Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
AF81867A01757175C1257A4E0064A6E6.html
HTML · 12.72 KB
No categories available
28 Cdo 4417/2010
U S N E S E N Í
J. D.
J. D.
, podnikateli, IČ 13049844, s místem podnikání ve Ždánicích, Žandorf 371, zastoupenému JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem v Brně, Drobného 34,
o zaplacení částek 30.000,- Kč a 16.141,50 Kč
, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 1388/99 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2010, č. j. 47 Co 226/2009 -433, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 2. 3. 2009, č. j. 7 C 1388/99 -395, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částky 30.000,- Kč a 16.141,50 Kč (výrok I.) a rozhodl též o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i vůči státu (výroky II. a III.).
K odvolání žalobce i žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 3. 2010, č. j. 47 Co 226/2009 -433, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok I.), ve výroku II. jej změnil, pokud jde o rozsah povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobce (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ust. § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), důvodnost pak v ust. § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Požádal rovněž o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalobce se k dovolání vyjádřil v tom smyslu, že je považuje za nedůvodné a napadený rozsudek za správný. Uvedl, že obsahem dovolání je pouhé opakování dosavadní argumentace žalovaného.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle o. s. ř. o. s. ř. ve znění platném ode dne, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb. , kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb. ).
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaný dovozuje přípustnost dovolání z ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. a dovolací důvod spatřuje v ust. § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
Dovolání však přípustné není.
Podle ust. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. V projednávané věci napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částky 30.000,- Kč a 16.141,50 Kč. V dané věci mezi účastníky existoval obchodněprávní vztah (viz napadené rozhodnutí), a jelikož se jedná o peněžité plnění a uvedené jistiny jsou nižší než 100.000,- Kč (je třeba je posuzovat zvlášť, neboť každá z nich vychází z jiného skutkového základu), není dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. přípustné (navíc ani případný součet obou jistin by nedosáhl nižší z výše uvedených částek zakotvených v § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. ). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 , věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 , věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 , části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že důvody, pro které žalobci nebyla přisouzena náhrada nákladů dovolacího řízení, jsou spatřovány ve stručnosti a všeobecnosti vyjádření k dovolání, které nereagovalo na konkrétní dovolací argumentaci a odkazovalo pouze na napadené rozhodnutí s přesvědčením, že se jedná o rozhodnutí správné a že dovolání není důvodné. Nejde tedy o náklady, jež by bylo možno považovat za potřebné pro účelné uplatnění nebo bránění práva proti žalovanému.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. února 2011
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu