Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 70/2010

-17

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

J. W.

Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. ,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu v neprospěch obviněného J. W.

Napadené usnesení

s e z r u š u j e .

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Praze

s e p ř i k a z u j e ,

aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 vydal dne 31. 1. 2007 trestní příkaz sp. zn. , jímž byl J. W. uznán vinným dvěma trestnými činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona, jichž se dopustil tím, že

1). v době od března 2006 do prosince 2006 včetně v P. ani jinde ničím nepřispíval na výživu své dcery A. W. k rukám matky A. Z., ač mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině a navíc mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. ve výši 1.600,- Kč měsíčně, splatné vždy každého 20. dne v měsíci předem, takže celkově na výživném dluží částku 16.000,- Kč, 2). v době od ledna 2005 do prosince 2006 včetně, vyjma, kdy na základě nařízení exekuce z usnesení Okresního soudu v Teplicích sp. zn. , mu bylo v období od srpna 2005 do ledna 2006 včetně postupně z platu sraženo celkem 14.000,- Kč, jež jsou deponovány na účtu společnosti AGC Automotive Czech, a.s., v P. ničím nepřispíval na výživu své dcery M. W., k rukám matky R. W., ač mu tato povinnost vyplývá přímo ze zákona o rodině a navíc mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. , ve výši 1.000,- Kč měsíčně a dále pro období od 1. 8. 2005 rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. , ve výši 1.500,- Kč měsíčně, splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem, takže na výživném dluží částku 18.500,- Kč.

Za to mu byl v sazbě § 213 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona byla obviněnému uložena povinnost, aby během zkušební lhůty podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil dlužné výživné a řádně platil běžné výživné.

Trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 5. 2007.

Obvodní soud pro Prahu 3 vydal dne 5. 5. 2010 usnesení sp. zn. , jímž rozhodl o tom, že podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku obviněný původně odložený trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců vykoná a podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Stížnost, kterou obviněný proti tomuto usnesení podal, Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. , podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl jako opožděně podanou.

Proti tomuto rozhodnutí Městského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. W. Namítá v ní, že tímto rozhodnutím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Podstatou stížnosti pro porušení zákona je zjištění ministra spravedlnosti, že obviněný, který nebyl osobně přítomen veřejnému zasedání v jehož průběhu bylo rozhodnuto o tom, že se podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, podal při svém opožděném příchodu téhož dne proti tomuto usnesení ústně do protokolu stížnost. Učinil tak řádně a včas, přičemž tuto stížnost ještě dodatečně písemně odůvodnil. Stížnostní soud však při posuzování včasnosti podaného opravného prostředku vycházel pouze z data podání písemného odůvodnění stížnosti, proto stížnost jako opožděně podanou podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl. Toto rozhodnutí je však vadné, neboť nezohlednilo, že stížnost byla podána osobou oprávněnou a včas.

V petitu mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu toto rozhodnutí včetně rozhodnutí obsahově navazujících zrušil a věc podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázal Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. , Nejvyšší soud zjistil, že samosoudkyně nařídila veřejné zasedání, v němž mělo být rozhodnuto zda bude nařízen výkon původně odloženého trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců či zda bude rozhodnuto, že se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil. Po dvou nezdařených pokusech o vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání se pak obviněného podařilo dne 27. 4. 2010 osobně vyrozumět o konání veřejného zasedání nařízeného na den 5. 5. 2010. Z protokolu o tomto jednání, který je založen ve spise na čl. 122a je zřejmé, že jednání započalo ve 12. 30 hod., obviněný ač včas a řádně předvolán, se k němu nedostavil a proto samosoudkyně vyhlásila podle § 202 odst. 2 písm. a) tr. řádu, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti. Výsledkem veřejného zasedání bylo vyhlášení usnesení o tom, že obviněný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců vykoná a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Jednání bylo ukončeno ve 12. 40 hod. Na čl. 123 spisu je založen protokol sepsaný dne 5. 5. 2010 ve 13. 15 hod., z něhož je patrno, že obviněný se k soudu dostavil opožděně, omluvil svůj pozdní příchod obtížností dopravní situace v Praze a z toho se odvíjejícím zpožděním. Byl seznámen s výsledkem veřejného zasedání a poučen o opravném prostředku. Obviněný prohlásil, že „proti tomuto usnesení by chtěl podat stížnost“. Uvedl, že si našel zaměstnání a zaměstnavatel mu přislíbil poskytnout pro banku garance tak, aby mohl uhradit dlužné výživné v plné výši, předpokladem je však délka trvání zaměstnání po dobu delší než tři měsíce. Předložil také pracovní smlouvu z 8. 3. 2010 (čl. 124 spisu).

