Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2547/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, PSČ 301 00, za účasti SVA, a. s., se sídlemHolýšov, Tovární č. p. 108, PSČ 34562, identifikační číslo 45 35 89 58, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání společnosti SVA, a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 2010, č. j. - 185, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud výrok I. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. dubna 2009, č. j. - 154, kterým tento soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti SVA, a. s., identifikační číslo 45 35 89 58 (dále jen „společnost“), konané dne 25. června 2004 (dále jen „valná hromada“), o schválení řádné účetní závěrky a návrhu na rozdělení zisku za rok 2003 a změnil výrok II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Přitom šlo v pořadí již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když předchozí rozhodnutí ze dne 29. května 2006, č. j. -97 Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „“), odmítl jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Dovolatelka v projednávané věci Nejvyššímu soudu žádné otázky zásadního právního významu nepředložila.

Námitku, že odvolací soud nerespektoval závěry dovolacího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 24. září 2008, sp. zn. , neshledal dovolací soud správnou.

Odvolací soud postupoval podle závěrů vyjádřených v odkazovaném usnesení a na základě provedených skutkových zjištění uzavřel, že dovolatelka byla povinna konsolidovanou účetní závěrku sestavit, což odůvodnil tím, že v řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno (a účastník to ani netvrdil), že by konsolidovanou účetní závěrku sestavila některá ze společností tvořících konsolidační celek. Ve vazbě na ustanovení , pak odvolací soud uzavřel, že z něj neplyne, že by povinnost sestavovat konsolidovanou účetní závěrku měly jen společnosti, jejichž akcie jsou registrované na burze cenných papírů. První z uvedených závěrů odvolacího soudu dovolatelka nezpochybňuje ke druhému, podotýká pouze, že vzhledem k tomu, že její akcie nebyly registrovány na burze cenných papírů „lze mít pochybnosti“ zda společnosti tato povinnost vznikla. Námitku dovolatelky tedy, jak patrno z uvedeného, za zásadně právně významnou pokládat nelze.

Závěr odvolacího soudu, že za situace, kdy dovolatelka vložila „prakticky veškerý svůj majetek do ovládané společnosti, je hospodářský výsledek ovládané společnosti podstatný pro posouzení správnosti hospodaření dovolatelky, neboť její hospodaření je přímo závislé na hospodaření ovládané společnosti,“ dovolatelka nezpochybňuje, když snáší pouze argumenty pro to, že akcionáři měli k dispozici veškeré potřebné údaje z řádné účetní závěrky, z vyjádření dozorčí rady o přezkoumání této závěrky, z návrhu na rozdělení zisku a ze zprávy o vztazích mezi propojenými osobami a ze zprávy o podnikatelské činnosti. Ani v tomto případě tedy dovolatelka nepředkládá Nejvyššímu soudu žádnou otázku zásadního právního významu.

A konečně ohledně závěru odvolacího soudu o tom, že neposkytnutí požadované informace o obchodu mezi dovolatelkou, ovládanou osobou a propojenou osobou, mohlo mít pro navrhovatele závažné právní následky spočívající v tom, že se mu včas nedostane požadovaná informace potřebná pro jeho rozhodnutí, dovolatelka pouze podotýká, že se „přímo netýkal společnosti“ aniž by uváděla jakýkoli důvod, proč nebyla informace poskytnuta – ani ohledně tohoto závěru tedy dovolatelka žádnou otázku zásadního právního významu nepředkládá.

Protože dovolatelka dovolacímu soudu nepředložila žádnou otázku zásadního právního významu a přestože tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem, nenapadá jednotlivé dílčí závěry, na kterých odvolací soud založil napadené rozhodnutí, nemá Nejvyšší soud důvod připustit dovolání podle Protože neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení a je odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení , věty první, , , neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů nemá právo a navrhovateli v dovolacím řízení náklady nevznikly.Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2010

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu