Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1153/2009

30 Cdo 1153/2009

U S N E S E N Í

JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Ing. Dany Hadrabové, správkyně konkursní podstaty úpadce ZD Oříkov, se sídlem v Praze 5, Elišky Přemyslovny 382, IČ: 00108219, zastoupené JUDr. Maritnem Hořčicem, advokátem se sídlem v Kolíně IV., Politických vězňů 27, proti žalované ZZN Pelhřimov, a. s., se sídlem v Pelhřimově, Nádražní 807, IČ: 46678140, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2008, č.j. -65, takto:

  I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Praze (dále již „soud prvního stupně“) poté, co usnesení ze dne 26. června 2006, čj. -15, kterým řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení, bylo k odvolání žalobkyně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. dubna 2007, č.j. -24, potvrzeno v rozsahu týkajícím se určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 6.11.2002 a ve zbývajícím rozsahu zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, rozsudkem ze dne 26. listopadu 2007, č.j. -41, zamítl žalobu, aby soud rozhodl, že zápočet – dohoda o vzájemném započtení pohledávek částek 540.070,39,- Kč je právně neúčinným úkonem (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).  

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem 1. října 2008, č.j. -65, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) ve věci samé potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Z odůvodnění potvrzujícího rozsudku vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. Uzavřel, že předmětná kupní smlouva je platným právním úkonem, a uvedl, že nesdílí stanovisko žalobkyně o neúčinnosti dohody o zápočtu podle ustanovení obč. zák. ( ZKV) formulované v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. (dle něhož sankcí za porušení povinnosti podle ZKV dlužníkem je neúčinnost právního úkonu směřujícího ke zmenšení vlastního majetku dlužníka, s výjimkou běžné obchodní činnosti), neboť odvolací soud vychází z právního názoru, že šlo ze strany účastníků kupní smlouvy, jakož i účastníků dohody o zápočtu o běžnou obchodní činnost. Tímto zápočtem proto nemohlo dojít k úmyslnému zkrácení věřitelů ve smyslu ustanovení obč. zák. Odvolací soud také uvěřil žalované, že neměla povědomí o případném úmyslu dlužníka zkrátit věřitele, když takovýto úmysl ani neexistoval, jak bylo zjištěno soudem prvního stupně. Poukaz na případnou podobnost s věcí posuzovanou Nejvyšším soudem pod sp. zn. neobstojí, když v tam řešeném případě šlo ze strany pozdějšího úpadce o zcela zásadní zbavení se výrobních prostředků (strojů) na rozdíl od projednávaného případu, kdy zemědělské družstvo prodalo svoji budoucí produkci, byť se rostliny nacházely teprve v počáteční fázi vzrůstu.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále již „dovolatelka“) dovolání doplněné podáním ze dne 20.1.2011. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladu ustanovení Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že nastal zvláštní režim v důsledku podání dlužnického návrhu na konkurs a po jeho podání nesměl úpadce provádět zápočty. Došlo tedy k obcházení právní úpravy tak, aby byla zvýhodněna žalovaná jako věřitelka úpadce, a proto je po právu žalováno. Dle dovolatelky je v rozporu se smyslem právní úpravy, pokud by pro jednotlivé věřitele mohl nastat rozdílný režim, zejména když ostatní věřitelé, kterým bylo plněno obdobným způsobem, plnění vrátili, ať již v penězích či naturáliích. Dovolatelka navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle dovolatelka předestřela dovolacímu přezkumu otázku právní neúčinnosti dohody o započtení pohledávek podle ustanovení obč. zák. ( ZKV). Řešení této otázky však nemá judikatorní (zobecňující) přesah, neboť jde o výklad konkrétního právního úkonu (mající jedinečný charakter), je významné právě a jen pro projednávanou věc, a nikoli pro celou řadu případů stejného druhu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , nebo ze dne 9. ledna 2001 sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23 a 71). Navíc odvolací soud tuto otázku vyřešil v souladu s hmotným právem a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2007, sp. zn. , na který dovolatelka poukazuje, na posuzovanou věc nedopadá. Jestliže z obsahu dovolání vyplývá ( ) též dovolací důvod podle ustanovení (že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod číslem 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a odst. odst. 1 písm. c) (per analogiam), neboť důvody pro aplikaci (vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady v tomto dovolacím řízení nevznikly) osvědčeny nebyly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2011

                                                                                                    JUDr. Pavel   Vrcha,v.r.

                                                                                                             předseda senátu