Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1245/2010

-17

U S N E S E N Í

O. Ch.

, proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 8. června 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami sp. zn. ze dne 15. dubna 2010 byl dovolatel uznán vinným zločinem loupeže podle 173 odst. 1 ( , Sb. účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání O. Ch. proti výše citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 8. června 2010 tak, že jej podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal O. Ch. dovolání, a to včas, jako osoba oprávněná, prostřednictvím svého obhájce, a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. g) a

l

) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že skutek tak, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, rozhodně nevykazuje všechny zákonné znaky zločinu podle ustanovení § 173 odst. 1 tr. zák., a to proto, že „nelze jednoznačně dospět k závěru, že nožem ohrožoval jak poškozenou V., tak i neznámou zákaznici“. Připustil, že se dopustil trestného činu krádeže, avšak k tomu, aby se jednalo o zločin loupeže, by musel užít násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, což však dovolatel jednoznačně popírá. Poukázal na skutečnost, že se výpovědi svědkyň incidentu rozcházejí, když ani jedna ze svědkyň neviděla incident mezi ním a pracovnicí ostrahy a nejsou za jedno ohledně momentu, kdy u něj spatřily nůž. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „vyhověl tomuto dovolání a aby z jeho podnětu podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2010, č. j. , a podle ustanovení § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení.“

Dále učinil alternativní návrh, aby poté Nejvyšší soud „buď podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako přečin krádeže dle ustanovení , nebo aby Nejvyšší soud podle ustanovení tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl.“ Zároveň dovolatel učinil podnět na předsedu senátu Okresního soudu v Příbrami, aby podle tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který nyní na podkladě napadeného rozhodnutí vykonává.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že podle ustanovení § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) s tím, že podle obsahu podaného dovolání je zřejmé, že dovolatel uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě ve spojitosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přitom uvedl, že dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán pouze v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, tedy v nesprávném právním posouzení skutku podle hmotného práva, přičemž předmětem posouzení je skutek tak, jak jej zjistil soud prvního, resp. druhého stupně. V této souvislosti státní zástupce poukázal na skutečnost, že z

obsahu dovolání je přitom zřejmé, že dovolatel fakticky prioritně namítá nesprávné hodnocení důkazů a dovolacímu soudu předkládá k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje a lze tedy konstatovat, že dovolatel v rozporu s výše vysvětlenou hmotně právní povahou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. brojí proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů (přitom ve své podstatě namítá porušení ustanovení § 2 odst. 5 odst. 6 tr. ř.), a tímto způsobem se domáhá zjištění jiných (pro obviněného příznivějších) skutkových okolností, než ke kterým postupně dospěly soudy obou stupňů.

Vzhledem k výše uvedenému shrnul státní zástupce, že dovolatel napadenému usnesení, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. [včetně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněného prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř., o které dovolatel opřel svůj mimořádný opravný prostředek], a proto navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Dále státní zástupce upozornil, že podle ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. může Nejvyšší soud učinit rozhodnutí o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl nutný souhlas nejvyššího státního zástupce. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil z pověření nejvyšší státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném

zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.

Zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.

Z hlediska posuzovaného skutku nejsou námitky, tak jak je koncipoval ve svém dovolání O. Ch., právně relevantně uplatněny pod deklarovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a současně se jedná o námitky, které nelze právně relevantně uplatnit pod žádným ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů. Jedná se totiž především o námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel zpochybnil skutkový děj, ke kterému soudy dospěly na základě řádně vedeného dokazování

a předložil dovolacímu soudu k posouzení vlastní (pro

něj příznivější) verzi skutkového děje, na jejímž základě se domáhá odlišné právní kvalifikace svého jednání. Přitom ze skutkové věty výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že dovolatel použil (pomocí nože) pohrůžku bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci (zboží v Penny Marketu). Soudy zejména v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, proč uvěřily výpovědi poškozené (pracovnici ostrahy) V. a její výpověď považovaly ve všech směrech za věrohodnou, když tato je podporována i výpověďmi dalších svědkyň, které vypovídaly o dovolatelově dalším chování v předmětné prodejně a proč naopak považovaly obhajobu dovolatele za nevěrohodnou.

Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Pokud by byly obsahem dovolání pouze tyto námitky, nezbylo by Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr. ř.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř., který dovolatel též ve svém dovolání uplatnil, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že jej dovolatel uplatnil v jeho druhé alternativě s tím, že již rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním, respektive hmotně právním posouzení jeho jednání a byl tak tedy již v této části řízení dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k argumentaci, kterou dovolací soud již uvedl ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265 odst. 1 písm. g), je nutno dovolání považovat v této části za zjevně neopodstatněné a jako takové je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.

S ohledem na skutečnost, že předseda senátu soudu prvního stupně nevyhověl podnětu dovolatele k podání návrhu na přerušení výkonu trestu podle § 265h odst. 3 tr. ř., touto částí dovolání se již dovolací soud nezabýval.

S poukazem na uvedené pak nezbylo Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. listopadu 2010

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka