Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4953/2009

U S N E S E N Í

NETRO s. r. o.

L. E.

, zastoupenému opatrovníkem Mgr. Davidem Kotrbatým, justičním čekatelem Krajského soudu v Plzni, o zaplacení 2.011,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 7. 2009, č.j. -34, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 7. 2009, č.j. -34, a usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 23. 10. 2008, č.j. -16, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň – město k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 13. 8. 2008 po žalovaném domáhala zaplacení 2.011,- Kč s příslušenstvím. Uváděla, že se jedná o dlužnou úhradu ceny za služby v oblasti přenosu dat za účelem zpřístupnění sítě Internet v období od 20. 6. 2005 do 31. 10. 2005 poskytované žalovanému na základě smlouvy uzavřené 20. 6. 2005.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 9. 7. 2009, č.j. -34, potvrdil usnesení ze dne 23. 10. 2008, č.j. -16, jímž Okresní soud Plzeň – město řízení zastavil, věc po právní moci svého usnesení postoupil k projednání a rozhodnutí Českému telekomunikačnímu úřadu a rozhodl o soudním poplatku; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že projednání a rozhodnutí věci brání nedostatek pravomoci soudu, tedy neodstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Je-li předmětem sporu zaplacení ceny služby elektronických komunikací, kterou požaduje žalobkyně (osoba vykonávající komunikační činnost) po žalovaném (účastníku), jemuž na základě sjednání závazkového vztahu poskytovala službu v oblasti přenosu dat a umožnila mu plný přístup do sítě Internet prostřednictvím bezdrátového datového okruhu, je k jeho projednání a rozhodnutí dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu (dále též jen „Úřad“), a nikoliv soudu ( , , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “). Vyslovil názor, že objednávku na poskytnutí úplatné služby může podat kdokoliv a uzavřením smlouvy je pak oprávněn vstoupit do sítě internet prostřednictvím bezdrátového datového okruhu; uzavření závazkového vztahu se žalobkyní je tak umožněno neurčitému okruhu subjektů bez jakéhokoli omezení, a jde tudíž o službu veřejně dostupnou, a to bez ohledu na to, že žalobkyně nemá osvědčení ke komunikační činnosti jako činnosti veřejně dostupné.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, v němž zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu, že v posuzované věci není splněna podmínka pravomoci soudu. I nadále tvrdí, že při svém podnikání v elektronických komunikacích sice poskytuje služby přístupu k síti Internet, nikoliv však jako služby veřejně dostupné. Není k tomu ani oprávněna; Úřad jí dne 16. 9. 2005 pod č. j. 32779/2005-631 vydal osvědčení k podnikání v elektronických komunikacích s tím, že služba přístupu k síti Internet není poskytována jako veřejně dostupná. Protože neposkytuje veřejně dostupné služby v oboru elektronické komunikace podle , nemůže být žalovaný účastníkem, popř. uživatelem ve smyslu tohoto zákona a k projednání a rozhodnutí sporu, jehož předmětem jsou práva a povinnosti z právního vztahu založeného innominátní smlouvou, je dána pravomoc soudu. Oproti závěru odvolacího soudu prosazuje názor, že jí poskytovaná služba není přístupná komukoli a bez jakýchkoli podmínek. Objednávku sice může podat kdokoli, ale ona ji nemusí akceptovat, a posouzení možnosti zřízení a provozování služby z hlediska technických podmínek je pro daného zájemce vždy individuální. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání – přípustné podle – je důvodné.

Vady vyjmenované v ustanovení , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž je dovolací soud podle ustanovení , věty druhé, povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu; předmětem dovolacího přezkumu je proto (právní) závěr odvolacího soudu, že věc nepatří do pravomoci soudů, nýbrž Úřadu, který žalobkyně zpochybnila výhradou, že žalovanému neposkytovala veřejně dostupnou službu elektronických komunikací podle , a proto žalovaný nemůže být účastníkem ve smyslu tohoto zákona.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů, postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

Podle v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

Podle Úřad podle tohoto zákona rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon.

Podle , věty první, Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost ( ) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.

Nejvyšší soud se otázkou výkladu ustanovení zabýval již ve svém usnesení ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. . Na základě jazykového a teleologického výkladu uvedeného ustanovení dospěl k názoru, že jeho smyslem a účelem bylo založit pravomoc Úřadu k rozhodování těch sporů, jež se týkají plnění povinností stanovených ; k nim patří povinnost, kterou ukládá tohoto zákona účastníku, resp. uživateli veřejně dostupné služby elektronických komunikací uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Obdobnou otázkou se zabýval i zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů. Ve svém usnesení ze dne 14. 9. 2009, sp. zn. , vyslovil právní závěr, že úmyslem zákonodárce bylo podmínit rozhodovací činnost Úřadu tím, že půjde o spor věcně, nikoli osobně vymezený, přičemž však vlastní zákonná úprava obsažená v tento záměr poněkud zastřela přidáním „osobní“ podmínky. Dovodil proto, že pravomoc Úřadu bude dána k rozhodování sporů vzniklých mezi osobou vykonávající komunikační činnost ( ) a účastníkem, popř. uživatelem, které se týkají porušení povinností uložených nebo na jeho základě.

Z obsahu spisu se podává, že účastníci řízení uzavřeli dne 20. 6. 2005 smlouvu o poskytování služeb v oblasti přenosu dat, podle níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému přístup do sítě Internet prostřednictvím bezdrátového datového okruhu a žalovaný se zavázal za to žalobkyni platit pravidelný měsíční poplatek. Mezi účastníky tak vznikl právní vztah ze smlouvy o poskytování telekomunikační služby, která je v vymezena jako služba obvykle poskytovaná za úplatu, spočívající zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.

Jednou z podmínek k založení pravomoci Úřadu ve smyslu je – jak bylo výše vyloženo – osobnostní vymezení předmětu sporu; musí tedy jít o spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popř. uživatelem na straně druhé. Jestliže žalobkyně poskytovala službu jako osoba vykonávající komunikační činnost podle , splňuje jako jeden z účastníků sporu uvedenou podmínku pro založení pravomoci Úřadu.

definuje jako účastníka každého, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu o poskytování těchto služeb ( ), a jako uživatele každého, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací ( ). Pro závěr, že žalovaný je účastníkem ve smyslu (a že i on splňuje osobnostní charakteristiku strany sporu), je proto určující kladná odpověď na otázku, zda žalobkyně, s níž smlouvu uzavřel, je podnikatelem poskytujícím veřejně dostupnou službu elektronických komunikací.

Podle se veřejně dostupnou službou elektronických komunikací rozumí služba elektronických komunikací, z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen.

Podle je předmětem podnikání v elektronických komunikacích mimo jiné poskytování služeb elektronických komunikací. Podnikat v elektronických komunikacích na území České republiky mohou za podmínek stanovených zákonem fyzické a právnické osoby, které splňují obecné podmínky vymezené v jeho ; oprávnění k podnikání jim vzniká zásadně dnem, kdy doručí oznámení výkonu komunikační činnosti Úřadu, který jim o tom vydá osvědčení ( a ).

Z obsahu spisu vyplývá, že Český telekomunikační úřad dne 14. 4. 2004 pod č. j. 12520/2004-610 vydal žalobkyni osvědčení o registraci k poskytování telekomunikačních služeb přenosu dat s tím, že tato služba je poskytována jako neveřejná ( , o telekomunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, který byl s účinností od 1. 5. 2005 nahrazen ). Následně žalobkyně oznámila Úřadu podle výkon komunikační činnosti, která je podnikáním v elektronických komunikacích ( ). Úřad dne 16. 9. 2005 pod č. j. 32779/2005-631 vydal žalobkyni osvědčení č. 427, podle něhož byla oprávněna poskytovat služby přístupu k síti Internet s tím, že tato služba není poskytována jako veřejně dostupná. Je tak zřejmé, že žalobkyni nesvědčilo oprávnění poskytovat veřejně dostupné služby, a nebyla tudíž zatížena těmi povinnostmi, které osobám poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací ukládá Tak podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen uveřejnit ceny služeb a jejich změny, včetně určených podmínek, podle zvláštního právního předpisu před nabytím platnosti těchto cen, a to i způsobem umožňujícím dálkový přístup a předkládat platné ceny služeb a jejich změny, včetně určených podmínek bezodkladně Úřadu ( zákona), dále je povinen poskytovat službu nepřetržitě po všechny dny v roce ve stanovené kvalitě ( a zákona), vypracovat návrh smlouvy o poskytování služby obsahující stanovené náležitosti (např. nabídku servisních služeb, způsob uplatnění reklamace) se všeobecnými podmínkami veřejně dostupné služby a uveřejnit ho v každé provozovně a též způsobem umožňujícím dálkový přístup ( a 3 zákona). Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací podléhá režimu vyúčtování ceny a reklamace podle zákona, zabezpečení ochrany osobních, provozních a lokalizačních údajů a důvěrnosti komunikací podle až zákona, režimu odposlechu a záznamu zpráv podle zákona a režimu bezpečnosti a integrity služeb elektronických komunikací podle a 4 zákona. Tyto povinnosti jsou projevem úmyslu zohlednit práva zájemců o poskytované služby z hlediska jejich informovanosti a možnosti výběru těchto služeb srovnáním jejich kvality, zajištění jejich práv na uzavření smlouvy a na garantování dostupné ceny tak, aby nikdo z nich nebyl předem z využívání služeb vyloučen a tím diskriminován. Lze tak uzavřít, že jen ten podnikatel, pro kterého ze zákona vyplývají povinnosti, jejichž prostřednictvím je zajištěn ve výše vyloženém smyslu přístup k poskytovaným službám pro všechny uživatele za dostupnou cenu, poskytuje veřejně dostupné služby elektronických komunikací podle Jelikož žalobkyně takovým podnikatelem nebyla, nelze dovodit, že žalovaný, který s ní uzavřel smlouvu o poskytování služby elektronických komunikací, je účastníkem ve smyslu zákona a že splňuje charakteristiku strany sporu, jíž je podmíněna pravomoc Úřadu k rozhodování sporu.

Z uvedeného závěru pak vyplývá, že ani podmínka věcného vymezení sporu není splněna, neboť předmět sporu se netýká porušení povinností uložených nebo na jeho základě. Ten totiž v upravuje pouze platební povinnost účastníka, popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací, kterým ovšem žalovaný, jak bylo výše vysvětleno, není.

Lze shrnout, že k projednání a rozhodnutí sporu o úhradu ceny za službu elektronické komunikace není dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu podle , věty první, , nýbrž soudu ( ), neposkytuje-li osoba vykonávající komunikační činnost službu elektronických komunikací jako veřejně dostupnou ve smyslu uvedeného zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. ).

Protože se žalobkyni podařilo zpochybnit správnost právního závěru odvolacího soudu, že věc nespadá do pravomoci soudů, dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil ( část věty za středníkem ). Jelikož důvody zrušení platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci ( , věty první a druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. ledna 2011

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu