Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2121/2009

U S N E S E N Í

Wüstenrot - stavební spořitelny a. s

1) O. T.,

zastoupené Mgr. Janem Hrudkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, PSČ 110 00,

2) L.T.

, a

3) M.T.

, o zaplacení částky 229.529,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovoláních první žalované a druhého žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2006, č. j. -112, takto:

I. Dovolání první žalované

se odmítá

.

II. Řízení o dovolání druhého žalovaného

se zastavuje

.

III. Žalobkyně a první žalovaná a druhý žalovaný

nemají

vzájemně

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 20. září 2005, č. j. -72, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 229.529,30 Kč s 3% úrokem z prodlení z částky 169.549,20 Kč od 23. října 2004 do zaplacení s tím, že první žalovaná a druhý žalovaný jsou povinni plnit společně a nerozdílně a že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Krajský soud v Praze k odvolání první žalované a druhého žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu k první žalované a druhému žalovanému (první výrok), ve vztahu ke třetímu žalovanému zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (druhý výrok), dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení a povinnosti druhého žalovaného zaplatit soudní poplatek za odvolání (třetí a čtvrtý výrok).

Odvolací soud po opakování dokazování vyšel z toho, že první žalovaná požádala 2. května 2002 o poskytnutí překlenovacího úvěru ke smlouvě o stavebním spoření č. 15717354, úvěr za účelem získání bydlení ve výši 250.000,- Kč jí byl žalobkyní nabídnut 7. května 2002. První žalovaná nabídku přijala a uznala dluh v prohlášení o přijetí úvěru a uznání dluhu ze 7. května 2002. Druhý žalovaný rovněž podepsal prohlášení o přijetí úvěru a uznání dluhu. Součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky. Třetí žalovaný se za závazek první žalované ze smlouvy o úvěru zaručil prohlášením o ručení z 13. května 2002. Platebním příkazem ze 14. května 2002 žalovaní požádali žalobkyni o poukázání úvěru na účet č. 675971753 u Československé obchodní banky, a. s. Výpisy z účtu žalobkyně prokázala, že částka 250.000,- Kč byla převedena na určený účet 6. června 2002 poté, co žalovaní 3. června 2002 v hotovosti doplatili podle smlouvy o úvěru na účet stavebního spoření částku 74.000,- Kč. Úhrada této částky byla podmínkou k poskytnutí úvěru. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a první žalovanou odvolací soud posoudil podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Dovodil, že uzavření smlouvy o úvěru bylo úkonem, jímž měla být věc spotřební povahy (nemovitost) teprve nabyta kupní smlouvou. Nešlo tedy o úkon nakládání s již existující věcí, která by náležela do společného jmění manželů (první žalované a druhého žalovaného). Ze smlouvy o úvěru je tak zavázána jen první žalovaná. Úkon druhého žalovaného posoudil jako přistoupení k závazku podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“), jímž se stal spoludlužníkem. Poněvadž dlužníci dluh nespláceli, žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru přípisem z 9. září 2004 a žalovaní mají povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky, úroky z prodlení a poplatky podle smlouvy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali první žalovaná i druhý žalovaný dovolání.

První žalovaná opírá přípustnost dovolání o ustanovení (dále jen „ “) ve spojení s ustanovením (správně „ “) odst. 3 a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení

Dovolatelka rekapituluje postup při uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru ke stavebnímu spoření, poukazuje na to, že úvěr měl být poskytnut na úhradu kupní ceny rodinného domu podle kupní smlouvy z 12. dubna 2002 (dále jen „kupní smlouva“ nebo „smlouva“) uzavřené s prodávající - společností VERMON AGENCY, s. r. o. (dále jen společnost), která měla být zaplacena na účet společnosti do 15. května 2002, jinak podle článku III smlouvy „prodávající od smlouvy odstoupí a smlouva se stane neplatnou“. V kupní smlouvě tak byla dohodnuta rozvazovací podmínka její účinnosti podle ustanovení § 36 odst. 2 obč. zák. Vůlí stran bylo, aby smlouva pozbyla účinnosti, resp. „stala se neplatnou“, nebude-li kupní cena zaplacena do uvedeného data. Z kontextu vyplývá i to, že neplatnost smlouvy se neváže na úkon odstoupení od smlouvy. Pozbyla-li smlouva, kterou měl být prokázán účel poskytnutého úvěru, účinnosti či platnosti 15. května 2002, neexistovala povinnost žalobkyně plnit z titulu smlouvy o úvěru, protože poskytnutí úvěru bez splnění účelu, k němuž měl být poskytnut, by nebylo v souladu se smlouvou o úvěru. Převedla-li žalobkyně 6. června 2002 na základě platebního příkazu vystaveného žalovanými 14. května 2002 částku 250.000,- Kč na účet společnosti, stalo se tak bez právního důvodu, v době převodu již byla kupní smlouva neúčinná. Dovolatelka namítá, že nedostatek účinnosti či platnosti smlouvy nemohl být zhojen ani dodatkem z 3. června 2002 ke kupní smlouvě, který navíc za kupující podepsal jen druhý žalovaný a žalobkyni byl doručen 7. června 2002. Tvrdí, že sami zaplatili společnosti kupní cenu nemovitostí a společnost tak přijala plnění dvakrát.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatelka spatřuje v nesprávném posouzení platnosti či účinnosti kupní smlouvy, kterou měli prokázat účel úvěru. Pokud by tuto otázku odvolací soud posoudil správně, dospěl by k závěru, že žalobkyně neměla na základě smlouvy o úvěru plnit, a plnila-li, šlo o plnění bez právního důvodu třetí osobě. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v rozporu s hmotným právem, a to ustanovením § 36 odst. 2 obč. zák. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Druhý žalovaný v dovolání pouze rekapituluje postup při uzavření smlouvy o úvěru, zmiňuje uzavření kupní smlouvy a časový sled jednotlivých skutečností.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním první žalované.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde, protože podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že na posouzení kupní smlouvy odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Založil je na posouzení smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a dovolatelkou, která na kupní smlouvu neodkazuje v nabídce úvěru, v přijetí návrhu ani ve všeobecných obchodních podmínkách stavebního spoření či smluvních podmínkách pro poskytování úvěrů ze stavebního spoření a překlenovacích úvěrů, jimiž byla upravena práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně nebyla smluvní stranou kupní smlouvy, nebyla jí vázána, smlouva jí byla pouze předložena k prokázání účelu poskytovaného úvěru. Ostatně o tom, že dovolatelka se cítila být smlouvou o úvěru vázána i po datu 15. května 2002, kdy kupní smlouva měla pozbýt platnosti, svědčí skutečnost, že teprve 14. května 2002 dala příkaz k převodu úvěru na účet společnosti, dále že částku 74.000,- Kč jako podmínku poskytnutí úvěru dohodnutou ve smlouvě o úvěru uhradila 3. června 2002 na svůj účet stavebního spoření a 7. června 2002 předložila žalobkyni dodatek ke kupní smlouvě uzavřený 3. června 2002. Smlouva o úvěru nebyla uzavřena jako fixní smlouva, žalobkyně měla povinnost plnit z této smlouvy, jakmile byly splněny podmínky pro poskytnutí úvěru, dohodnuté ve smlouvě, a ty byly splněny 3. června 2002 doplacením částky 74.000,- Kč. Převedla-li žalobkyně úvěr na účet určený dovolatelkou po splnění těchto podmínek 6. června 2002, plnila v souladu se smlouvou. Posouzení smlouvy o úvěru nebylo dovolatelkou zpochybněno a dovolací soud neshledává toto posouzení ani rozporným s hmotným právem (ustanovením § 497 a násl. obch. zák.).

Jelikož dovolání první žalované není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení a odmítl.

Dovolání druhého žalovaného nelze meritorně projednat.

Podle ustanovení , není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy (odstavec 1). Odstavec 1 v případě dovolatelů - fyzických osob neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec 2 písm. a)]. Dovolání musí být, s výjimkou fyzických osob majících právnické vzdělání, advokátem či notářem také sepsáno (odstavec 4).

Z dovolání druhého žalovaného zastoupení advokátem ani jeho právnické vzdělání nevyplývá, proto ho soud prvního stupně usnesením ze dne 18. prosince 2007, č. j. -231, vyzval, aby v určené lhůtě odstranil nedostatek povinného zastoupení a poučil jej o následcích nesplnění výzvy. Výzva byla druhému žalovanému doručena uložením 10. ledna 2008 (srov. č. l. 239).

Poněvadž povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze dovolání meritorně projednat, přičemž ke zhojení tohoto nedostatku přes výzvu soudu prvního stupně nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání druhého žalovaného podle ustanovení a zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a odst. 2 věty první , když dovolání první žalované bylo odmítnuto, druhý žalovaný procesně zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2011

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu