Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2103/2010

U S N E S E N Í

a) S. Š.

b) V. Š.

, a

c) J. Š.

, obou zastoupených JUDr. Karlem Marcelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, proti žalované

Střední škole umělecké a řemeslné

se sídlem v Praze 5, Nový Zlíchov 1/1063, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované

Hlavního města Praha

se sídlem úřadu v Praze 1, Mariánské náměstí 2, oběma zastoupeným JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, o zaplacení částky 5.825.612,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobců b) a c) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2010, č. j. -532, takto:

I. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2010, č. j. -532, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o zastavení řízení o nároku žalobkyně b) V. Š. a o nároku žalobce c) J. Š. co do částky 1.456.403,20 Kč s příslušenstvím,

se zamítá

.

II. Dovolání proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2010, č. j. -532,

se odmítá

.

III. Žalobci b) a c) jsou povinni zaplatit žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně

částku 15.600,- Kč k rukám JUDr. Světlany Semrádové Zvolánkové, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud Pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 1. 2002, č. j. -232, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 8. 2002, č. j. -259, uložil dříve označenému žalovanému Střednímu odbornému učilišti nábytkářskému a technickému se sídle v Praze 5, Nový Zlíchov 1/1063, aby zaplatil žalobkyni S. Š., označené jako žalobkyně 1), částku 4.369.209,75 Kč a žalobcům A. Š., V. Š. a J. Š., označeným jako žalobci 2), 3) a 4), každému částku 1.456.403,20 Kč, všem s blíže specifikovanými úroky z prodlení. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. 11. 2003, č. j. -319, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobkyni 1) částku 4.369.209,75 Kč s příslušenstvím a žalobcům 2), 3) a 4) každému částku 1.456.403,20 Kč s příslušenstvím. Dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací k dovolání žalobců a) a d) S. Š. a J. Š. rozsudkem ze dne 11. 10. 2007, č. j. -394, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2003, č. j. -319, pokud jím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 1. 2002, č. j. -232, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. 8. 2002, č. j. -259, tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni S. Š. částku 4.369.209,75 Kč s příslušenstvím a žalobci J. Š. částku 1.456.403,20 Kč s příslušenstvím, a dále usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 12. 2004, č. j. -367, ve výrocích, jimiž bylo žalobcům a) a d) uloženo zaplatit náklady řízení žalovanému a státu, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005, č. j. -379, a v tomto rozsahu věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 1. 2008, č. j. -400, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 1. 2002, č. j. -232, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 8. 2002, č. j. -259, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně po zjištění, že žalobkyně b) A. Š., původně označena jako žalobkyně 2), dne 19. 3. 2008 zemřela, usnesením ze dne 18. 12. 2008, č. j. -425, rozhodl, že v řízení bude nadále postupovat s právními nástupci A. Š. jako jejími dědici, a to V. Š. a J. Š., dosud označovanými žalobci c) a d).

Soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 11. 2009, č. j. -485, pod bodem I. výroku zastavil řízení podle (dále „ “) ve vztahu k žalobcům V. Š. a J. Š. jako právním nástupcům zemřelé A. Š. ohledně částky 1.456.403,20 Kč s tím, že o žalobě A. Š. na zaplacení částky 1.456.403,20 Kč bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2003, č. j. -319, který byl napaden dovoláním pouze žalobců S. Š. a J. Š. Pod body II. a III. uložil povinnosti k doplnění jejich tvrzení a navržení důkazů.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2010, č. j. -532, pod bodem I. výroku potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 11. 2009 o zastavení řízení o nároku žalobkyně V. Š. a žalobce J. Š. co do částky 1.456.403,20 Kč s příslušenstvím. Pod bodem II. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi V. Š. a žalovaným a vedlejším účastníkem na straně žalované. Pod bodem III. změnil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích pod body II. a III. tak, že účastníkům se povinnosti uložené těmito výroky neukládají. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, jímž byla odstraněna nejasnost a nepřesnost, která mohla vzniknout ne zcela přesnou formulací výroku usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 1. 2008, č. j. -400. Uvedl, že výrok tohoto usnesení nelze vykládat bez vazby na záhlaví tohoto usnesení, kde se uvádí, že tímto usnesením soud rozhoduje za stavu, jaký zde nastal po zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2007, č. j. -394. Byl-li tímto rozsudkem zrušen rozsudek odvolacího soudu ze dne 26. 11. 2003, jen pokud jím bylo rozhodnuto o žalobě S. Š. a J. Š. (jen tito dva podali dovolání), pak usnesením odvolacího soudu ze dne 22. 1. 2008 byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně pouze ohledně žalobců S. Š. a J. Š. S V. Š. a A. Š. nemělo být v řízení nadále pokračováno. Protože o samostatném nároku Václavy Šaršounové a jejím nároku jako dědičky po A. Š. a o nároku J. Š. jako dědice po A. Š. bylo již pravomocně rozhodnuto, nelze o nich znovu rozhodovat.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci b) a c) V. Š. a J. Š. dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítli, že usnesením odvolacího soudu ze dne 22. 1. 2008, č. j. -400, byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 1. 2002, č. j. -232, „bezvýhradně ve vztahu ke všem žalobcům, jejichž postavení, jakožto oprávněných účastníků řízení, se nadále, u všech z nich, řídilo a řídit musí stejným právním režimem. Tím tedy byl (pro další řízení) pravomocně rozhodnut i okruh žalobců a tento stav již nelze nikterak zvrátit“. Usnesením ze dne 18. 12. 2008, č. j. -425, soud prvního stupně rozhodl, že po zemřelé žalobkyni A. Š. bude soud nadále v řízení jednat s jejími dědici V. Š. a J. Š., čímž pravomocně rozhodl o tom, že jsou řádnými účastníky řízení. Dovolatelé jsou toho názoru, že „je při rozhodovací činnosti soudů zcela zásadní a nutná aplikace zásady, že v téže věci vydané poslední pravomocné a vykonatelné rozhodnutí překonává rozhodnutí předchozí, a to zcela bez ohledu na případně později zjištěnou vadu takového posledního rozhodnutí. Tato zásada se pak ohledně jejich účastenství na sporu bezvýjimečně týká jak pravomocného zrušovacího rozhodnutí odvolacího, tak i pravomocného rozhodnutí soudu prvoinstančního o pokračování dovolatelů ve sporu po úmrtí žalobkyně A. Š. Oproti tomu za takovéto ve věci posledně vydané rozhodnutí nelze v žádném případě považovat rozhodnutí o zastavení řízení ve vztahu k dovolatelům, neboť oproti rozhodnutím výše uvedeným, rozhodnutí o zastavení řízení vždy bylo, je a případně i bude napadené všemi opravnými prostředky“. Navrhli, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná a vedlejší účastník navrhli zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami včas a že je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Podle kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté ( ) patří k podmínkám řízení. Zjistí-li soud, že o věci již bylo v rozsahu závaznosti výroku rozsudku nebo usnesení ve věci samé pravomocně rozhodnuto, řízení bez dalšího podle zastaví.

Odvolací soud správně potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. o zastavení řízení o nároku žalobkyně b) V. Š. a o nároku žalobce c) J. Š., právních nástupců zemřelé A. Š., původně označené v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9. 1. 2002, č. j. -232, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 8. 2002, č. j. -259, jako žalobkyně 2), co do částky 1.456.403,20 Kč, jímž soud prvního stupně řízení v uvedeném rozsahu zastavil podle z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté. O nároku zemřelé A. Š. bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 9. 1. 2002, č. j. -232, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 8. 2002, č. j. -259, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 26. 11. 2003, č. j. -319, neboť A. Š. proti označenému rozsudku odvolacího soudu dovolání nepodala a tento rozsudek ohledně nároku A. Š. v částce 1.456.403,20 Kč také nebyl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2007, č. j. -394, zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 1. 2008, č. j. -400, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 1. 2002, č. j. -232, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 8. 2002, č. j. -259, v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (rozhodující je výrok rozhodnutí), jakož i usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 12. 2008, č. j. -425, že v řízení bude soud nadále postupovat s právními nástupci A. Š. jako jejími dědici, a to V. Š. a J. Š., dosud označovanými žalobci c) a d), jsou s ohledem na předmětnou překážku věci pravomocně rozhodnuté proto rozhodnutími vadnými, které v žádném případě nemohly mít za následek, aby o nároku A. Š., nyní jejích dědiců, bylo rozhodováno znovu.

Dovolací soud proto dovolání žalobců b) a c) podle zamítl.

Proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobců b) a c) bylo zamítnuto a žalované vznikly náklady ( , , a ). Náklady vzniklé žalované a vedlejšímu účastníkovi představují odměnu za její zastoupení v dovolacím řízení advokátkou, která činí podle bodu 5, , 13 odst. 1, , a , ve znění pozdějších předpisů částku 15.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle ve znění pozdějších předpisů, a činí celkem 15.600,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a

Nesplní-li žalobci b) a c) dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. září 2010

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu