Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3730/2009

U S N E S E N Í

města Vsetín

, proti

povinnému

J. D.

, zastoupenému JUDr. Milanem Trlicou, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 3, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2009, č. j. -14, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 8. 12. 2008, č. j. -6, nařídil podle svého rozsudku ze dne 10. 9. 2008, č. j. -35, vyklizení bytu povinného č. 49, nacházejícího se v bytovém domě, sestávajícího z jednoho pokoje, předsíně, WC a koupelny, přestěhováním věcí povinného a všech, kdo s ním bydlí na základě jeho práva. Povinnému uložil zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů řízení 1 000,- Kč a dále rozhodl, jakým způsobem bude vyklizení bytu realizováno.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že povinný v odvolání nezpochybnil existenci žádného ze základních předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí a že okolnost, že povinný je ochoten dluh na nájemném zaplatit, je v řízení o výkon rozhodnutí vyklizením bytu bezvýznamná.

Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí s otázkou, zda je exekuční titul vykonatelný, nebylo-li v něm rozhodnuto o bytové náhradě, neboť povinný se v nalézacím řízení nevzdal práva na přístřeší, jež je charakterizováno v , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“). Protože nalézací soud o bytové náhradě nerozhodl, považuje povinný exekuční titul za nevykonatelný, a z tohoto důvodu namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení ( ). Dále uvedl, že jako vhodné přístřeší považuje ubytovnu, která prochází rekonstrukcí a měla by být zprovozněna během dvou až tří měsíců. Připomněl, že je ochoten dluh na nájemném splácet, na tomto způsobu řešení vzniklé situace však není schopen se s oprávněným dohodnout. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu popř. i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný ve svém vyjádření uvedl, že k l. 7. 2009 činil dluh na nájemném 19 844,- Kč a včetně poplatku z prodlení a úroku z prodlení již 37 616,67 Kč. Usnesení odvolacího soudu považuje za věcně správné, a protože odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou, nemá napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Proto navrhl odvolání povinného odmítnout.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 ), dále jen „“.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Ačkoliv odvolatel argumenty ve prospěch názoru, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam přednesl, hodnocením jejich obsahu k tomuto názoru dospět nelze.

Jak již uvedl odvolací soud, při výkonu rozhodnutí vyklizením bytu není rozhodné, zda povinný je ochoten splácet dluh na nájemném; tato skutečnost by mohla mít eventuelně vliv jen v případě exekučního řízení, v němž by bylo vymáháno dlužné nájemné.

Důvodná nemůže být ani námitka zpochybňující vykonatelnost exekučního titulu z důvodu nezajištění přístřeší. Dovolatel totiž tímto způsobem zpochybnil vykonatelnost exekučního titulu až v dovolacím řízení. Ustanovení však vylučuje uplatnit v dovolání nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Dovolací soud připomíná, že při nařízení exekuce je soud vázán exekučním titulem, tedy i vymezením povinnosti v něm pro povinného stanovené. Pokud podkladový rozsudek nezakládá povinnému právo na zajištění přístřeší, nelze se zajištění této formy náhradního bydlení domáhat ani v rámci exekučního řízení.

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (, věta první ) podle ustanovení , věty první a odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl podle , a právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. února 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.předsedkyně senátu