Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3562/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2007,

č. j. -89, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. března 2007, č. j. -66, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7 735 Kč s 2,5% úrokem z prodlení

od 12. 3. 2005 do zaplacení, částku 11 471,60 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 25. 3. 2005

do zaplacení, částku 29 497,80 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 25. 3. 2005 do zaplacení

a částku 29 750 Kč s 2% úrokem z prodlení od 20. 4. 2005 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částek uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně představujících úplatu za služby poskytnuté žalovanému spočívající

v provedení polygrafických prací pro inzertní časopisy (4x), výrobě vizitek Finishingpoint

v ceně 7 735 Kč, dále služeb spočívajících v grafickém zpracování, tiskové přípravě a výrobě letáků v ceně 11 471,60 Kč, v grafickém zpracování, tiskové přípravě, výrobě letáků v ceně

29 497,80 Kč a výrobě www stránek Finishingpoint v ceně 29 750 Kč.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky probíhala od listopadu 2004 spolupráce spočívající v provádění prací za účelem propagace povrchových úprav pod logem finishingpoint, a to na základě ústních jednání mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný sjednané dílo převzal včetně jednotlivých faktur. Soud uvěřil tvrzení, že si žalovaný práce objednal, jelikož v rozhodné době byl žalovaný osobou představující Finishingpoint,

bez ohledu na to, na jakou kontaktní společnost odkazovaly objednané letáky a vizitky

(zda Finishingpoint s. r. o., či Finishingpoint a. s.). Soud prvního stupně dovodil, že pokud žalovaný dodané zboží nevrátil, na faktury nereagoval ani poté, co mu byly doručeny výzvy k úhradě dluhu, pak minimálně dodáním díla s fakturami jej žalovaný akceptoval, a to včetně ceny. Žalovaný nárok proto posoudil podle § 536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) jako důvodný.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. listopadu 2007,

č. j. -89, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl

(výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok

pod bodem II).

Odvolací soud po zopakování některých listinných důkazů dospěl k závěru,

že předmětné reklamní produkty byly obsahově spojeny s právnickou osobou, která měla nově vzniknout (Finishingpoint a. s.), a že z pouhé skutečnosti, že žalovaný spolupracoval

na výrobě těchto produktů a že mu byly dodány, a bez dalšího důkazu o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva v ústní formě, nelze dospět k závěru, že mezi účastníky skutečně došlo k uzavření smlouvy o dílo se všemi jejími náležitostmi. Za této situace nebylo možno uvažovat ani o bezdůvodném obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, neboť předmětné reklamní produkty nebyly obsahově spojeny s žalovaným, nýbrž s právnickou osobou, která měla být založena. Je proto zjevné, že žalovaný nemohl mít z uvedeného plnění žádný majetkový prospěch, když se uvedené reklamní produkty v důsledku neúspěšného pokusu o založení společnosti staly naprosto bezcennými.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít na následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle (dále jen „“)] a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle ].

Namítla, že došlo k porušení zásady předvídatelnosti rozhodnutí soudu vyjádřené

v ustanovení Pokud měl odvolací soud pochybnosti o úplnosti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ohledně uzavření smlouvy mezi účastníky, měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Pokud tak neučinil, došlo tím

k porušení zásady dvojinstančnosti řízení vyjádřené v v návaznosti na Podle názoru žalobkyně nebyly v daném případě naplněny ani zákonné podmínky pro změnu rozhodnutí odvolacím soudem dané , neboť odvolací soud se odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně, aniž zopakoval příslušné důkazy, které hodnotil jinak než soud prvního stupně. Tím došlo m. j. k porušení článku 36 odst. 1d a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv

a základních svobod v důsledku porušení zásady přímosti.

Odvolací soud dále dle dovolatelky učinil odlišný závěr od soudu prvního stupně

o neexistenci smlouvy o dílo založený na neunesení důkazního břemene žalobcem, který vedl ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž žalobkyni nepoučil podle

a tím ji zbavil možnosti doplnit skutková tvrzení a předložit příslušné důkazy k uzavření smlouvy o dílo.

Dovolatelka dále namítá, že při rozhodování vzal odvolací soud v rozporu s § 120

v úvahu neprokázané skutečnosti, které nevyplynuly z provedených důkazů, a současně pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, především propojení žalovaného s označením Finishingpoint, užívání loga Finishingpoint žalovaným, soud neučinil skutkový závěr o tom, kdo skutečně výrobu produktů propagujících Finishingpoint objednal. Odvolací soud tak dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním,

na jejichž základě došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu také dle dovolatelky trpí nedostatkem řádného odůvodnění, neboť neobsahuje náležitosti stanovené v ; v důsledku toho je rozhodnutí odvolacího soudu zmatečné a tudíž nepřezkoumatelné. Z výše uvedených důvodů navrhla dovolatelka zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a

) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání je podle přípustné a současně podle i důvodné.

Dovolatelka v řízení namítá porušení zásady dvojinstančnosti soudního řízení a zásady předvídatelnosti soudního řízení, jelikož odvolací soud neposkytl poučení podle § 118a

, přestože  rozhodl o zamítnutí žaloby pro neunesení důkazního břemene. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí dovodil, že ústní smlouva mezi účastníky řízení nebyla uzavřena

a že „nelze bez dalšího jednoznačného důkazu o tom, že mezi účastníky byla uzavřena v ústní formě smlouva, dospět k závěru, že tomu tak skutečně bylo“. Ačkoli tedy odvolací soud dovodil, že žalobkyní navržené důkazy nepostačují k prokázání sporného tvrzení, nevyzval žalobkyni podle  k doplnění návrhů na provedení dokazování ohledně prokázání existence smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným. Pokud soud zamítá žalobu pro neunesení důkazního břemene, jako tomu bylo v tomto případě, může tak učinit pouze v případě, že soud poskytne stranám poučení podle Nesplněním této poučovací povinnosti zatížil odvolací soud řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], a proto je dovolání žalobkyně důvodné.

S ohledem na výše uvedené se dovolací soud již nezabýval dalšími námitkami uplatněnými v dovolání a podle ustanovení věty za středníkem rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu podle ustanovení vrátil k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. ledna 2011

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu