Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5073/2009

U S N E S E N Í

R. V.

JLV, a. s.

se sídlem v Praze 4, Chodovská č. 3/228, IČO 452 72 298, zastoupenému JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 21, o odškodnění pracovního úrazu, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 7. 1999, č. j. -273, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2004, č. j. -475, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2009, č. j. -33, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.460,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Viktora Paka, advokáta se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 21.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2009, č. j. -33, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 2. 2009, č. j. -27, ve výroku o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, není přípustné podle ustanovení , a , [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , a , neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

V projednávané věci soudy založily svůj závěr, že žaloba na obnovu řízení musí být zamítnuta, na zjištění, že byla podána opožděně (po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení ).

Výklad právní otázky, v jaké lhůtě musí být podána žaloba na obnovu řízení, nevzbuzuje v soudní praxi žádné pochybnosti a soudy tedy v souladu se zákonem dovodily, že tato lhůta činí - jak zcela nepochybně vyplývá z ustanovení - tři měsíce od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit.

Přesvědčení dovolatele, že teprve v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2005, č. j. -514, „byla žalobci navržena možnost podat návrh na obnovu řízení“, že „žalobce tak byl v podstatě poučen o svých právech a možnostech“ a že tedy v řádné lhůtě dne 20. 2. 2007 podal „návrh na připuštění obnovy řízení“, na závěru odvolacího soudu o tom, že žaloba na obnovu řízení byla podána po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení , nemohou ničeho změnit. Skutečnost, že v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2005, č. j. -514, je - v rámci vypořádání se s dovolacími námitkami žalobce - obecně uvedeno, že „nové skutečnosti a důkazy“ mohou být důvodem obnovy řízení ve smyslu ustanovení , neznamená, že jde o rozhodnutí, jehož doručením se žalobce dozvěděl o důvodu obnovy řízení podle nebo b)

Na závěru o správnosti usnesení odvolacího soudu nic nemění ani to, že žaloba na obnovu řízení ze dne 22. 2. 2006 (doručená Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 20. 2. 2007) měla být soudy správně posouzena podle ve znění účinném do dne 31. 12. 2000, neboť obnova řízení směřovala proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 7. 1999, č. j. -273, tedy proti rozhodnutí vydanému přede dnem 1. 1. 2001, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2004, č. j. -475, který byl sice vydán po nabytí účinnosti , ale po řízení provedeném podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. bod 16. Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Uvedená vada totiž neměla vliv na věcnou správnost napadeného usnesení odvolacího soudu, neboť podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 – při obsahově shodné úpravě lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení (srov. ve znění účinném do 31. 12. 2000) - by řízení o obnovu skončilo ve svém výsledku stejně (zamítnutím žaloby na obnovu řízení pro opožděnost).

Na přípustnost dovolání nelze důvodně usuzovat ani ze skutečnosti, že písemné vyhotovení usnesení odvolacího soudu obsahuje chybné poučení o tom, že „proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání ...“. Nesprávné poučení odvolacího soudu o dovolání může mít totiž – jak vyplývá z ustanovení – význam jen tehdy, jestliže spočívalo v uvedení delší než zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku nebo poskytlo-li účastníkům v rozporu se zákonem informaci, že dovolání není přípustné; v uvedených případech, jakož i tehdy, neobsahuje-li poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, lze podat dovolání buď ve lhůtě, která byla v poučení uvedena v delším trvání než dva měsíce od doručení rozsudku (v prvním z uvedených případů) nebo do čtyř měsíců od doručení (ve zbývajících případech). Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, nezakládá samo o sobě přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jestliže není založena podle hledisek uvedených v ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalované náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejího práva, spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 1.750,- Kč [srov. a 3, , a ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), tedy celkem 2.050,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát JUDr. Viktor Pak osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalované za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. a 3 a větu druhou ) podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. , o dani z přidané hodnoty], tedy částka ve výši 410,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení věty první, a uložil, aby tyto náklady žalované nahradil; ve smyslu ustanovení je žalobce povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.460,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. února 2011

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu