Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2686/2009

29 Cdo 2686/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala, v právní věci navrhovatelky Sellier & Bellot a. s., se sídlem ve Vlašimi, Lidická 667, PSČ 258 13, identifikační číslo osoby 28 98 23 47, zastoupené JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, se sídlem v Brně, Kobližná 19, PSČ 602 00, proti Ing. J. H., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, se sídlem v Brně – Žabovřeskách, Marie Steyskalové 767, PSČ 616 00, o zaplacení 1,050.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání Ing. J. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2008,                          č. j. – 351, takto: I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2007, č. j. -295, ve znění usnesení ze dne 28. srpna 2007, č. j. -323, kterým tento soud zavázal Ing. J. H. k zaplacení 1,050.000,- Kč s příslušenstvím.

Proti usnesení odvolacího soudu podal Ing. J. H.dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen „ “), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Tvrzením, jímž dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že neprovedl navržené důkazy, kterým vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení zásadně k dispozici (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ), přípustnost dovolání založit nelze. O tom, které z navržených, popřípadě dalších důkazů provede, rozhoduje soud. Jestliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že provedení navržených důkazů není ke zjištění skutkového stavu nutné, využil svého práva a takový postup je v souladu s právním řádem. Právo soudu rozhodnout o tom, které z navrhovaných důkazů provede, vyplývá i z ústavního principu nezávislosti soudů podle y (viz nález Ústavního soudu , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. IV. str. 259).

Pokud dovolatel namítá, že v řízení nebylo řádně zjištěno, „jak žalobkyně jednala v rozhodnou dobu“, vystihuje tím dovolací důvod podle ustanovení , který, jak shora uvedeno, přípustnost dovolání rovněž založit nemůže, přičemž dovolatel ani netvrdí, že tvrzené pochybení zahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu.

Otázku, zda byl zápis statutárního orgánu (jeho člena) před 1. červencem 1997 konstitutivním zápisem, již Nejvyšší soud vyřešil v rozsudku ze dne 26. června 2001, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2001, pod číslem 137 (opačný závěr učinil Nejvyšší soud ohledně výmazu statutárního orgánu z obchodního rejstříku – viz např. rozhodnutí ze dne 30. července 2008, sp. zn. a ze dne 10. března 2009, sp. zn. ), ve kterém uzavřel, že stanovil-li obchodní zákoník před novelou provedenou v ustanovení , že ustanovení tohoto zákona o jednotlivých obchodních společnostech s družstvu určují statutární orgán, jehož jednání je jednáním podnikatele, je-li tento orgán zapsán do obchodního rejstříku, nelze toto ustanovení vykládat jinak, než že jednání statutárního orgánu bylo jednáním podnikatele teprve poté, co byl statutární orgán zapsán do obchodního rejstříku, a tedy že uvedený zápis byl zápisem konstitutivním. Novela provedená pak odstranila dovětek „je-li tento orgán zapsán do obchodního rejstříku”, čímž ze zápisu učinila zápis deklaratorní (shodně viz rozsudek ze dne 15. prosince 2004, ).

Na tomto závěru nic nemění dovolatelem odkazovaný závěr Ústavního soudu v usnesení ze dne 19. listopadu 2002, č. j. , neboť tento závěr se vztahuje k právní úpravě obchodního zákoníku po novele provedené

Z uvedeného plyne, že důvod připustit dovolání podle Nejvyšší soud nemá a podle jiných ustanovení dovolání přípustné není.

V projednávané věci se navrhovatelka domáhá po Ing. J. H. jako akcionáři splacení emisního kursu upsaných akcií. Jde tedy o věc, která se řídí ustanovením a Rozhodnutí odvolacího soudu proto má povahu usnesení, i když tak není označeno. Uvedený nedostatek však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci a nezakládá ani některý z důvodů zmatečnosti.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. ledna 2011                                                                                                                                                                            doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

                                                                                              předsedkyně senátu