Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3099/2008

25

Cdo 3099/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

a) JUDr. Z. J.

, a

b) V. J.

, obou zastoupených JUDr. Miroslavem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 23b, proti žalovanému

Ing. J. N.

, zastoupenému JUDr. Milošem Sobotkou, advokátem se sídlem v Tišnově, Jungmannova 68, o 232.623,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. prosince 2007, č.j. -225, takto:

I. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu co do částky 57.262,- Kč s přísl.

se odmítá

, jinak

se zamítá

.

II. Žalovaný je

povinen zaplatit

žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 13.310,- Kč k rukám JUDr. Miroslava Pokorného, advokáta se sídlem v Brně, Lidická 23b, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se na žalovaném domáhali společně a nerozdílně zaplacení 232.623,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež jim vznikla v důsledku nekvalitní práce žalovaného při zhotovování hrubé stavby jejich rodinného domu, prováděné na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 23. 6. 1991.

Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 23. října 2003, č.j. -199, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že hrubá stavba měla být žalovaným dokončena do 30. 10. 1991, resp. v návaznosti na odstranění nedostatků vytýkaných ve výzvě Městského úřadu Tišnov ze dne 9. 4. 1992 do 15. 6. 1992, a za to žalobci zaplatili žalovanému 57.000,- Kč. Obě strany od smlouvy odstoupily v červnu 1992 a 3. 7. 1992 došlo k předání rozestavěné stavby. Dne 7. 7. 1992 uzavřel žalobce s J. N. smlouvu o dílo na rozebrání provedené hrubé stavby, očištění rozebraného materiálu k opětovnému použití a odvozu suti za dohodnutou částku 60.000,- Kč a následně žalobci zaplatili 101.000,- Kč za zpevnění základů, 1.620,- Kč za rozpočet rozebrání stavby, 3.200,- Kč za opravu projektu, 1.500,- Kč za opravu projektu opravy založení domu a 1.500,- Kč za stavební dozor. Škodu na materiálu, jehož nebylo možno znovu použít, žalobci vyčíslili částkou 70.803,20 Kč. Na základě znaleckého dokazování soud zjistil, že při zhotovování hrubé stavby došlo k řadě pochybení, k jejichž nápravě bylo nutno stavbu částečně rozebrat, provést izolaci jakož i další stavebnětechnické úpravy. Soud posoudil odpovědnost žalovaného jako zhotovitele stavby za vady hrubé stavby rodinného domu podle ustanovení , , a 2 ve znění účinném před novelou provedenou a dospěl k závěru, že zjištěné vady, zejména zatopené základy, jež ohrožovaly statiku celého domu, nelze přičítat k tíži žalovanému, jestliže žalobci sami před započetím stavby uvedli, že stavba nemá ztíženy zakládací podmínky, a žalovaný upozorňoval žalobce na nevhodnost jeho zásahů při provádění hrubé stavby rodinného domu.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. prosince 2007, č.j. -225, rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 7.070,- Kč s příslušenstvím potvrdil, změnil jej ohledně částky 84.750 Kč s příslušenstvím tak, žalovanému uložil tuto částku zaplatit žalobcům společně a nerozdílně, a ohledně částky 140.803,20 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci se nejedná o nároky z odpovědnosti zhotovitele za vady hrubé stavby; žalovaný zakázku do doby odstoupení od smlouvy totiž nedokončil a zákon nezakládá odpovědnost zhotovitele za vady, jež se vyskytnou v průběhu provádění díla. Stalo-li se zřejmým, že dílo nebude provedeno řádně, měli žalobci právo od smlouvy odstoupit (§ 234 odst. 1 obč. zák.), a z toho vznikl nárok na vypořádání zrušeného závazku. Žalovaný na odměně za dílo obdržel 57.000,- Kč, z níž částka požadovaná žalobci ve výši 24.000,- Kč (tj. necelá polovina) je vzhledem k povaze a rozsahu zjištěných závad díla plně odpovídající. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že na stavbě docházelo průběžně k porušování technologické kázně s následkem, že výsledek práce nepřinesl žalobcům žádný užitek. Proto bylo třeba odstranit škodu uvedením do původního stavu. Provedená demolice a vytřídění použitelného materiálu představuje v podstatě naturální restituci jako formu odškodnění a částka 60.000,- Kč vyplacená za práce na odstranění závadného stavu, k čemuž byl povinen žalovaný, je škodou, jež žalobcům vznikla. Náhradu odměny za stavební dozor při „rozebírání stavby“ stanovil soud s ohledem na obtížnost rozlišení rozsahu a náročnosti dozorové služby při rozebíracích nebo zakládacích pracích postupem podle ve výši 750,- Kč.

Žalovaný proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, podal dovolání z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, jež nemá oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že smlouvu ze dne 23. 6. 1991 vyhotovil žalobce, a nezohlednil „dobová prohlášení žalobců vůči úředním místům“, jako je skutečnost, že stavební povolení bylo vydáno žalobci s tím, že stavba bude prováděna svépomocí, žalobce jako stavebník porušil povinnost vést stavební deník, výzva stavebního úřadu k odstranění nedostatků stavby byla adresována žalobci jako stavebníkovi, stavební úřad nebyl informován o dodávce stavby na základě smlouvy o zhotovení věci na zakázku, po 30. 9. 1991 prováděl stavební práce p. O. na základě přímých pokynů žalobce, a dovozuje, že případná škoda vznikla žalobcům z vadných prací prováděných právě až po 30. 9. 1991. Namítá, že z rozsudku odvolacího soudu není zřejmé, jaké konkrétní povinnosti žalovaný při provádění stavebního dozoru porušil, a poukazuje na to, že žalobce nepozval žalovaného ke stavebnímu dozoru na stavbu a že schodiště, strop a krovy byly prováděny p. O. až poté, co žalovaný oznámil žalobci, že výkon stavebního dozoru ukončuje. Namítá, že náklady na demolici 60.000,- Kč jsou v nepoměru s náklady na zhotovení této části stavby, a částka 24.000,- Kč, nezohledňuje, že i po demolici provedené J. N. zůstala žalobci hrubá stavba do výše 110 cm obvodových zdí suterénu. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci ve vyjádření vyvraceli důvody dovolání a uvedli, že rozsudek odvolacího soudu je zcela správný, tvrzení v dovolání již byla v průběhu dosavadního řízení opakovaně vyvrácena, a navrhli zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž je podle přípustné, není důvodné, a ohledně částky 750,- Kč s přísl. není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 17. prosince 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ).

Podle ustanovení není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 84.750,- Kč sice jedním výrokem, avšak bylo rozhodnuto o několika nárocích se samostatným skutkovým základem. Uvedená částka je totiž souhrnem částek přiznaných na odlišných nárocích (24.000,- Kč, 60.000,- Kč a 750,- Kč na nákladech na odměnu stavebního dozoru při provádění demolice). Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže události, mají odlišnou povahu, a přípustnost dovolání se proto posuzuje ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Jestliže rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 750,- Kč, které nepřevyšuje 20.000 Kč, je přípustnost dovolání proti této části výroku vyloučena ustanovením

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně v uvedeném rozsahu odmítl podle , věty první, a

Pokud dovolání směřuje do výroku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně částek 24.000,- Kč (bezdůvodné obohacení žalovaného) a 60.000,- Kč (náklady na uvedení věci do původního stavu), je v této části přípustné podle

Dovolatel namítá, že věc byla nesprávně právně posouzena. Nesprávné právní posouzení ve smyslu spočívá v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil. Dovolatel v tomto směru námitky nevznáší, jeho výtky směřují především proti skutkovým zjištěním, jež byly podkladem pro právní posouzení odvolacího soudu.

Podstatou námitek dovolatele je nesouhlas se skutkovými zjištěními a s hodnocením provedených důkazů, což představuje dovolací důvod dle st. 3 písm. c) , jenž spočívá v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. O takový případ se jedná, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, nebo pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesu účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že některému svědkovi měl či neměl soud uvěřit, že k některému důkazu neměl soud přihlížet nebo že není pro skutkové zjištění důležitý. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Námitky dovolatele jsou v podstatě opakováním jeho tvrzení v průběhu řízení. Skutkové závěry odvolacího soudu mají oporu v důkazech provedených soudem prvního stupně, přičemž dovolací soud neshledal, že by pokládal za zjištěné něco, co ve spise není, opomenul něco podstatného, co ve spise je, ani že by v jeho úvahách existovaly logické rozpory. Odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy jsou dostatečným podkladem k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů ( ) způsobilý tento dovolací důvod naplnit.

K poukazu dovolatele na to, že smlouva ze dne 23. 6. 1991 byla připravena žalobcem, je třeba uvést, že smlouva nebyla příčinou pochybení, k nimž při zhotovování hrubé stavby došlo, a řada okolností, na něž dovolatel poukázal, se stala součástí zjištěného skutkového stavu věci, některé z dalších jsou irelevantní, neboť nebyly pro posouzení uplatněného nároku podstatné. K námitkám ohledně provádění stavebního dozoru žalovaným lze poukázat na to, že žalovaný nebyl toliko zavázán k výkonu stavebního dozoru při provádění hrubé stavby, ale byl též zhotovitelem. Pokud jde o náklady vynaložené žalobci na demolici ve výši 60.000,- Kč, tato částka představuje náklady vynaložené na uvedení věci do předchozího stavu, jejichž výše se neodvíjí od ceny zakázky sjednané se žalovaným, a při stanovení částky 24.000,- Kč, kterou žalobci po žalovaném požadovali vrátit z vyplacené odměny ve výši 57.000,- Kč, odvolací soud zohlednil výsledek plnění, jež se žalobcům z činnosti žalovaného dostalo, i prospěch, jaký jim z toho zůstal.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska námitek uplatněných v dovolání správné, dovolací soud dovolání žalovaného podle ust. , věty první před středníkem, zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , , a tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 10.790,- Kč na odměně advokáta ( ve spojení s , , a v platném znění), 300,- Kč jako náhradu hotových výdajů ( a 3 v platném znění), to vše navýšeno o 20 % DPH podle o. s. ř, tedy celkem 13.310,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. ledna 2011

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu