Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 457/2010

U S N E S E N Í

F. T.

Hayes Lemmerz Autokola, a.s.

se sídlem v Ostravě, Kunčicích, Vratimovská č. 707, IČO 47673125, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. března 2009 č.j. -61, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.3.2009 č.j. -61, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 8.10.2008 č.j. -47 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku za období od 1.1.2005 do 31.12.2007 105.384,- Kč), není přípustné podle ustanovení , [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Žalobou podanou v této věci se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti „do plné výše naposled valorizovaného průměrného hrubého měsíčního výdělku“. Nesouhlasí s tím, že při výpočtu odškodnění pracovního úrazu „se mu odečítá 75% minimální mzdy, jako by opominutého výdělku za zbytek svého pracovního potenciálu“ a je toho názoru, na němž setrvává i v podaném dovolání, že „není jeho vinou, že musel ukončit pracovní poměr“ a v evidenci úřadu práce není proto, že by nechtěl pracovat, ale je tam proto, že „pro splnění podmínek výplaty náhrady škody je po něm vyžadováno doložit skutečnost potvrzující evidenci své osoby v seznamu uchazečů o zaměstnání“, a proto „odpočet 75% minimální mzdy by byl na místě, kdyby neprokázal, že se o volné místo na trhu práce zajímal“.

V posuzované věci tedy odvolací soud řešil právní otázku výkladu ustanovení , ve znění účinném do 31.12.2006 (srov. , - dále jen „zák. práce“) z hlediska toho, jakým způsobem a v jaké výši náleží žalobci náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti s ohledem na skutečnost, že po skončení pracovní neschopnosti žalobce nedosahoval pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí žádný příjem.

K této otázce se dovolací soud již v minulosti vyjádřil například v odvolacím soudem zmiňovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1.12.2000 sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura roč. 2001 pod č. 45, tak později v rozsudku ze dne 18.6.2008 sp. zn. , a v posuzované věci soudy obou stupňů – jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků – ze zaujatého právního názoru důsledně vycházely. Dovodil-li proto odvolací soud, že okolnost, že žalobce nebyl po pracovním úrazu zaměstnán a nedosahoval proto vlastní příjem z výdělečné činnosti, nebyla způsobena následky pracovního úrazu, ale následkem situace na trhu práce, spočívající v nedostatku vhodných pracovních příležitostí, které by odpovídaly zdravotnímu stavu žalobce omezenému pracovním úrazem, a že takováto újma, která „není zapříčiněna následky pracovního úrazu“, a která „byla vyčíslena soudem prvního stupně jako 75% minimální mzdy, proto nemůže být žalobci odškodněna jako škoda vznikající pracovním úrazem“, bylo ve věci rozhodnuto v souladu s hmotným právem a s již ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.

Protože dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. února 2011

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.předseda senátu