Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2540/2010

 23 Cdo 2540/2010

U S N E S E N Í

2) BGC Developers, a. s., se sídlem v Praze 4, U Habrovky 247/11, IČ: 262 51 019,

3) G & C PACIFIC NIUE LIMITED, se sídlem Dalton House 60 Windsor Avenue, Londýn SW 19 2RR (dříve Lawford House, Albert Place Londýn, N3, 1QB), Spojené Království Velké Británie a Severní Irska, zapsané v registru společnosti Anglie a Walesu

pod č. No 6701826, zast. JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Brně,

Lesnická 52, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o zrušení rozhodčího nálezu, o procesním nástupnictví, o dovolání žalované 3) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2010, č. j. -690, takto:

I. Dovolání se zamítá.II. Žalovaná 3) je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.550,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta

JUDr. Ing. Ivana Rotta.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 4. 2010, č. j. -690, rozhodl tak, že procesním nástupcem žalované 1) a žalované 2) je žalovaná 3).

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že v řízení byly splněny podmínky pro postup dle , neboť původní žalované 1) a 2) (právnické osoby) ztratily způsobilost být účastníky řízení svým zánikem  a v důsledku přeshraniční fúze dle přešlo obchodní jmění zaniklých společností na nástupnickou společnost – žalovanou 3).

Dovoláním ze dne 8. 6. 2010 napadla žalovaná 3) usnesení Krajského soudu v Brně a zejména uvedla, že uvedený soud nebyl místně příslušný k vydání napadeného usnesení. Z čl. 1 odst. 2 písm. d) a čl.26 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „Nařízení“) a z komentáře k uvedeným ustanovením dle žalované 3) plyne, že české soudy jsou vyloučeny z projednání věci týkající se zrušení rozhodčího nálezu. Námitky nepříslušnosti Krajského soudu v Brně, resp. nedostatku pasivní legitimace, poněvadž původní žalované 1) a 2) nebyly adresáty napadeného rozhodčího nálezu, žalovaná 3) vznesla již ve svém prvním podání ze dne 21. 3. 2010, resp. při prvním nařízeném jednání před soudem prvního stupně.

Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud ČR nejprve odložil vykonatelnost dovoláním napadeného usnesení a poté vyslovil, že Krajský soud v Brně není místně příslušný k rozhodnutí o neplatnosti rozhodčího nálezu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 15092008, vydaného rozhodcem V. K., dále zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2010, č. j. -690, a uložil žalobci povinnost nahradit náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 33.600,- Kč.

V podání ze dne 24. 6. 2010 se k dovolání vyjádřila žalobkyně a zejména uvedla, že místní příslušnost soudu je nutné posuzovat podle ust. , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále též jen „ZRŘ“), jež je vůči úpravě obsažené v ustanovením speciálním, a nikoli dle Nařízení. Dále uvedla, že řízení vedené u soudu prvého stupně pod sp. zn. , není rozhodčím řízením, nýbrž obchodní věcí ve smyslu tohoto nařízení. Namítla, že žalované 1) a 2) nemohly ztratit způsobilost být účastníkem řízení s hmotně právními účinky ke dni 1. 7. 2008 (rozhodný den fúze), neboť by pak nemohly dne 15. 9. 2008 podat ani rozhodčí žalobu, na jejímž základě byl vydán předmětný rozhodčí nález, o jehož zrušení se řízení vede. Poukázala na nepravdivá tvrzení žalované 3) ohledně včasného vznesení námitky místní nepříslušnosti, poněvadž tato námitka byla vznesena později, než při zahájení jednání Okresního soudu Brno – venkov ve věci samé a neuplatnila ji ani při prvním úkonu, který jí jako účastnici řízení ve smyslu ust. příslušel. Dle názoru žalobkyně není žalovanou 3) navržený petit obsažený v dovolání pro svou zmatečnost a rozpornost vykonatelný, a proto závěrem navrhla, aby bylo dovolání žalované 3) odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovanou 3/), včas, dovolatelka je zastoupena advokátkou ve smyslu ust. a jí bylo dovolání též sepsáno ( ).

O odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšší soudu ČR nerozhodoval.

Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle je dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, přípustné pouze tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ). Rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam pouze tehdy, je-li v něm řešena právní otázka, která má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. září 2008, sp. zn. , popř. které nebyla dosud dovolacím soudem řešena.

Podle věty prvé lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

V posuzovaném věci (jíž je řízení o zrušení rozhodčího nálezu) žalovaný 3) v dovolání především namítá, že věc nespadá pod českou jurisdikci, jinak řečeno, že ve smyslu ust. čl. 1. odst. 2 písm. d) a za použití čl. 26 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, není dána pravomoc českých soudů.

Žalovaný 3) v dovolání výslovně uvádí, že „z komentáře k tomuto ustanovení jsou z přezkumu českými soudy vyloučena nejen rozhodčí řízení sama, ale, jak je v komentáři výslovně uvedeno, i řízení o zrušení rozhodčích nálezů.“

V kapitole I. Oblast působnosti, čl. 1 odst. 2 písm. d) Nařízení se uvádí, že „Toto nařízení se nevztahuje na ….. rozhodčí řízení.“

Právní praxe i teorie (viz např. Van Haersolte, van Hof, J. J. (2001): The Arbitration Exemption in the Brussels Convention: Further Comment. Journal of International Arbitration, č. 18, s. 27-39; Van Houtte, H. Why Not Include Arbitration in the Brussels Jurisdiction Regulation? Arbitration International, ročník 21, č. 4, s. 509-522; Rozehnalová, N. Evropský justiční prostor ve věcech civilních, (ES), o příslušnosti a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech civilních a obchodních. Právní fórum 3/2005, s. 84) dovodila, že Nařízení nelze ve smyslu písm. d) Nařízení vztáhnout mj. též na řízení o zrušení rozhodčího nálezu.

Z uvedeného vyplývá, že je-li předmětem soudního řízení zrušení rozhodčího nálezu, nelze na toto řízení aplikovat Nařízení. Není tedy správný názor dovolatele, že z čl. 1 odst. 2 písm. d) Nařízení vyplývá, že z přezkumu (pravomoci) českými soudy je v dané věci vyloučeno řízení o zrušení rozhodčího nálezu.

Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě nelze aplikovat Nařízení, nejsou na místě námitky dovolatele ohledně včasného uplatnění nedostatku „místní nepříslušnosti“ soudu dle čl. 24 Nařízení, která ve své podstatě směřuje k tomu, že není dána pravomoc českých soudů k řízení v předmětné věci (viz též námitka uplatňující aplikaci čl. 26 Nařízení), popř. námitka místní (mezinárodní) nepříslušnosti Krajského soudu.

K řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy a k řízení podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ “), tímto řízením je mj. i řízení o zrušení rozhodčího nálezu, je v prvním stupni příslušný (věcně) soud, který by byl příslušný k řízení ve věci podle zvláštního předpisu ( ), kdyby nebylo rozhodčí smlouvy ( ).

Místně příslušným je podle v řízení o zrušení rozhodčího nálezu soud, v jehož obvodu se koná nebo konalo rozhodčí řízení, je-li toto místo v tuzemsku. Jinak je místně příslušný soud, který by byl místně příslušný, kdyby nebylo rozhodčí smlouvy.

Z uvedených ustanovení pak vyplývá, který soud je věcně a místně příslušný rozhodovat v prvním stupni v řízení o zrušení rozhodčího nálezu.

Pravomoc českých soudů v majetkových sporech je pak podle dána, je-li podle českých předpisů dána jejich příslušnost.

Pokud by dovolatel napadal též místní nepříslušnost odvolacího soudu (Krajského soudu v Brně), je k tomu - bez ohledu na uvedené shora – nutné poznamenat, že v tomto případě je tento soud funkčně i místně příslušný k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí Okresního soudu v Brně –venkov ( ).

Vzhledem k tomu, pokud nestanoví jinak, se pro řízení před soudem, v tomto případě v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, použijí obdobně ustanovení ( ), je správné, když odvolací soud, zjistil-li, že žalovaní 1) a 2) ztratili způsobilost být účastníkem řízení, postupoval zejména podle ust. a 3 a rozhodl o procesním nástupci.

Nejvyšší soud České republiky s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání je podle ust. přípustné, neboť na základě předeslaných dovolacích námitek Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2010, č. j. -690, má po právní stránce zásadní význam ( )., neboť je v něm řešena otázka dovolacím soudem neřešená, není však důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

Nejvyšší soud proto podle rozhodl tak, že dovolání zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , a tak, že dovolatelce (žalované 3), která v řízení neuspěla, bylo uloženo nahradit žalobci k rukám jeho advokáta částku 2550,- Kč ( , , , a 15, a vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů, a 3 vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 23. února 2011

JUDr. Ing. H u š e k

předseda senátu