Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1787/2009

U S N E S E N Í

Finanční a obchodní spol., s. r. o.

1) M.

D.

a

2) A. D.

, zastoupeným Mgr. Lubošem Komůrkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Benešova 8, pro 94.551,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře z 13. 1. 2009, č. j. -45, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 22. 10. 2008, č. j. -27, jímž okresní soud zamítl návrh povinných na zastavení exekuce odůvodněný tvrzením, že vymáhanou pohledávku zaplatili již před vydáním exekučního titulu. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že ustanovení , jehož se povinní dovolávají, dopadá na případy, kdy je exekuce nepřípustná pro vadu rozhodnutí či jiného titulu, pro pochybení při nařízení exekuce, pro okolnosti, které nastaly při jejím provádění nebo z jiných důvodů, např. uzavření dohody, že oprávněný nebude po určitý čas pohledávku vymáhat. Žádné takovéto skutečnosti však povinní ani netvrdí. K zániku práva před vydáním exekučního titulu lze podle názoru krajského soudu skutečně přihlédnout jen v nalézacím řízení.

V dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzují s odůvodněním, že to „řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem,“ a to ustanovením ), povinní namítají nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřují v závěru odvolacího soudu, že zánik práva splněním nelze podřadit pod případy, na něž dopadá ustanovení Podle jejich přesvědčení „zákonodárce právě v tomto ustanovení předjímal i situaci, která vznikla ohledně úhrady pohledávky tak, jak tomu bylo v jejich případě, tj. její úhrada ještě před vydáním exekučního titulu, ve snaze předcházet tak možnosti, kdy by oprávněnému bylo plněno ze stejného právního důvodu dvakrát.“

Oprávněná (posuzováno podle obsahu jejího vyjádření) navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelé – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé napadli – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Dovolatelé napadenému rozhodnutí sice přisuzují zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (např. , , a mnoha dalších) vysvětlil, že zatímco pod písmeny a) až g) jsou vypočteny důvody (k zastavení exekuce) konkrétní, je důvod uvedený pod písmenem h) tohoto ustanovení formulován všeobecně a že jeho účelem je umožnit, aby výkon rozhodnutí byl zastaven i v jiných závažných případech, které pro jejich možnou rozmanitost nelze s úplností předjímat, resp. podrobit konkrétnímu popisu. Toto ustanovení tedy pod písmenem h) obsahuje relativně neurčitou hypotézu, pravidlem jejíhož výkladu je požadavek vymezit z předem neurčené množiny skutečností (například demonstrativním výčtem nebo stanovením neuzavřené množiny obecných kritérií) ty, jejichž pomocí lze obsah hypotézy normy určit; výklad normy, který se v konkrétní věci podává, je pak možné mít za nesprávný tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že takové určení hypotézy z objektivních hledisek – logických nebo věcných – nemůže obstát.

Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je namístě exekuci mít za (z jiných důvodů) nepřípustnou se typicky spojují

a) s vadami exekučního titulu (pokud nezpůsobují jeho /materiální/ nevykonatelnost zakládající důvod zastavení výkonu podle ),

b) s pochybeními při nařízení exekuce (zejména při dodatečně zjištěném nedostatku podmínek exekučního řízení),

c) s rušivými okolnostmi při provádění výkonu (např. odmítnutí poskytnutí součinnosti), případně

d) se specifickým jednáním povinného, způsobí-li např. započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí.

O žádný z uvedených – „jiných než pod písmeny a) - g) upravených“ – případů však v souzené věci nejde; naopak, odůvodňují-li povinní svůj návrh na zastavení exekuce právě a jedině tvrzením, že dluh splnili, nemá soud jinou možnost, než věc posoudit podle ustanovení , jež je ve vztahu k ustanovením speciálním, upravujícím zastavení exekuce – výlučně – pro případy zániku práva. Řečeno jinak, obecné ustanovení lze aplikovat jen v případech jiných, než je zánik práva (a ovšem i jiných než upravených v ustanovení -f) ). Při posuzování věci z hlediska ustanovení je pak soud samozřejmě povinen zkoumat, zda byly splněny předpoklady tímto ustanovením předepsané, a tedy i to, zda právo zaniklo splněním

po

vydání exekučního titulu.

Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. února 2011

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.předseda senátu