemž v průběhu trestního řízení nebyl zjištěn žádný konkrétní poznatek, ze kterého by bylo možno usuzovat na obavu z toho, že uprchne nebo se bude skrývat. Za situace, když již není ohrožen vysokým trestem není u něj dán vazební důvod ve smyslu ustanovení § 67 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.

Obviněný O. Ch. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. , s účinností 8. 6. 2010, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a), c) tr. ř. V průběhu trestního stíhání byl usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2010 důvod vazby omezen jen na ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. s tím, že obviněnému hrozí vysoký trest s ohledem na to, že je trestně stíhán pro výše již uvedené zločiny, což vzbuzuje obavu z toho, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu. O důvodnosti vazby obviněného bylo posléze rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2010 s tím, že u něj nadále trvá vazební důvod uvedený v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř., neboť mu hrozí vysoký trest, což odůvodňuje obavu z jeho útěku nebo skrývání. Stížnost obviněného proti tomuto usnesení zamítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 11. 2010 jako nedůvodnou, přičemž vazební důvod předpokládaný ustanovením § 67 písm. a) tr. ř. odůvodnil i tím, že se obviněný agresivně choval vůči své bývalé manželce a že se nedostavil k jednání o rozvod manželství. V usnesení Krajského soudu Hradec Králové ze dne 29. 12. 2010, jímž byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby a nebyly přijaty záruka jeho bývalé manželky, nabídka kauce a písemný slib obviněného, se mimo jiné uvádí, že obviněný nerespektuje zákon, neboť nevykonal trest obecně prospěšných prací, uložený mu za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí.

V napadeném usnesení Vrchní soud v Praze odůvodnil další trvání vazby obviněného tím, že obviněný má v trestním rejstříku celkem 10 záznamů, vesměs pro úmyslné trestné činy, a v posuzovaném případě je stíhán pro 2 zločiny, přičemž zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku patří do kategorie zvlášť závažných zločinů ve smyslu § 14 odst. 3 tr. zákoníku, za nějž obviněnému stále hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody. Proto má Vrchní soud za to, že u obviněného nadále trvá vazební důvod ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř., který je v současném stadiu řízení nenahraditelný žádným jiným opatřením.

Podle § 71 odst. 4 tr. ř. platí, že ponechat obviněného i nadále ve vazbě po uplynutí doby 3 měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě lze jen tehdy, jestliže pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů nebylo možné trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Předpokladem tohoto postupu je ovšem zjištění, že u obviněného je i nadále dán některý ze zákonných vazebních důvodů uvedených v ustanovení § 67 tr. ř. Podle § 71 odst. 7 tr. ř. o dalším trvání vazby obviněného rozhoduje v případě řízení o opravném prostředku nadřízený soud.

Předně je třeba konstatovat, že z odůvodnění napadeného usnesení o ponechání obviněného O. Ch. ve vazbě nevyplývá sebemenší skutečnost, svědčící o tom, že jsou splněny výše citované podmínky pro ponechání obviněného ve vazbě, jestliže doba trvání vazby již přesáhla 3 měsíce. V tomto směru napadené usnesení postrádá sebemenší úvahu o naplnění těchto dalších zvláštních podmínek pro ponechání obviněného ve vazbě. Vrchní soud ani v nejmenším nepoukázal na důvody, pro které nebylo možno trestní stíhání skončit ve lhůtě 3 měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí o ponechání obviněného O. Ch. ve vazbě, ani nevysvětlil na základě čeho dovozuje, že jeho propuštěním na svobodu hrozí zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního stíhání. Již z tohoto pohledu nemůže napadené usnesení obstát, neboť je třeba zdůraznit, že omezení osoby obviněného vazbou představuje krajní prostředek zajištění osoby obviněného pro účely trestního stíhání a že je nutno velice pečlivě odůvodnit takový zásah do osobní svobody. V tomto směru je nutno připomenout bohatou judikaturu Ústavního soudu (např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. , ). Těmto hlediskům napadené usnesení rozhodně neodpovídá.

Rovněž otázce, zda u obviněného O. Ch. v současné době i nadále existuje důvod vazby předpokládaný ustanovením § 67 písm. a) tr. ř., se vrchní soud v napadeném usnesení věnoval toliko povrchně či kuse a jeho odůvodnění neodpovídá zákonným, natož ústavním požadavkům.

Z obsahu předchozího rozhodování o vazbě obviněného je zřejmé, že vzetí obviněného do vazby a její další trvání bylo opodstatněno především tím, že obviněnému hrozí vysoký trest, neboť je stíhán i za trestný čin v rámci trestní sazby 5 až 12 let, což odůvodňuje obavy z jeho útěku či skrývání. Tato okolnost ovšem v současné době nemůže sama o sobě naplňovat existenci zmiňovaného vazebního důvodu už proto, že z obsahu zrušovacího usnesení odvolacího soudu, s přihlédnutím k tomu, že odvolání vůči rozsudku soudu I. stupně podal toliko obviněný, je zřejmé, že obviněnému hrozí, v případě uznání vinným trest odnětí svobody ve výměře nižší než 7 let. Ostatně Vrchní soud v Praze ve zmiňovaném kasačním rozhodnutí výslovně uvádí, že při správném právním posouzení věci „…..bude mít tato okolnost (tj. otázka správného právního posouzení věci) zřejmě vliv i na výrok o trestu, jehož dosavadní sedmiletá výměra by se tak jevila jako nepřiměřeně přísná.“ V tomto směru lze připomenout závěry vyplývající z již shora uvedeného nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. , podle nichž hrozba vysokým trestem, jež za splnění dalších konkrétních okolností vztahujících se ke spáchanému činu a k osobě pachatele odůvodňuje vazbu obviněného, vyžaduje reálnou možnost uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem 8 let. Takový trest obviněnému v současné době již vůbec nehrozí. Přitom nebyly ani zjištěny nějaké další konkrétní sku­tečnosti, které by jinak odůvodňovaly obavu z útěku obviněného. Pokud jde o jeho předchozí odsouzení z poslední doby, jednalo se vesměs o trestný čin zanedbání povinné výživy, přičemž ohledně většiny z těchto odsouzení platí, že se na obviněného hledí jako by nebyl odsouzen. Samotná skutečnost, že v průběhu dalšího trestního stíhání mají být provedeny další procesní úkony (např. výslech nezletilé poškozené), neodůvodňuje trvání vazby obviněného opírající se o ustanovení tr. ř. (srov. rozh. tr.).

Za tohoto stavu věci má Nejvyšší soud, jako stížnostní soud, za to, že napadené usnesení nemůže odůvodnit další trvání vazby obviněného O. Ch., neboť především v současné době u něj není dán důvod vazby předvídaný ustanovením § 67 písm. a) tr. ř. Samozřejmě pokud s ohledem kupř. na povahu dalšího dokazování nařízeného odvolacím soudem v této věci nastanou skutečnosti odůvodňující existenci některého z vazebních důvodů předpokládaných v ustanovení § 67 tr. ř., tak při splnění dalších zákonných podmínek soudu nic nebrání v tom, aby na to patřičným způsobem reagoval.

Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud podle § 149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze v části, v níž byl obviněný O. Ch. ponechán ve vazbě, a podle § 72 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. obviněného O. Ch. propustil z vazby na svobodu.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. března 2011

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík