Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3113/2009

U S N E S E N Í

ATS-STAVEBNÍ STROJE, s. r. o.,

M. J.

, zastoupenému Mgr. Michalem Bedrnou, advokátem se sídlem v Praze 6, Puškinovo nám. 14, pro 13 000,30 Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky u peněžníhou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2009, č. j. -33, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Povinný

je povinen

zaplatit oprávněné náklady řízení ve výši

960,- Kč

do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Karla Davida.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 15. 1. 2009, č. j. -8, nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 24. 4. 2006, č. j. -23, k uspokojení pohledávky 7 339,50 Kč s 1 % úrokem denně od 31. 7. 2003 do zaplacení, dále pohledávky 5 660,80 Kč s 1 % úrokem denně od 13. 8. 2003 do zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení 10 032,50 Kč výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky u peněžníhou Komerční banka, a. s. Současně uložil povinnému zaplatit oprávněné náklady výkonu rozhodnutí 6 678,40 Kč (na něž se také výkon rozhodnutí vztahuje).

Městský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a povinnému uložil zaplatit oprávněnému náklady odvolacího řízení 3 189,20 Kč. Uzavřel, že v řízení o výkon rozhodnutí již není exekuční soud oprávněn přezkoumávat výši úroků, které byly přiznány vykonávaným rozhodnutím. Případné splnění dluhu není rozhodné z hlediska podmínek, jež zkoumá soud při nařízení výkonu rozhodnutí, je však důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), povinný namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Zásadní právní význam má napadené usnesení z toho důvodu, že přiznáním tak vysokého úroku odvolací soud legalizuje lichvářské úroky. Podle jeho názoru ani exekuční soud nemůže nařídit výkon rozhodnutí, jež je věcně nesprávné. Uvedl, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně z dlužné částky překračuje účel smluvní pokuty. Uvedl dále, že požadavek, aby namísto původního dluhu 13 000,- Kč zaplatil 272 217,- Kč, je v rozporu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že v exekučním řízení již námitky povinného nemají místo a že povinný je již od roku 2003 v prodlení se splněním svého dluhu. Navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl.

Dovolací soud rozhodl o věci podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srovnej čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 v části první ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují); Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam.

Výhrady povinného, jimiž zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí, nemohou obstát. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích uvedl, že soud ve výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (, věta první ) podle ustanovení a odmítl.

Dovolání povinného bylo odmítnuto, oprávněné vzniklo podle ustanovení , a , věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Podle obsahu spisu jí soud přiznal náhradu nákladů v souvislosti s podáním vyjádření jejího právního zástupce ze dne 19. 6. 2009, tvořenou odměnou ve výši 500,- Kč ( ve znění pozdějších předpisů, po snížení podle téže vyhlášky), paušální náhradou hotových výdajů za 1 úkon právní služby ve výši 300,- Kč ( o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) a částkou 160,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 %, kterou bude advokát povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení rovněž patří k nákladům řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.předsedkyně senátu