Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4984/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce TJ SLOVAN Vesec, se sídlem v Liberci, Česká 374, PSČ 463 12, identifikační číslo osoby 46744681, zastoupené JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem, se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, PSČ 460 01, proti žalované SPORT CLUB VESEC, spol. s r.o., se sídlem v Liberci, Česká 374, PSČ 463 12, identifikační číslo osoby 25040880, zastoupené JUDr. Ivetou Vernerovou, advokátkou, se sídlem v Liberci, Arbesova 747, PSČ 460 01, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2009, č. j. -139, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudek ze dne 13 ledna 2009, č. j. -110, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem určil, že žalobce je vlastníkem ve výroku označených nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a , (dále též jen „“).

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Závěr odvolacího soudu, podle kterého má žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí, a přitom není jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsán, naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí ve smyslu ustanovení , je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 7/2001 a 53/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Taktéž závěr, podle kterého je soud ve sporném řízení oprávněn přezkoumat platnost právního úkonu, jehož prostřednictvím se splácí nepeněžitý vklad do společnosti v průběhu jejího založení, Nejvyšší soud již formuloval a odůvodnil v rozsudku ze dne 14. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2010, pod číslem 152. Uvedený závěr se plně prosadí i pro posouzení, zda tento právní úkon byl učiněn jménem (za) vkladatele k tomu oprávněnými osobami a zda vkladatele zavazuje. Dovolání tudíž nečiní přípustným ani námitky, podle kterých mohl soud „platnost vkladu“ sporných nemovitostí do žalované společnosti posoudit pouze v řízení vedeném podle ustanovení , obchodního zákoníku či , o sdružování občanů.

Z uvedených důvodů je pak pro posouzení projednávané věci nevýznamné, zda marně uběhly lhůty upravené v označených ustanoveních pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, resp. pro přezkoumání souladu rozhodnutí orgánu občanského sdružení se zákonem a stanovami, jakož i lhůta pro „zkoumání založení a vzniku žalované společnosti a jejího zápisu do obchodního rejstříku“. Vlastnické právo, jehož určení se žalobce domáhá, se pak nepromlčuje ( , , dále jen „obč. zák.“).

Námitkami, podle kterých „o převodech práva hospodaření k majetku i o jeho nabývání a pozbývání a o všech dalších dispozicích s ním rozhoduje výkonný výbor“ a „předseda výkonného výboru tedy nepotřeboval“ k vložení sporných nemovitostí do žalované společnosti „zmocnění valné hromady“, dovolatelka zpochybňuje odvolacím soudem učiněný závěr o obsahu stanov žalobce, jenž ovšem postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě a jen pro projednávanou věc (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom výklad stanov žalobce učiněný odvolacím soudem je v souladu s ustanoveními § 35 odst. 2 obč. zák. a § 266 obch. zák. a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp.zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.

Stejně i posouzení toho, zda sporné nemovitosti byly (měly být) do žalované společnosti vloženy prohlášením o vkladu ze dne 19. června 1996 (jak tvrdí dovolatelka) či až ze dne 24. června 1998 (jak uzavřely soudy nižších stupňů), a který orgán občanského sdružení (žalobce) a za jakých podmínek byl oprávněn tak učinit, jsou odvislá od konkrétních okolností projednávané věci, postrádají potřebný judikatorní přesah a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Konečně dovolání nelze připustit ani k přezkoumání skutkového závěru, podle něhož pan Jirásko nebyl zvolen členem (a tudíž ani tajemníkem) výkonného výboru žalobce. Jeho správnost může být zpochybněna toliko prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení , jenž však u dovolání, jež může být přípustné pouze podle ustanovení , dovolatelka nemá k dispozici a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného usnesení usuzovat nelze.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše činí podle ustanovení , , , a 5.000,- Kč, a náhrady hotových výdajů určené podle ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Společně s náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1.060,- Kč tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži dovolatelky celkem 6.360,- Kč.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 21. prosince 2010

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu