Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3371/2009

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 33Cdo 3371/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Alešem Mejzlíkem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Sadová 2237/17, proti žalovanému Zdeňku Slámovi, podnikateli s místem podnikání ve Žďáru nad Sázavou, Chelčického 2149/24, zastoupenému Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, o 80.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2009, č.j. -109, takto :

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 4. 2009, č.j. -109, potvrdil rozsudek ze dne 26. 10. 2007, č.j. -85, kterým Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 80.000,- Kč (oproti vrácení

„osobního automobilu BMW 750 SPZ ZRJ 38-85“

), a žalobci uložil zaplatit žalovanému a státu náklady řízení; v souvislosti s meritorním rozhodnutím rozhodl krajský soud o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že žalobcovo právo dovolat se relativní neplatnosti kupní smlouvy z 31. 7. 2003 se promlčelo, a protože žalovaný vznesl námitku promlčení, považuje se – bez zřetele k tomu, zda skutečně jednal v omylu – smlouva za platnou ( , , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), a že právo od uvedené smlouvy odstoupit pro vady, kterými vozidlo v době prodeje trpělo, zaniklo prekluzí, neboť žalobce vady ve lhůtě šesti měsíců od převzetí vozidla nevytkl ( , odst. 1, 2, obč. zák.). Námitce, že kupní smlouva z 31. 7. 2003 je absolutně neplatným právním úkonem, protože prodej vozidla žalovaným nebyl podložen platnou smlouvou o obstarání prodeje věci, odvolací soud rovněž nepřisvědčil. Původní smlouva o obstarání prodeje věci z 10. 10. 2002 sice zanikla ( obč. zák.), ovšem Z. M. (objednatel) a žalovaný (obstaratel) se 24. 7. 2003 dohodli na nižší ceně, za kterou mělo být vozidlo prodáno, a

„v tomto směru upravili i původní písemnou smlouvu, která však v té době již neplatila, neboť ze zákona zanikla.“

Jestliže novou dohodu

„písemně projevili (zachytili) tím, že opravili již zaniklou ... smlouvu ze dne 10. 10. 2002,“

byla písemná forma právního úkonu dodržena (§ 40 odst. 1, § 738 obč. zák.).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž (podle obsahu, viz , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “) prostřednictvím důvodu uvedeného v prosazuje názor, že kupní smlouva je absolutně neplatná ( obč. zák.), neboť žalovaný nebyl oprávněn jako obstaratel svým jménem vozidlo prodat. Oprava textu smlouvy o obstarání prodeje věci, byť provedená účastníky zaniklé smlouvy, nemůže vést ke vzniku nové písemné smlouvy, ale je „pouze zásahem, který je na úkor srozumitelnosti původní zaniklé smlouvy.“ Nová písemná smlouva o obstarání prodeje věci nemohla vzniknout již proto, že „projev vůle“ nebyl ani jedním z účastníků podepsán. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se s rozhodnutím odvolacího soudu v plném rozsahu ztotožnil.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. ).

Dovolání – přípustné podle ustanovení (odvolací soud potvrdil rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku ze dne 8. 6. 2005, č.j. -50, protože byl vázán právním názorem vysloveným v kasačním usnesení odvolacího soudu ze dne 5. 3. 2007, č.j. -64) – není důvodné.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , , b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly v dovolání uplatněny, jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ). Protože uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu závěr, že kupní smlouva je platným právním úkonem.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení § 40 odst. 1 obč. zák., nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.

Podle ustanovení § 46 obč. zák. musí mít písemnou formu smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků (odstavec 1). Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže ě (odstavec 2).

Podle ustanovení § 737 obč. zák. smlouvou o obstarání prodeje věci vznikne objednateli právo, aby obstaratel převzal od něj do prodeje svěřenou věc a učinil potřebná opatření k prodeji. Smlouva musí být uzavřena písemně (§ 738, věta první, obč. zák.). Podle ustanovení § 740 obč. zák., neprodá-li obstaratel věc do tří měsíců ode dne, kdy mu byla věc svěřena do prodeje, smlouva se ruší, nebylo-li mezi objednatelem a obstaratelem dohodnuto jinak. Účastníci se mohou dohodnout, že se po uplynutí stanovené doby prodá věc za nižší cenu.

V projednávané věci vyšly soudy obou stupňů ze zjištění, že žalobce (kupující) uzavřel s žalovaným 31. 7. 2003 písemnou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl osobní automobil „BMW 750 SPZ ZRJ 38-85.“ V den uzavření smlouvy žalobce převzal vozidlo (s osvědčením o technickém průkazu) a zaplatil kupní cenu 80.000,- Kč. Dne 9. 9. 2003 byl žalobce zaregistrován jako vlastník vozidla, do té doby byl v registru jako jeho držitel veden Z. M., který 10. 10. 2002 předal vozidlo žalovanému za účelem jeho prodeje. Protože se do tří měsíců ode dne převzetí nepodařilo vozidlo prodat (jinak se strany nedohodly), předal je Z. M. žalovanému znovu 24. 7. 2003; v původním předávacím protokolu z 10. 10. 2002 přepsali datum, kdy bylo vozidlo žalovanému svěřeno k prodeji (z 10. 10. 2002 na 24. 7. 2003), a cenu, za kterou mělo být vozidlo prodáno (z 89.000,- Kč na 80.000,- Kč). Zbylý text – již opatřený jejich podpisy – ponechali nezměněn.

Není pochyb o tom – a ani dovolatel proti takovému hodnocení nevznáší námitky – že protokol z 10. 10. 2002 je u obsahující podstatné náležitosti smlouvy o obstarání prodeje věci ( , obč. zák.), pro niž je charakteristické, že kupní smlouvu se třetí osobou uzavírá obstaratel jako nepřímý zástupce objednatele, tj. vlastním jménem a na účet objednatele (vlastníka věci). Nedodržení písemné formy smlouvy o obstarání prodeje věci má za následek její absolutní neplatnost ( obč. zák.). Pokud by věc prodal třetí osobě ten, kdo ji na základě neplatné smlouvy převzal do prodeje, byla by kupní smlouva rovněž absolutně neplatná, neboť s vlastnickým právem nakládal ten, kdo k tomu nebyl oprávněn ( , obč. zák.).

Se závěrem odvolacího soudu, že zákonný požadavek písemné formy smlouvy o obstarání prodeje věci (vozidla) byl splněn, se dovolací soud ztotožňuje.

Písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí : písemnosti (projev vůle zahrnuje podstatné náležitosti zachycené v písemném textu) a podpisu jednající osoby. Jestliže z 10. 10. 2002 vykazuje splnění obou uvedených náležitostí, pak okolnost, že vozidlo žalovaný neprodal ve lhůtě stanovené v , větě první, obč. zák. a „původní“ smlouva se ze zákona zrušila, nevylučuje, aby objednatel a obstaratel použili tutéž u ke sjednání „nové“ smlouvy o obstarání prodeje téže věci tím, že v jejím textu změní některé z náležitostí, tj. – v dané věci – cenu, za kterou má být věc prodána, a datum svěření věci do prodeje. Námitka, že „nová“ smlouva nevznikla, protože ji strany nepodepsaly, neobstojí; podpisy smluvních stran z 10. 10. 2002, kdy Z. M. poprvé předal vozidlo žalovanému, stvrzují projev vůle objednatele svěřit vozidlo za účelem prodeje žalovanému a projev vůle obstaratele učinit potřebná opatření k jeho prodeji.

Lze uzavřít, že odvolací soud otázky platnosti smlouvy o obstarání prodeje věci a – potažmo – platnosti kupní smlouvy posoudil ve shodě s tím, co je uvedeno shora; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl ( , část věty před středníkem, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení , , , bodu 4, a , věty první, , ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.450,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč ( , 3 , ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.150,- Kč ( , ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 17. února 2011

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu