Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5420/2008

U S N E S E N Í

Apston Capital Ltd

1) V. L.

,

2) M. L.

, Dlouhá 64, zastoupeným Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami II, Balbínova 384, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze z 28. 5. 2007, č. j. -395, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Povinní

jsou povinni

zaplatit oprávněné společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.620,- Kč k rukám Mgr. Soni Bernardové, advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 19. 1. 2007, č. j. -383, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, odůvodněný argumentem, že usnesení ze 17. 3. 1999, č. j. -10, jímž byl výkon nařízen, je – protože „nelze určitě stanovit, co má být předmětem výkonu“ – nevykonatelné. Odvolací soud uzavřel, že „veškeré nemovitosti, na které byl výkon nařízen, jsou v usnesení o jeho nařízení řádně označeny. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti se provádí ve čtyřech samostatných fázích, z nichž v první soud výkon nařídí na přesně označené nemovitosti s tím, že podle se nařízený výkon vztahuje i na příslušenství a součásti nemovitosti, na kterou je veden. Teprve ve druhé fázi výkonu rozhodnutí, tedy při určování ceny, soud zjišťuje, co je příslušenstvím a součástí věci hlavní – nemovitosti.“ Soud prvního stupně proto zcela správně po právní moci nařízení výkonu ve fázi určování ceny zjišťoval, zda k nemovitosti patří další věci movité či nemovité, které je možno posoudit jako součást věci nebo její příslušenství, a v odvolacím řízení (viz usnesení z 30. 1. 2006, č. j. , 561, 563, 564/2005-359) dospěl k závěru, že tomu tak není. V napadeném rozhodnutí krajský soud uzavřel, že námitka neurčitosti nařízení výkonu rozhodnutí, odůvodněná nepřesností vymezení jednotlivých předmětů výkonu, je nedůvodná.

V dovolání, jehož přípustnost dovozují – pouze – z ustanovení , povinní – posuzováno podle obsahu jejich dovolání – namítají nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřují v závěru odvolacího soudu, že „nařízení výkonu rozhodnutí není neurčité.“ S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. vyslovují přesvědčení, že byl-li výkon rozhodnutí nařízen prodejem (kromě jiného) domu č. p. 164 objekt bydlení

s

pozemkem parcelní číslo 348/1 zastavěná plocha..., nelze určitě stanovit, co má být předmětem tohoto výkonu, jelikož nelze jednoznačně zjistit, zda jím má být nemovitost jedna či obě“. Totéž dovozují, byl-li výkon rozhodnutí nařízen prodejem „garáže

s

pozemkem parcelní číslo 348/2 zastavěná plocha“. V obou případech je k závěru o „materiální nevykonatelnosti“ usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí pro neurčitost vymezení předmětu výkonu vede soudem užité slovní spojení pojmů budov a pozemků, tedy – řečeno mluvnickou kategorií – spojka „

s

“.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelé – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Povinní argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesli, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených.

V usnesení z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132, Nejvyšší soud zdůraznil, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. V daném případě však povinní, dovozující přípustnost dovolání pouze z ustanovení (opomíjejíce ustanovení odst 2 ), žádnou otázku, z níž by měl vyplývat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nevymezují (otázka kvalifikovaná jimi jako právně významná ve druhém odstavci druhé strany dovolání /č. l. 455/ se týká jejich námitky, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce).

Odkaz dovolatelů na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. je nepřípadný, jelikož toto rozhodnutí ze 17. 7. 2001 (publikované v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2002, pod poř. č. 19), zdůrazňující nutnost přesného určení práv a povinností, a tedy i jejich předmětu, se týká exekučního titulu. Pojem „materiální vykonatelnost“ (jejímž nedostatkem povinní návrh na zastavení výkonu rozhodnutí /č. l. 368/ odůvodňují) používá vždy v souvislosti s exekučním titulem i teorie, a sousloví „vymezení rozsahu a obsahu povinností“ (jejichž předmět povinní považují za vymezený neurčitě) užívá i právě ve vztahu k vykonávanému rozhodnutí, tedy k exekučnímu titulu (srov. ).

Že výkonem rozhodnutí mají být postiženy (kromě jiného)

jak

obě budovy, tedy dům č. p. 164 objekt bydlení na pozemku parc. č. 348/1, a budova využívaná jako dílna bez č. p. na pozemku parc. č. 348/2,

tak

oba uvedené pozemky, plyne jednoznačně také z dražební vyhlášky č. j. -294 ze 7. 7. 2005 ve znění opravných usnesení č. j. -297 z 25. 7. 2005 a -312 z 9. 9. 2005. Kterých jednotlivých budov a pozemků se výkon rozhodnutí týká, je – a vždy bylo – ostatně jasné i samotným povinným, jež v odvolání (č. l. 22) proti usnesení ze 17. 3. 1999, č. j. -11, o nařízení výkonu rozhodnutí nenamítali neurčitost vymezení dotčených nemovitostí, ale – naopak – nepoměr výše vymáhané pohledávky k ceně nemovitostí, kterou dokládali znaleckým posudkem (č. l. 24-38) oceňujícím jak jednotlivé budovy (obytný dům č. p. 164 a stavbu bez č. p. používanou jako dílna) tak jednotlivé pozemky.

Námitkou, že rozhodovala-li o návrhu na zastavení výkonu, odůvodněném materiální nevykonatelností usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, táž – podle dovolatelů vyloučená – soudkyně, která ono nevykonatelné rozhodnutí o nařízení výkonu vydala, povinní uplatňují zmatečnostní vadu řízení podle ; k té by však dovolací soud mohl přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné ( věta druhá ), kterážto podmínka v předmětné věci – viz níže – splněna není.

Přípustnost dovolání podle , odst. 3 (tedy pro zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu) nejsou způsobilé založit ani námitky týkající se nepřesnosti data narození povinné, označení soudu (nesprávně jako Okresního soudu v Kolíně namísto správného soudu v Příbrami) v poučení o dovolání a jeho (pro dovolatele) nesrozumitelnosti vůbec, stejně tak jako námitka týkající se odůvodnění napadeného usnesení (viz poslední čtyři odstavce druhé strany dovolání na č. l. 455).

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1.000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (, , , , , a , , sníženou o 50 % podle vyhlášky), a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 20 %, tj. částce 320,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu