Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 357/2011

U S N E S E N Í

STEELMAT spol. s r. o.

PRECHEZA a. s.

se sídlem v Přerově, nábřeží Dr. E. Beneše 24, identifikační číslo osoby 26872307, zastoupené JUDr. Zdeňkem Novákem, advokátem se sídlem v Přerově, Čechova 2, o určení neplatnosti smluvního ujednání, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. října 2010, č. j. -326, takto:

I.

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Kopeckého, CSc., advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 24.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 11. října 2010, č. j. -326, potvrdil rozsudek ze dne 6. listopadu 2006, č. j. -225, ve znění opravného usnesení zde dne 13. prosince 2006, č. j. -240, kterým Okresní soud v Přerově určil, že je neplatné jak ujednání obsažené v článku XI. kupní smlouvy a smlouvy o věcném břemenu uzavřené dne 23. 2. 1999, tak i odstoupení právní předchůdkyně žalované od této smlouvy ze dne 1. 7. 1999, a jímž rozhodl o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , v platném znění (dále jen „ “) a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Odvolací soud byl při rozhodování dané věci podle vázán právními názory, které vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 19. května 2010, sp. zn. -301, jímž jeho předchozí rozsudek ze dne 25. dubna 2007, č. j. -278, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud se v citovaném rozhodnutí vypořádal se všemi rozhodnými právními aspekty věci a své právní závěry, od nichž nemá důvod se při nezměněném skutkovém základu věci odchýlit, uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Odvolací soud právní názory Nejvyššího soudu správně interpretoval a při rozhodování dané věci je respektoval, resp. rozhodl v jejich intencích. Dovoláním zpochybněný závěr, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno [tzn. závěr, že plnění sjednané smluvními stranami v článku XI. smlouvy ze dne 23. 2. 1999 je nemožné, a ujednání o takovém plnění, i s ním spojené ujednání o možnosti prodávajícího (právní předchůdkyně žalované) odstoupit od smlouvy, jsou proto podle obč. zák. neplatná], nemůže činit rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.

Již proto, že odvolací soud při rozhodování postupem podle § 35 obč. zák. neinterpretoval vůli účastníků projevenou v ujednání čl. XI. smlouvy, nýbrž posuzoval, zda je plnění podle sporného ujednání vůbec možné, nemůže obstát námitka dovolatelky, že v souladu s principem ochrany dobré víry je třeba ujednání obsahující nejasnosti a připouštějící různý výklad v pochybnostech vykládat k tíži smluvní strany, která si je ve smlouvě vymínila (v dané věci žalobkyni) a jí pak přičíst nepříznivé důsledky. S výhradami k výkladu ujednání obsaženého v článku XI. smlouvy je pak spojena i dovolací námitka, že soudy nerespektovaly dostatečně princip smluvní autonomie. Dovolatelka prosazuje názor, že smluvní ujednání mělo být „veřejnou mocí respektováno“, neboť bylo „autonomním projevem, jenž měl odraz v konkrétním jednání, které zákon výslovně nezakazuje, přičemž ani z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit“. S dovolatelkou lze souhlasit v tom, že je zásadně „ponecháno na uvážení a rozhodnutí samotných subjektů, zda vůbec a s kým smlouvu uzavřou, jaký bude její obsah, její forma, potažmo jaký typ smlouvy si pro konkrétní případ zvolí“, a přisvědčit lze rovněž tomu, že smluvní strany se mohou svobodně dohodnout na zániku smluvního vztahu a na případných následcích dohody o zrušení smlouvy. V posuzovaném případě však odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že plnění, které si smluvní strany v článku XI. smlouvy dohodly, je – objektivně posuzováno – nemožné a v tom případě platí zásada impossibilium nulla obligatio est. Závěr, že smluvní ujednání, kterým bylo dohodnuto nemožné plnění, je neplatné, odpovídá § 37 odst. 2 obč. zák., neodporuje zásadě ochrany dobré víry, ani nepředstavuje nepřípustný zásah do smluvní autonomie, jak dovozuje dovolatelka.

Výhrady dovolatelky k procesnímu postupu soudů (vadám řízení), kdy odvolací soud byl zavázán právním názorem, který Nejvyšší soud uvedl v rozhodnutí opraveném „nestandardním postupem“, tedy poté, kdy jeho rozhodnutí doručením nabylo právní moci, lze podřadit toliko ustanovení 241a odst. 2 písm. a/ Jak již bylo výše uvedeno, k okolnostem, uplatněným dovolacími důvody podle a se v případě dovolání přípustného jen podle nepřihlíží. Navíc namítaná vada řízení ani není dána. Nestandardní procesní postup spatřuje žalovaná v tom, že po doručení rozsudku dovolacího soudu byly účastnice řízení vyzvány, aby vrátily písemné vyhotovení rozsudku s odůvodněním, že byla rozeslána jedna z pracovních verzí obsahující zjevné nesprávnosti, která nebyla přijata senátem. Dne 30. 7. 2010 jí pak byl doručen rozsudek dovolacího soudu s odlišným odůvodněním. Má zato, že rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. -301 nabyl podle právní moci doručením (a to ve znění které původně obdržela) a nemohl již být následně opraven.

Podle ustanovení předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. Vyskytnou-li se tedy ve vyhotovení rozsudku chyby v psaní a v počtech nebo jiné zřejmé nesprávnosti, je předseda senátu (samosoudce) povinen rozsudek opravit. Zákon tu má na mysli zjevné nesprávnosti, k nimž došlo při vyhlášení (vydání) nebo ve vyhotovení rozsudku, jako jsou písařské chyby, omyly v součtech, chyby způsobené selháním techniky, která byla použita, a jiné podobné nesprávnosti, které jsou zcela zřejmé a snadno rozpoznatelné. Oprava vyhotovení rozsudku se může týkat záhlaví rozsudku, jeho výroku, odůvodnění, poučení, popřípadě i data vyhlášení a podpisu. K provedení opravy zákon nestanoví žádnou lhůtu; soud proto může opravit rozsudek kdykoliv, jakmile chyba vyjde najevo, a to samozřejmě i po právní moci rozsudku.

V daném případě došlo při elektronickém přenosu dat (v důsledku selhání techniky i kontrolního systému, které nebylo včas zjištěno) k tomu, že odůvodnění rozhodnutí obsahovalo zjevné nesprávnosti, resp. zjevně nekorespondovalo s textem, který byl po odsouhlasení senátem předložen k přepisu a vyhotovení originálu rozhodnutí. Nejednalo se tedy o opravu odůvodnění ve smyslu , jak se mylně domnívá dovolatelka, ale o opravu zjevné nesprávnosti rozsudku ve smyslu , respektive jeho písemného vyhotovení.

Dovolací soud dovolání žalované pro jeho nepřípustnost odmítl ( věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.500,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( a a 3 , v platném znění) a z částky 560,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 22. února 2011

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu