Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3879/2008

U S N E S E N Í

Ing. L. M.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 950.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. -72, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 29. 8. 2007, č. j. -48, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 15.000,- Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku rozsudku, ohledně částky 935.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 21. 10. 2002 domáhal proti šesti žalovaným neúčinnosti právních úkonů jeho dlužníka OSTRAMO, VLČEK a spol., s.r.o, který je od 31. 7. 2001 v konkursu. Věc vedená pod sp. zn. není doposud skončena, řízení je přerušeno podle , v období od února 2003 do října 2005 soud neučinil ve věci žádný úkon. Soud shledal nárok žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění podle , , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), důvodným, neboť k porušení práva projednat a rozhodnout věc v přiměřené lhůtě došlo a samotné konstatování porušení práva by se s ohledem na okolnosti případu (složitá právní věc, nečinnost soudu trvající 2,5 roku, malý význam věci pro žalobce, prozatím jednostupňové řízení, nevyužití prostředků vnitrostátního práva k odstranění průtahů řízení) nejevilo jako dostačující. S odkazem na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) ve věcech Apicella proti Itálii a Fackelmann ČR, spol. s r.o. proti České republice dospěl soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním v konkrétním případě je částka 15.000,- Kč.

K odvolání obou účastníků řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2008, č. j. -72, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu zamítl, v části zamítavého výroku ve výši 100.000,- Kč s příslušenstvím rozsudek potvrdil (pouze na tuto částku omezil žalobce své odvolání) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se s argumenty soudu prvního stupně k výroku, jímž byla žaloba v podstatné části zamítnuta, nicméně odpovědnost státu za škodu vůbec neshledal. Protože žalobce podal odpůrčí žalobu až po prohlášení konkursu na svého dlužníka, muselo být řízení ze zákona přerušeno, a stát proto nenese odpovědnost za to, že řízení nemůže probíhat. Případný úspěch žalobce v uvedeném sporu by navíc znamenal rozšíření konkursní podstaty, nikoli majetkový prospěch žalobce, nelze tudíž dovodit, že by byl žalobce postupem v řízení o odpůrčí žalobě poškozen a měl z tohoto titulu právo na odškodnění v jakékoli podobě.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které odůvodňuje podle a b) Namítá, že soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007, za situace, kdy žalobce podal žalobu na neúčinnost právních úkonů dlužníka OSTRAMO, VLČEK a spol., s.r.o. v době probíhajícího konkursního řízení na jeho majetek, a soud považoval řízení z uvedeného důvodu za přerušené ze zákona. Řízení o odpůrčí žalobě podle obč. zák. není řízením, které by se přerušovalo ve smyslu citovaného zákona. Jestliže tedy soudy v řízení nepokračují, dopouštějí se tak nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtazích řízení. Z uvedeného důvodu žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a „vyhověl žalobě v plném rozsahu“.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), dospěl k závěru, že dovolání je nepřípustné. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (t. j. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně co do částky 15.000,- Kč s příslušenstvím, je vyloučena ustanovením , podle nějž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Protože dovolání v této části směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč (bez ohledu na příslušenství), muselo být dovolání v tomto rozsahu odmítnuto podle věty první a

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení , to vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.

V dané věci odvolací soud aplikoval , ve znění účinném po novele č. , a posuzoval podmínky pro přiznání peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení. Dovolatel vymezuje otázku zásadního právního významu ve vztahu k posouzení, zda řízení o odpůrčí žalobě ( obč. zák.) proti dlužníku, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, se ze zákona přerušuje a zda tedy nečinnost soudu v takovém sporu představuje nesprávný úřední postup. Důvod, proč odvolací soud nepovažoval nárok za opodstatněný, však vedle řešení této otázky spočívá též na závěru, že žalobci vůbec újma nevznikla, neboť i v případě úspěchu odpůrčí žaloby by se získané prostředky staly součástí konkursní podstaty, takže tu není žádná újma, která by se měla odškodňovat. Nevznáší-li dovolatel konkrétní námitky proti posouzení otázky (pro rozhodnutí soudu klíčové) významu řízení o odpůrčí žalobě, jeho dopadu do jeho sféry a potažmo vzniku odškodnitelné újmy, je zřejmé, že ani jím předkládané odlišné řešení otázky přerušení řízení nemůže přinést do jeho poměrů příznivý závěr [srov. u

snesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nějž spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé].

Pak tedy není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo z hlediska dovoláním vymezené otázky ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu a odst. 3 , dovolání proto není podle těchto ustanovení přípustné, a Nejvyšší soud je tudíž odmítl podle věty první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2011

JUDr. Petr V o j t e k, v. r.předseda senátu