Jak je patrno z poštovní doručenky založené ve spise na čl. 129, obviněný písemně odůvodněné usnesení o přeměně trestu do vlastních rukou převzal dne 13. 5. 2010. Obviněný J. W. zaslal soudu prvního stupně písemné podání označené jako „odvolání proti rozsudku“, z jehož obsahu je zřejmé, že jde o stížnost proti usnesení tohoto soudu ze dne 5. 5. 2010 o přeměně trestu ( § 59 odst. 1 tr. řádu). Obvodnímu soudu pro Prahu 3 bylo doručeno dne 20. 5. 2010.

Stížnost obviněného byla dne 1. 6. 2010 předložena k rozhodnutí Městskému soudu v Praze a ten ji v neveřejném zasedání ze dne 2. 6. 2010 usnesením sp. zn. , podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl jako opožděně podanou. V odůvodnění usnesení vycházel ze závěru, že obviněnému bylo písemné usnesení s poučením o opravném prostředku doručeno dne 13. 5. 2010, třídenní lhůta k podání stížnosti počala běžet dne 14. 5. 2010 a skončila dne 17. 5. 2010. Pokud obviněný předal stížnost k poštovní přepravě dne 19. 5. 2010 učinil tak po uplynutí zákonné třídenní lhůty a proto nadřízený soud jeho stížnost bez věcného přezkoumání zamítl.

Ustanovení § 141 odst. 1 tr. řádu uvádí, že opravným prostředkem proti usnesení je stížnost. Ta se podle § 143 odst. 1 tr. řádu podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, do tří dnů od oznámení usnesení. Způsob, jakým se usnesení oznamuje, je upraven v ustanovení § 137 odst. 1 tr. řádu. Oznámení se děje buď

vyhlášením usnesení

v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit nebo

doručením opisu usnesení.

V posuzovaném případě nebylo usnesení obviněnému vyhlášeno klasicky v průběhu konaného veřejného zasedání, avšak obviněný krátce po jeho skončení téhož dne byl samosoudkyní o průběhu veřejného zasedání informován, rozhodnutí mu bylo publikováno a byl poučen o opravném prostředku, jak je patrno z písemného protokolu, který byl o tomto úkonu vyhotoven (§ 56 odst. 1 tr. řádu). Ze stejného protokolu jednoznačně plyne projev vůle, který obviněný učinil - napadnout toto usnesení opravným prostředkem – podanou stížností. Podle názoru Nejvyššího soudu je nerozhodné, že gramaticky je stanovisko obviněného vyjádřeno podmiňovacím způsobem a nikoli užitím vidu dokonavého, neboť akcentace takovéhoto nazírání na konkrétně zjištěné okolnosti by představovala krajně formalistický přístup k výkladu § 143 odst. 1 tr. řádu. Nadto není zřejmé, zda takto bylo doslovně zaprotokolováno bezprostřední vyjádření obviněného či zda šlo o praxí zaužívanou formulační neobratnost protokolující osoby.

Takto podaný opravný prostředek tudíž plně odpovídá zákonným kriteriím na jeho včasnost, a proto stížnostní soud nemohl podanou stížnost zamítnout z důvodu jejího opožděného podání podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu, naopak bylo jeho povinností meritorně napadené usnesení přezkoumat.

Vzhledem k důvodům výše uvedeným Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu v neprospěch obviněného. Podle § 269 odst. 2 tr. řádu bylo napadené usnesení zrušeno, současně pak i všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázána Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Znamená to, že stížnostní soud se bude podanou stížností znovu věcně zabývat a projedná ji z hlediska uplatněných stížnostních námitek.

Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. listopadu 2010

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á