Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
CE58DCA6671F7320C1257A4E006937C6.html
HTML · 14.76 KB
No categories available
33 Cdo 5333/2008
U S N E S E N Í
a) Z. H.
a
b) R. M.
, zastoupených JUDr. Tomášem Máchou, advokátem se sídlem v Praze 2, Blanická 25, proti žalovanému
Ing. M. S.
, zastoupenému Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 8, o zaplacení 84.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 413/2004 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2008, č. j. 28 Co 124/2008 -147, takto:
I. Dovolání
se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalovaného (dále též „dovolatele“) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2008, č. j. 28 Co 124/2008 -147, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 24. září 2007, č. j. 25 C 413/2004 -112, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 84.000,- Kč a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb. , dále jen „o. s. ř. “). První ve věci vydaný rozsudek (pro uznání) soudu prvního stupně ze 9. prosince 2004, č. j. 25 C 413/2004 -9, byl pro nedostatky žaloby, jako důvodu, který bránil vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2006, č. j. 28 Co 473/2005 -41, zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.
Přípustnost dovolání je tak nutno posuzovat podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , přičemž předpokladem přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam.
Hodnocením v dovolání obsažené argumentace však nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000 , a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000 , uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Výhradami, že mezi účastníky byla uzavřena jen jedna smlouva (ze dne 21. 6. 2001) a nikoli smlouvy dvě (tj. smlouva ze dne 21. 6. 2001 a smlouva příkazní), že obsahem smlouvy ze dne 21. 6. 2001 nebyl závazek ke složení částky 84.000,- Kč, a proto se účastníci neformálně dohodli na její změně a že sporná částka představovala zálohu na odměnu žalovaného podle smlouvy ze dne 21. 6. 2001, uplatnil žalovaný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. vyloučeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07 ).
Námitkou, že odvolací soud nechal bez povšimnutí, že soud prvního stupně stranil svým procesním postupem žalobcům, uplatnil dovolatel zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. o. s. ř. , tj. že ve věci rozhodoval vyloučený soudce. Pomíjí přitom, že ke zmatečnostním vadám uvedeným v § 229 odst. 1 , § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. přihlíží dovolací soud jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ); samy o sobě takové vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm.c) o. s. ř. o. s. ř. nezakládají. K posouzení jejich důvodnosti slouží žaloby pro zmatečnost (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 32/2003).
Z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. nemůže být významná ani námitka žalovaného, že odvolací soud řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a spočívající v tom, že se nevyjádřil k procesnímu pochybení soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně totiž připustil změnu žaloby a upravil označení žalovaného k návrhu žalobců přes jeho nesouhlas (pro vady v označení žalovaného a petitu měla být žaloba zamítnuta), předal originál listin y předložený žalovaným žalobcům, a naopak nepředal žalovanému vyjádření žalobců k jeho odvolání. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží dovolací soud ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. jen v případě, je-li dovolání přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004 , usnesení Ústavního soudu ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07 ). I kdyby tvrzené vady řízení byly dány, nejde bezprostředně o výklad procesního předpisu (tedy o spor o procesní právo); otázka namítané vady nemůže tudíž splňovat kritéria ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a není způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř.
Protože dovolání žalovaného není přípustné ani proti nákladovým výrokům (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), lze uzavřít, že směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto – aniž se mohl věcí dále zabývat - jako nepřípustné odmítl [§ 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 5 , § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobcům, kteří by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2011
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu