Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 340/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Cashdirect, s.r.o., se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27080617, zastoupené Mgr. Richardem Rolfesem, advokátem se sídlem v Praze - Kyjích, Jordánská 779, proti žalované tm - Travel Market s.r.o., se sídlem v Liberci 4, Revoluční 123/17, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 25452088, zastoupené Mgr. Janem Hraško, advokátem se sídlem v Liberci 4, Revoluční 123/17, o 232 050 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2009, č. j. -112, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. prosince 2008, č. j. -56, ve znění usnesení ze dne 12. ledna 2009, č. j. -74, v bodech II. a III. výroku, jimiž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 232 050 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení (dále též jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních až 239 ) připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Podle ustanovení dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V posuzované věci jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli o zaplacení ceny uveřejněné inzerce a smluvní pokuty dle smluv uzavřených podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku), v níž dovoláním dotčeným prvním výrokem rozsudku odvolacího soudu ve věci samé ve výši 232 050 Kč bylo rozhodnuto o třech nárocích žalobkyně se samostatným skutkovým základem. Jednak o částkách 23 800 Kč a 9 520 Kč, představujících cenu uveřejněné inzerce, a dále o částce 198 730 Kč, představující smluvní pokutu za prodlení s její úhradou.

Vzhledem ke skutečnosti, že napadeným prvním výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o třech samostatných nárocích žalobkyně s odlišným skutkovým základem, posuzoval dovolací soud u každého z těchto nároků přípustnost dovolání podle samostatně a to bez ohledu na to, že byly tyto nároky uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9).

Pakliže v případě požadované ceny inzerce ve výši 23 800 Kč s příslušenstvím a 9 520 Kč s příslušenstvím bylo rozhodnuto o peněžitých plněních nepřesahujících 100 000 Kč, dovolací soud uzavřel, že v rozsahu jejich součtu ve výši 33 320 Kč s příslušenstvím se jedná ve smyslu o věc, u níž není dovolání přípustné.

Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatelka ve skutečnosti brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, však nebylo shledáno přípustným ani ve zbývající části, v níž směřovalo proti potvrzujícímu výroku ve věci samé v rozsahu částky 198 730 Kč s příslušenstvím, u něhož – vzhledem k nenaplnění podmínek přípustnosti podle (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) – by přicházela v úvahu pouze přípustnost dovolání podle K takovému závěru však dovolací soud nedospěl, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Ačkoli dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, že v něm řešená právní otázka bývá soudy rozhodována rozdílně, žádnou takovou otázku zásadního významu nevymezuje. Z obsahu dovolání se podává, že výhrady proti rozsudku odvolacího soudu soustřeďuje do námitky, že podpis na předmětných objednávkách inzerce není podpisem jejího jednatele. Z toho pak dovozuje, že není vázána Všeobecnými obchodními podmínkami, na něž objednávky odkazují a které obsahují ujednání o smluvní pokutě. Dovolatelka tak staví kritiku právního závěru odvolacího soudu o existenci práva žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty na jiném skutkovém základě než odvolací soud. Tím však ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci v rámci jí uváděného dovolacího důvodu podle , nýbrž míří na dovolací důvod podle (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který přípustnost dovolání podle založit nemůže, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a ), a podle části věty za středníkem k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží.

Podle věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. února 2011

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu