Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
5470EC8197AC58AAC1257A4E0065CAC9.html
HTML · 19.63 KB
No categories available
23 Cdo 4864/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobkyně INTERBASE CZECH, spol. s r. o., se sídlem v Liberci, Polní 359, IČ: 261 86 250, zast. Mgr. Petrem Pazderou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti žalované Bestes, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Plzeňská 233/8, IČ: 257 50 844, zast. Mgr. Romanem Pečenkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 7-9, o zaplacení 4.002.547,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 331/2009 , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2010, č. j. 17 Co 200/2010 -174, takto:I. Dovolání se zamítá.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2. srpna 2010, č. j. 17 Co 200/2010 -174, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „
soud prvního stupně
“) ze dne 9. února 2010, č. j. 7 C 331/2009 -153, ve znění opravného usnesení soudu prvého stupně ze dne 18. února 2010, č. j. 7 C 331/2009 -159, jímž bylo řízení zastaveno a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit na jejich náhradu žalované částku 18.720,- Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího advokáta; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na jejich náhradu částku 9.360,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. Romana Pečenky, advokáta.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 35. 5. 2009, doručenou soudu prvého stupně dne 15. 5. 2009, domáhala po žalované zaplacení v záhlaví usnesení uvedené částky z titulu náhrady škody dle § 373 a násl. obchod. zák., vzniklé jí zmařením podnikatelské investice do provozovny „KODAK EXPRESS“ v nebytových prostorách č. 28 obchodního centra „Novodvorská Plaza“ v Praze 4, Novodvorská 994, a to v důsledku jednání žalované jako pronajímatelky, jež porušila své povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy ze dne 10. 2. 2006 ve znění dodatku č. 1 a nájemní smlouvy ze dne 31. 12. 2007.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, že za situace, kdy v čl. 32 nájemní smlouvy ze dne 31. 12. 2007 byla obsažena dostatečně určitá a platná rozhodčí doložka, žalobkyní uplatněný nárok na náhradu škody je majetkové povahy, lze o něm uzavřít smír a žalovaná při svém prvním úkonu ve věci (vyjádření k žalobě ze dne 5. 2. 2001) uplatnila námitku, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, je nutno postupovat dle § 106 odst. 1 o. s. ř, a řízení proto zastavil.
Dovoláním ze dne 2. 11. 2010 napadla žalobkyně usnesení odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. „ve spojení s ust. § 239 odst. 3 OSŘ“ a své dovolací námitky podřadila pod dovolací důvod uvedený v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že z jiného soudního řízení vedeného u Obvodního osudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 246/2008 dovozuje projev vůle žalované řešit sporné záležitosti mezi účastníky před obecnými soudy a nikoli v rozhodčím řízení. Dovolatelka dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu o určitosti rozhodčí doložky a poukázala na to, že žalovanou předložené návrhy předmětné nájemní smlouvy, dodatku č. 1 k ní a dohody o narovnání byly jednatelkou žalobkyně akceptovány v časové tísni a bez řádného prostudování uvedených dokumentů. Odvolacímu soudu dále vytkla, že v dané věci nejde o majetkový spor vzniklý z předmětného nájemního vztahu. V dovolání dále uvedla, že vyjádření žalované ze dne 5. 2. 2010 bylo jejím prvním úkonem provedeným ve věci, avšak nešlo o její první projev vůle týkající se předmětné smlouvy.
Závěrem žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání, jak plyne z předkládací zprávy soudu prvého stupně a obsahu spisu, nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Dovolatel se mýlí, dovozuje-li přípustnost dovolání z ust. § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s ust. § 239 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
Jak Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích uvedl (viz např. rozhodnutí ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 1051/2004 ), publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2006), dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 106 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , jak je tomu v souzené věci, je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř.
Z výše uvedeného je zřejmé, že podané dovolání je dle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. přípustné, a dovolací soud proto ve smyslu ust. § 242 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
V daném případě odvolací soud posuzoval projednávanou právní věc podle ustanovení § 106 odst. 1 věta prvá o.s.ř. s ohledem na zjištění, že účastníci jsou vázáni smlouvou o rozhodčí doložce, podle níž veškeré nároky ze smlouvy podrobili účastníci rozhodčímu řízení. Bylo proto třeba posoudit, zda si odvolací soud uvedené ustanovení také správně vyložil.
Podle ustanovení § 7 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odstavec 1). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odstavec 2).
Ustanovení § 106 odst. 1 o.s.ř. pak vyplývá, že jakmile soud k námitce odpůrce uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že rozhodčí soud odmítl se věcí zabývat.
Ustanovení § 106 o.s.ř. je věnováno úpravě postupu soudu v případě konfliktu soudní pravomoci s pravomocí rozhodců. Překážku rozhodčí smlouvy v řízení před soudem nezkoumá soud z úřední povinnosti, nýbrž pouze k námitce účastníka, který je ve sporu žalovaným; takovou námitku však žalovaný může uplatnit – stejně jako námitku místní nepříslušnosti – nejpozději při svém prvním úkonu ve věci samé. Stane-li se tak, a jde-li o námitku důvodnou (potud, že rozhodčí smlouva byla stranami sjednána v souladu se zákonem), soud přichází o kompetenci o věci jednat a rozhodnout ji (jinak obecně platná zásada “perpetuatio jurisdictionis” se v takovém případě neprosadí).
Z obsahu spisu je patrno a dovolatelka uvedené v dovolání rovněž nezpochybnila, že prvním úkonem žalované bylo podání došlé soudu prvého stupně dne 5. 2. 2010, kterým vznesla námitku, že projednání věci před soudem brání rozhodčí smlouva a současně se vyjádřila k žalobě.
Na základě výše uvedeného se dovolací soud ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, že v projednávané věci byly splněny podmínky ve smyslu ustanovení § 106 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť námitka žalované o projednání věci podle smluvního ujednání v rozhodčím řízení je námitkou včasnou a jde o spor, jehož řešení mohli účastníci svěřit rozhodci.
K tomu je nutné dodat, že dovolatelka nepřípustným způsobem směšuje hodnocení obsahu samotné smlouvy nájemní uzavřené mezi účastníky a smlouvy o rozhodčí doložce. V tomto řízení je předmětem dovolacího přezkumu posouzení pouze procesních důsledků plynoucích ze smluvního ujednání. Smlouva o rozhodčí doložce je totiž smlouvou samostatnou, čemuž odpovídá i samostatné posuzování její platnosti a účinnosti. Jak opakovaně Nejvyšší soud již ve své judikatuře uvedl, nelze z uvedených důvodů hodnotit otázky hmotněprávní, vyplývající z nájemní smlouvy, nýbrž otázky pravomoci soudu, případně příslušnosti ve smlouvě o rozhodčí doložce uvedeného rozhodčího orgánu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 28 Cdo 3107/2005 ).
Za uvedené situace dovolací soud nemohl dospět k jinému závěru, než učinil odvolací soud. Rozhodčí doložka, připojená k nájemní smlouvě, splňuje podmínky platnosti vzhledem k písemné formě a požadavku určitosti. Z jejího znění vyplývá srozumitelný závěr o dohodě stran o tom, že veškeré spory ze smlouvy budou rozhodovány Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.
Existence rozhodčí doložky a v ní obsažená dohoda stran o rozhodování sporu v rozhodčím řízení vzhledem k ustanovení § 106 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. brání možnosti projednání nároku žalobce u soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu je proto třeba v mezích dovolacího přezkumu považovat za správné. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 o.s.ř. dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, poněvadž procesně neúspěšné dovolatelce (žalobkyni) náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované žádné prokazatelné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2011
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu