Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 479/2011

U S N E S E N Í

M. H.

K. B.,

o výživném rozvedeného manžela, ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. října 2010 č.j. -57, takto:

I.Dovolání žalobce se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. května 2010 č.j. -34, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal „uložení povinnosti žalované přispívat na jeho výživu částkou 3.500,- Kč měsíčně s účinností od 27.8.2009“ a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zamítavý výrok ve věci samé soud prvního stupně odůvodnil závěrem, že (aniž by zkoumal poměry účastníků) přiznání výživného by v dané věci bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 96 odst.2 zákona o rodině), protože výživné po žalované žádal navzdory předcházející dohodě o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, podmíněné tím, že žalobce následně výživné požadovat nebude; zejména však proto, že žalovanou v průběhu manželství fyzicky napadal.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. října 2010 č.j. -57 rozsudek soud prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu si podal dovolání žalobce (ačkoliv sám sebe v dovolání označuje za žalovaného). Dovolatel uvádí, že ač byl odvolacím soudem poučen o nepřípustnosti dovolání, spatřuje jeho přípustnost v ustanovení , neboť „otázka zásadního právního významu byla v předmětné věci řešena v rozporu s hmotným právem“. Navrhuje provedení dokazování označenými listinnými důkazy k vyvrácení závěru soudu prvního stupně o fyzickém násilí vůči žalované. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně zrušil) a věc vrátil soud prvního stupně k novému rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 13.10.2010, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009).

Podle § 236 odst.1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle není v posuzovaném případě dána, a to již proto, že žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené ustanovením zákona o rodině ( , o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v

Nejvyšší soud ČR proto dovolání otce směřující proti tomuto rozsudku podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2011

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu