Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2873/2009

U S N E S E N Í

J. K.

D. M.

, zastoupenému JUDr. Karlem Baumrukem, advokátem se sídlem v Klatovech, Pražská 25, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. ledna 2009, č. j. -126, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč, k rukám JUDr. Karla Baumruka, advokáta se sídlem v Klatovech, Pražská 25, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Klatovech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 10. 2008, č. j. -103, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vyklidit a vyklizený předat žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku „

byt II. kategorie o velikosti 3+1 s příslušenstvím v domě č.p. 18 v Hořejším Krušci“

(dále též jen „předmětný byt“, resp. „byt“) a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 1. 2009, č. j. -126, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě (jež je účastníkům řízení znám a nejde ho v daném případě úspěšně zpochybnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle , , ve znění před novelou provedenou /dále též jen „/) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že na základě rozhodnutí o přidělení bytu ze dne 1. 9. 1982 a následné dohody o užívání bytu z téhož dne (z důvodů uvedených v napadeném rozsudku) žalovanému vzniklo právo osobního užívání předmětného bytu jako bytu podnikového (bez omezení doby jeho užívání), které se ke dni 1. 1. 1992 ze zákona ( , ve znění pozdějších předpisů - dále též jen „obč. zák.“) transformovalo na jeho právo nájmu. Uzavřel, že samotná skutečnost, že ke dni 31. 8. 1993 přestal žalovaný pracovat pro podnik, jenž mu byt přidělil, neměla za následek ukončení nájmu a že není významné, zda a kdy byt ztratil charakter bytu služebního a že došlo ke změně vlastnictví nemovitosti, v níž se byt nachází.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , a uplatnil v něm dovolací důvod podle Z důvodů specifikovaných v dovolání nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že „část rozhodnutí o přidělení bytu uvádějící povinnost žalovaného byt vyklidit (po skončení pracovního poměru) není ustanovením vymezujícím dobu trvání užívacího práva a jeho skončení“. Namítal, že odvolací soud ani nezjistil, „kdy a na základě čeho měl vzniknout žalovanému nájemní vztah k předmětnému bytu“. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem, vyvracel dovolací námitky žalobce a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto nebo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. 1. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; není jím naopak důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. S přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – dovolatel vedle způsobilého dovolacího důvodu podle právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) uplatnil (námitkou, že odvolací soud „nesprávně zjistil, že rozhodnutí o přidělení podnikového bytu neobsahuje žádné omezení doby, na níž je byt přidělen“).

Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Dovolatelem označené otázky přípustnost dovolání podle nezakládají.

Podle a obč. zák. ve znění účinném před novelou provedenou (dále též jen "obč. zák. před novelou") rozhodnutím o přidělení bytu vydaným místním národním výborem (nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem, o kterýžto případ v této věci nejde) vzniklo občanovi právo na uzavření dohody o odevzdání a převzetí bytu; právo osobního užívání jako právo časově neomezené (srov. obč. zák. před novelou) vzniklo občanovi dohodou o odevzdání a převzetí bytu. Právní skutečností působící vznik práva osobního užívání bytu byla tedy dohoda o odevzdání a převzetí bytu a tou byl v souzené věci žalovanému přenechán předmětný byt do užívání na dobu neurčitou (za omezení doby přidělení a užívání bytu na dobu trvání pracovního poměru nelze ostatně považovat upozornění obsažené v rozhodnutí o přidělení bytu, že po ukončení pracovního poměru bude muset žalovaný byt vyklidit).

Dovoláním nebyl zpochybněn závěr, že k 1. 1. 1992 právo osobního užívání předmětného bytu žalovaného trvalo; podle ve znění po novele provedené se tak toto právo transformovalo dnem účinnosti tohoto zákona na nájem.

Již dřívější právní praxe (srov. např. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1966 pod pořadovými čísly 47 a 78, , komentář, díl I., Praha, Panorama 1987, str. 643 a násl.) vycházela z názoru, že skončení pracovního poměru uživatele podnikového bytu nemělo samo o sobě za následek zánik jeho práva osobního užívání bytu; příslušná organizace se mohla - za splnění dalších podmínek stanovených v obč. zák. před novelou - domáhat zrušení práva osobního užívání bytu. Také za účinnosti ve znění po novele provedené s účinností k 1. 1. 1992 , je zastáván názor, že ukončení pracovního poměru nájemce služebního bytu u pronajímatele nepůsobí zánik práva nájmu bytu, resp. změnu charakteru bytu jako bytu služebního ve smyslu ustanovení , ale je toliko důvodem k výpovědi pronajímatele z nájmu služebního bytu podle obč. zák. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. ). Skončením pracovního poměru skončí nájemní poměr pouze v případě, je-li ujednáno, že nájemní poměr bude trvat po dobu trvání pracovního poměru nájemce u pronajímatele (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 17/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), o tento případ však v projednávané věci nejde.

V ustálené judikatuře nebyl zaznamenán odklon ani od názoru, že ve smyslu § 680 odst. 2 obč. zák. vstupuje nový vlastník věci do původního nájemního vztahu, tj. do nájemního vztahu existujícího v době nabytí vlastnického práva k věci (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. , rozsudek téhož soudu ze dne 31. října 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 1997, pod číslem 84), ani odklon od názoru, že předpokladem platného uzavření nájemní smlouvy k bytu je okolnost, že jde o byt právně volný, tj. že k tomuto bytu nesvědčí právo nájmu jiné osobě; smlouva o nájmu bytu, jehož nájemcem je jiná osoba, je absolutně neplatná. Svědčí-li určité osobě nájemní právo k určitému bytu, nemůže (znovu) platně uzavřít smlouvu o nájmu téhož bytu ani tato osoba (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. , rozsudek téhož soudu ze dne 14. března 2001, sp. zn. , že o přidělení bytu žalovanému nerozhodl bývalý MNV, byla vznesena teprve v dovolacím řízení, tedy v rozporu s ustanovením

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů) a náhrady za 20% daň z přidané hodnoty, kterou je zástupce žalovaného povinen odvést z přiznané odměny a náhrad (, 3 ) ve výši 360,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 26. ledna 2011

JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.

předseda senátu