Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1542/2009

32 Cdo 1542/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Wüstenrot - stavební spořitelny a. s., se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, PSČ 140 23, identifikační číslo osoby 47 11 52 89, zastoupené JUDr. Igorem Nitrianským, advokátem, se sídlem v Prachaticích, Kostelní náměstí 16, PSČ 383 01, proti žalovaným 1) P. S., a 2) J. H., zastoupenému JUDr. Robertem Jonákem, advokátem, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, PSČ 580 01, o zaplacení částky 298.712,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. , o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v  Hradci Králové ze dne 25. září 2008, č. j. -101, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v  Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 30. listopadu 2007,                        č. j. -54, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 298.712,80 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v  Hradci Králové k odvolání druhého žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu ke druhému žalovanému a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně, podle nichž byla mezi žalobkyní a prvním žalovaným uzavřena 27. září 2002 smlouva o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“) podle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Druhý žalovaný podle ustanovení § 303 a násl. obch. zák. ručitelským prohlášením ze dne 11. září 2002 převzal ručení za závazky prvního žalovaného ze smlouvy o úvěru. První žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně od smlouvy odstoupila přípisem z 26. října 2006. Rozsudkem Okresního soudu ve Ždáru nad Sázavou ze dne 14. září 2006, č. j. -140, byl první žalovaný odsouzen pro trestný čin úvěrového podvodu, když jako žadatel o překlenovací úvěr ke smlouvě o stavebním spoření předložil nepravdivé potvrzení o svém příjmu. Odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je platnou smlouvou a platným je i ručitelský závazek druhého žalovaného. Skutečnost, že při uzavření smlouvy o úvěru spáchal první žalovaný trestný čin podvodu, nezpůsobuje absolutní neplatnost této smlouvy. Smlouva, při jejímž uzavření jednal jeden z účastníků podvodně, nemůže být bez dalšího neplatná pro nedostatek vážné vůle podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“) nebo pro rozpor se zákonem podle ustanovení obč. zák. Právem naopak musí být chráněn druhý účastník smlouvy, v projednávané věci žalobkyně a jen na ní může záviset, zda se dovolá omylu, který u ní podvodně jednající účastník smlouvy vyvolal a zda uplatní tzv. relativní neplatnost smlouvy podle ustanovení a obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, podle obsahu dovozuje jeho přípustnost z ustanovení (dále též jen „ “) a co do důvodu odkazuje na ustanovení

Dovolatel má za to, že přípustnost dovolání zakládá řešení otázky zásadního právního významu, která byla odvolacím soudem řešena v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Odvolací soud nesprávně posoudil otázku platnosti smlouvy o úvěru za situace, kdy při jejím uzavření první žalovaný svým jednáním spáchal trestný čin úvěrového podvodu. Namítá, že odvolací soud vyšel pouze z  rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2006,                 sp. zn. (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 36/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 36/2008“), a dovodil, že relativní neplatnosti smlouvy o úvěru se žalovaní nemohli účinně dovolat. Odvolací soud přitom opomněl závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2007, sp. zn. , který je z časového pohledu rozhodnutím novějším než citované rozhodnutí a v němž pro obdobný případ byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle ustanovení obč. zák. pro rozpor se zákonem. Zdůrazňuje, že podle ustanovení je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin. Byl-li první žalovaný pravomocně odsouzen pro trestný čin úvěrového podvodu, je tím soud v občanskoprávním řízení vázán a závěr odvolacího soudu o tom, že smlouva o úvěru je platná, je nesprávný, stejně jako závěr, že platným je i jeho ručitelský závazek a to za situace, kdy se neplatnosti smlouvy o úvěru rovněž dovolal. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za zjevně bezdůvodné.

Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení -   v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - ve znění účinném do 30. června 2009.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Otázka, zda smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků předstíral určitou vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl, nebo aby tím využil jeho omylu, je neplatná podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. (pro nedostatek vážné vůle) nebo podle ustanovení § 39 obč. zák. (pro rozpor se zákonem), není otázkou zásadního právního významu. Závěry odvolacího soudu nejsou v rozporu s hmotným právem (§ 40a, § 49a, § 37 odst. 1 a § 39 obč. zák.) ani judikaturou Nejvyššího soudu. V posouzení dané otázky Nejvyšší soud sjednotil právní praxi již zmíněným R 36/2008, o něž ostatně správně opřel své právní závěry i odvolací soud v projednávané věci. Také v  R 36/2008 přitom šlo           po skutkové stránce o případ, kdy jednání jedné ze smluvních stran spočívající ve vlastním uzavření smlouvy (šlo o smlouvu o půjčce) bylo v pravomocném odsuzujícím rozsudku soudu v trestní věci kvalifikováno jako jednání naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu ve smyslu § 250 odst. 1 a 4 tr. zák. V R 36/2008 Nejvyšší soud uzavřel, že takové jednání nečiní smlouvu absolutně neplatnou podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. ani podle ustanovení § 39 obč. zák. jen proto, že jednající jím spáchal trestný čin (nebo že obecně šlo o jednání podvodné). Tamtéž dovodil, že podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy podle ustanovení § 49a obč. zák., jehož se může úspěšně dovolat jen druhý účastník smlouvy (§ 40a obč. zák.).

Z takto ustáleného judikatorního rámce vychází (byť bez vazby na konkrétní odsuzující rozsudek  soudu v  trestní věci)  i  navazující  (pozdější)  judikatura  Nejvyššího soudu. Na závěry obsažené v R 36/2008 v tomto ohledu odkazuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 89/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2007, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2007, pod číslem 153, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2007, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením  ze dne 20. prosince 2007, sp. zn. VI. ÚS 2762/07), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne                      13. března  2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne                 25. března 2008, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. února 2009, sp. zn. ), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna  2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2008, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. (všechna tato rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti k dispozici též na webových stránkách Nejvyššího soudu),  

K závěrům formulovaným v R 36/2008 se dále (a to právě ve vazbě na trestněprávní rovinu věci) výslovně přihlásil i Ústavní soud.  Ten v  usnesení ze dne 13. listopadu 2007,         sp. zn. (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu) mimo jiné uzavřel (výslovně na R 36/2008 odkazuje), že „naplnění trestněprávní skutkové podstaty má v soukromoprávní rovině vliv právě jen na možnou existenci omylu ve smyslu § 49a obč. zák.“

Z této ustálené judikatury po vydání R 36/2008 ojediněle vybočuje dovolatelem označený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2007, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud (vycházeje z toho, že účastník řízení spáchal uzavřením kupní smlouvy trestný čin podvodu, za nějž byl v trestním řízení pravomocně odsouzen) uzavřel, že právní úkon, který je rozhodující součástí skutku, za nějž byla osoba, jež jej učinila, uznána pravomocným rozsudkem v trestním řízení vinnou ze spáchání trestného činu podvodu, je neplatný pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.). Následně však Nejvyšší soud odstranil výkladové problémy k  této otázce v  rozsudku velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8. prosince 2010, sp. zn. , v němž se přihlásil k závěrům vyjádřeným v R 36/2008. Od těchto závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska řešení otázky platnosti ručitelského prohlášení dovolatele a jeho nemožnosti dovolat se neplatnosti smlouvy o úvěru, když i tuto otázku odvolací soud, i vzhledem k popsaným závěrům o relativní neplatnosti smlouvy o úvěru, řešil v souladu s hmotným právem (§ 303 a násl. obch. zák. a § 40a a § 49a obč. zák), dovodil-li, že druhý žalovaný jako ručitel nebyl účastníkem smlouvy o úvěru a jediným, kdo se mohl relativní neplatnosti smlouvy o úvěru účinně dovolat, byla žalobkyně.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle , Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení                 bodu 5, , a , z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši  2.060,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. ledna 2011

                                                                             JUDr. Hana  G a j d z i o k o v á

                                                                                      předsedkyně senátu