Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 45/2010

4 Tz 45/2010

U S N E S E N Í

J.  P.

Stížnost pro porušení zákona  

s e   z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 2. 2009            sp. zn. , který nabyl právní moci dne 3. 3. 2009, byl obviněný J. P. uznán vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle  § 180d  tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) a maření výkonu úředního rozhodnutí (správně maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání) podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.                  (č. 140/1961 Sb.), jichž se dopustil ve stručnosti tím, že dne 28. 1. 2009 v B. n. J., okr. M. B., řídil osobní motorové vozidlo zn. Fiat Brava, přestože mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod  sp. zn. , který nabyl právní moci dne 30. 12. 2008, uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku a nebyl tedy držitelem řidičského oprávnění podle Za to mu byl uložen podle   , a tr. zák. úhrnný trest (byť jako úhrnný v trestním příkazu není výslovně označen) obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin  a podle a tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 1 roku.

V souvislosti s nabytím účinnosti ( ) dnem          1. 1. 2010 rozhodl Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 13. 1. 2010 sp. zn. podle tr. zákoníku tak, že se obviněnému J. P.  poměrně zkracuje trest, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 2. 2007 č. j. -22, a to tak, že výrok o trestu obecně prospěšných prací zůstává nezměněn  a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel se zkracuje z výměry 1 roku na výměru 8 měsíců. Týmž usnesením bylo zároveň rozhodnuto o tom, že podle tr. zákoníku se  u odsouzeného J. P. podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel a podle  tr. zákoníku byla J. P. stanovena zkušební doba v trvání 18 měsíců.

Proti tomuto usnesení, a to do obou jeho výroků byla státním zástupcem v zákonné lhůtě podána stížnost v neprospěch obviněného. O této pak rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2010 sp. zn. tak, že napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. ř. částečně zrušil ve výroku                       o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel  a okresnímu soudu bylo uloženo, aby v rozsahu tohoto zrušení o věci znovu jednal a rozhodl.

Usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 13. 1. 2010 sp. zn.                     tak nabylo právní moci dne 16. 2. 2010 v části, v níž bylo podle § 419            tr. zákoníku rozhodnuto o poměrném zkrácení výměry trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel z výměry 1 roku na dobu               8 měsíců.

Proti této části usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi spolu s potvrzující částí usnesení Krajského soudu v Praze podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. P.

V této vyslovuje názor, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení zákona při aplikaci ustanovení tr. zákoníku ve spojení s ustanovením                 tr. zákoníku. Stěžovatelka přitom poukázala na znění těchto ustanovení , jakož i na příslušné pasáže odůvodnění obou soudních rozhodnutí, a vůči těmto zaujala nesouhlasné stanovisko.

Podle jejího názoru ustanovení tr. zákoníku věty třetí bez omezujících podmínek ukládá soudu, aby poměrně zkrátil uložený úhrnný nebo souhrnný trest, byl-li uložen přede dnem nabytí účinnosti za čin, který již není trestným činem podle , a sbíhající se trestný čin, který je podle nadále trestný; soud je v takovém případě povinen přihlédnout ke vzájemnému poměru závažnosti činů, které ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nejsou trestnými činy, a sbíhajících se trestných činů. Z žádného ustanovení hmotněprávní či procesněprávní úpravy trestního práva ovšem nevyplývá, že by v takovém případě byl soud oprávněn rozhodnout o poměrném zkrácení trestu ve výměře, která by byla stanovena pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Takto snížený trest zákazu činnosti je trestem nezákonným, neboť trestní zákon ani nový nepřipouští uložení trestu zákazu činnosti, jehož výměra by nerespektovala zákonem striktně vymezenou dolní nebo horní hranici.

Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Zcela identicky byla možnost uložení trestu zákazu činnosti formulována v ustanovení   trestního zákona účinného do 31. 12. 2009. V trestním zákoně ani v novém přitom nebyly, resp. nejsou upraveny žádné zákonné možnosti, které by soudu dovolovaly nerespektovat uvedenou nejvyšší nebo nejnižší hranici trestní sazby. Pro případ mimořádného snížení trestu zákazu činnosti nebylo možno v době účinnosti trestního zákona aplikovat ani analogicky ustanovení trestního zákona, neboť se týkalo pouze mimořádného snížení trestu odnětí svobody a nikoli jiných druhů trestů. Obdobně je institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody upraven v a ani toto ustanovení nepřipouští byť analogickou možnost mimořádného snížení jiného druhu trestu než trestu odnětí svobody. Jedinou možností zmírnění výměry uloženého trestu zákazu činnosti podle trestního zákona byla aplikace ustanovení trestního zákona o podmíněném upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu; v novém je tento institut upraven obdobně v ustanovení . Ani z dikce uvedených ustanovení ovšem (ani analogicky) nevyplývá, že by soud rozhodující podle tr. zákoníku o poměrném zkrácení uloženého trestu zákazu činnosti mohl stanovit jeho výměru pod dolní hranici zákonné trestní sazby.

Do určité míry je podle stěžovatelky obdobná problematika řešena v § 370        odst. 1   tr. ř., kde je upraven postup soudu v případě změny výměry trestu v důsledku amnestie vyhlášené prezidentem republiky. Byl-li amnestií zcela nebo zčásti prominut trest jen za některý z trestných činů, za něž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, který nebyl dosud zcela vykonán, stanoví soud podle vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za trestné činy amnestií nedotčené. Ani v uvedeném případě není dán zákonný prostor pro eventuální snížení přiměřeného trestu pod dolní hranici trestní sazby stanovené pro jiný druh trestu, než je trest odnětí svobody.

Z uvedených důvodů dospěla ministryně spravedlnosti k závěru, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 13. 1. 2010 sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010 sp. zn. , byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. P., neboť v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky pro poměrné zkrácení uloženého trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel, a to ve výměře snížené pod dolní hranici trestní sazby trestu zákazu činnosti, která je závazně stanovena v ustanovení § 73  odst. 1 tr. zákoníku. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle §  268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadenými soudními rozhodnutími byl porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanoveních § 419 a § 73 odst. 1 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející                  a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Z odůvodnění usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 13. 1. 2010 sp. zn. vyplývá, že obviněný J. P. v době rozhodování okresního soudu dosud nevykonal trest zákazu činnosti, který mu byl uložen ve výměře 1 roku. Pokud jde o trest obecně prospěšných prací, který mu byl spolu s trestem zákazu činnosti uložen, tento obviněný vykonal dne 20. 5. 2009. V intencích § 419 tr. zákoníku tedy v daném případě přicházelo v úvahu pouze poměrné zkrácení trestu zákazu činnosti, a proto, byť byl  tento trest uložen na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, nezbylo soudu než i tento trest zkrátit, kdy jako přiměřenou soud prvého stupně shledal výměru v trvání 8 měsíců. Krajský soud v Praze rozhodující o stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi ve svém usnesení dovodil, že okresní soud postupoval zcela v souladu s ustanovením § 419 tr. zákoníku, neboť podle tohoto ustanovení musel rozhodnout o poměrném zkrácení trestu, když správně reagoval na to, že od 1. 1. 2010 trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. již není trestným činem. Okresní soud tedy podle jeho názoru nepochybil, pokud vyměřil poměrně zkrácený trest zákazu činnosti pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Krajský soud v Praze připustil, že názor státního zástupce ohledně nemožnosti poměrně zkrátit uložený trest pod dolní hranici trestní sazby je na první pohled logický, avšak okresní soud neměl v tomto případě jinou volbu, než realizovat požadavek § 419 tr. zákoníku o poměrném zkrácení úhrnného trestu, neboť jiný výklad toto ustanovení nepřipouští.

Podle tr. zákoníku trest uložený přede dnem nabytí účinnosti za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná. Ustanovení o souhrnném trestu se v takovém případě neužije. Byl-li za takový čin  a sbíhající se trestný čin uložen úhrnný nebo souhrnný trest, soud trest poměrně zkrátí; přitom přihlédne ke vzájemnému poměru závažnosti činů, které ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nejsou trestnými činy, a sbíhajících se trestných činů.

Zde je třeba si uvědomit, že pokud soud postupuje podle ustanovení § 419              tr. zákoníku, nejedná se o klasické ukládání trestu, při němž je nutné respektovat všechna kritéria vyplývající z platné zákonné úpravy při ukládání toho či onoho druhu trestu a jeho výměry. V daném případě soud bez dalšího aplikuje vůli zákonodárce, která z předmětného zákonného ustanovení vyplývá, a to za podmínek v něm uvedených. Jestliže soud je v takovém případě povinen trest zkrátit, musí tak postupovat bez ohledu na druh trestu a jeho rozpětí v příslušném předpisu.

Vzájemným poměrem závažnosti se přitom rozumí  poměr závažnosti činů, resp. činu, které již nejsou trestné podle a trestných činů ostatních, které jsou trestné i podle nové hmotněprávní úpravy. Porovnává se nejen tzv. typová závažnost trestných činů vyjádřená trestní sazbou, ale hodnotí se konkrétní závažnost těchto trestných činů. Výsledkem by mělo být stanovení takového trestu, který by byl jinak ukládán obviněnému v případě, že by byl odsuzován jen za trestné činy, resp. trestný čin, které zůstávají trestnými i podle . V případech, kdy konkrétní závažnost posuzovaného  jednání je zřetelně nižší než závažnost typová, nelze vyloučit možnost zkrácení trestu i pod dolní hranici zákonné sazby, a to i bez ohledu na použití speciálních ustanovení pro snížení výměry trestu. Takový právní názor byl již Nejvyšším soudem v minulosti vysloven; (srov. k tomu přiměřeně rozhodnutí                    č. rozh. tr. ).

Nelze proto dost dobře argumentovat neexistencí zákonných ustanovení pro mimořádné snížení trestu zákazu činnosti pod dolní hranici sazby, případně ustanovením tr. ř., jak to činí stěžovatelka. Podle citovaného judikátu Nejvyššího soudu lze takto postupovat v případech, kdy podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů,

soud stanoví

 přiměřený trest podle vzájemného poměru závažnosti za trestné činy rehabilitací nedotčené…atd. Tedy obdobně jako když podle § 370 odst. 1 tr. ř.

soud stanoví

 podle vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za trestné činy amnestií nedotčené. Jedná se tudíž o obdobnou procesní situaci, kdy je nutné obviněnému nově stanovit (

nikoli uložit

) trest s ohledem na změněné zákonné podmínky, pouze s tím rozdílem, že v prvém případě tato povinnost vyplynula z přijatého rehabilitačního zákona a ve druhém případě jde o důsledek rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii. Není tedy rozhodně vyloučeno použití takového postupu i v případech stanovení trestu obviněnému podle § 370 odst. 1 tr. ř.

V případě nyní přezkoumávaném Nejvyšším soudem zákonodárce pak dokonce nepoužil výraz

soud stanoví

, ale použil kategorické slovní spojení

soud zkrátí

. Z toho je možné dovodit, že zákonodárce na úvaze soudu ponechal pouze rozhodnutí, o kolik bude obviněnému trest zkrácen, nikoli vlastní rozhodnutí o tom, zda obviněnému trest zkrácen bude či nebude, a to i kdyby mu byl původně trest uložen na samé dolní hranici trestní sazby.

Pokud tedy okresní soud a po něm i krajský soud při aplikaci ustanovení § 419                tr. zákoníku dospěly k závěru, že u obviněného J. P. byly splněny zákonné podmínky pro zkrácení trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel pod dolní hranici trestní sazby, a to na 8 měsíců, nelze prohlásit, že by se jednalo o postup a rozhodnutí, která jsou v rozporu se zákonem.

Nejvyšší soud proto dospěl k opačnému závěru než ministryně spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona, když shledal, že napadenou částí usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010 sp. zn. i jemu předcházející částí usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 13. 1. 2010 sp. zn.                         nebyl ve prospěch obviněného J. P. zákon porušen. Proto předmětnou stížnost pro porušení zákona podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, jako nedůvodnou v neveřejném zasedání (viz ustanovení § 274 tr. ř.).

P o u č e n í

: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2010

             Předseda senátu:

  JUDr. František H r a b e c