Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3908/2008

U S N E S E N Í

Strojmetal Kamenice, a.s.,

1) Kamenice-občanské sdružení,

se sídlem v Kamenici, Kruhová 569, p. Štiřín a

2) Z. M.,

oběma zastoupeným JUDr. Janou Kümmelovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 65, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. ,

o ochranu dobré pověsti právnické osoby,

o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2008, č.j. -120, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení každému z žalovaných částku 15.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jany Kümmelové, advokátky se sídlem v Praze 5, Štefánkova č. 65.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 29. května 2006, č.j. -65, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 24. října 2006, č.j. -79 tak, že výrokem I. zamítl žalobu s návrhem, aby podle ustanovení (dále jen „ “) byla žalovaným uložena povinnost

„zveřejnit na jimi provozovaných internetových stránkách

www.k-os.cz

po dobu jednoho roku, tak aby byl snadno viditelný a nepřehlédnutelný při prvním načtení těchto internetových stran následující text: Pro tvrzení, že provoz technologie HCM ohrozí život či zdraví obyvatel obce K. a sousedních obcí, nemělo občanské sdružení Kamenice – občanské sdružení Z. M. nikdy žádné podklady a tato tvrzení jsou zcela nepravdivá. Kamenice - občanské sdružení a Z. M. se tímto omlouvají společnosti Strojmetal Kamenice, a.s., za zpochybnění její důvěryhodnosti a za zásah do její dobré pověsti způsobeným šířením nepravdivých informací o společnosti, její činnosti a záměrech.“

Výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaní zveřejnili text uvedený ve výroku I. společně a nerozdílně na svůj náklad formou placené inzerce v Deníku MF Dnes a aby text inzerce zaplnil minimálně osminu tiskové strany tohoto deníku. Výrokem III. zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 5.000.000,-Kč přiměřeného zadostiučinění v penězích podle § 19b odst. 3 obč. zák. Výrokem IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně mimo jiné vzal v úvahu, že první žalovaný vznikl jako občanské sdružení k ochraně před možným narušením životního prostředí a byl řádně zaregistrován Ministerstvem vnitra ČR. Jednotlivé kroky, které v dotčeném případě první žalovaný činil, byly dotazy, podněty k prošetření, resp. stížnosti, vyjadřující pochybnosti a obavy občanů z možného narušení životního prostředí v dané lokalitě. Podle soudu neobsahují žádné nepravdivé nebo pravdu zkreslující tvrzení o činnosti žalobkyně, která by se dotýkala její dobré pověsti. První žalovaný využil pouze svého práva, které mu zaručuje a další zákony - konkrétně právo na svobodné vyjádření názorů, jejich publikaci, aniž by se byl dopustil zneužití těchto práv na úkor žalobkyně. Přitom první žalovaný vycházel z podkladů, které jsou zmíněny v odůvodnění rozsudku. Druhá žalovaná je pak statutárním orgánem prvního žalovaného, která veškeré (žalobou postižené) úkony činila jeho jménem - nikoliv tedy svým vlastním jménem.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. ledna 2008, č.j. -120, k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení (dále jen „ “) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se především ztotožnil se soudem prvního stupně v názoru, že druhá žalovaná není v řízení pasivně legitimovaná. Dále dovodil, že jednání prvního žalovaného spočívající v uveřejňování informací o škodlivosti podnikatelského záměru žalobkyně na území obce K. včetně jejich šíření mezi obchodní partnery a podávání podnětů k správním orgánům příslušným k rozhodování o povolení realizace předmětného záměru, nebylo zásahem do dobré pověsti žalobkyně ve smyslu Bylo prokázáno, že první žalovaný vycházel z údajů obsažených v dokumentaci předkládané samotnou žalobkyní, z informací poskytnutých občanům obecním zastupitelstvem a z výsledků veřejného zasedání zastupitelstva obce K. Převzetí a šíření těchto údajů nebylo způsobilé zasáhnout do dobré pověsti žalobkyně. Pokud první žalovaný podával návrhy a podněty ke správním orgánům, nemohla být tato realizace práva projevem neoprávněného zásahu do dobré pověsti žalobkyně, a to tím spíše, že nesouhlas s rozhodnutími správních orgánů byl často oprávněný a vedl ke zrušení některých již vydaných správních rozhodnutí.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení a b) , tj. dovozuje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Mimo jiné vytýká, že odvolací soud přejal v plné míře tvrzené nesprávné hodnocení důkazů soudu prvního stupně, aniž by se vůbec tvrzeními žalobkyně v odvolání zabýval a vyjádřil se k nim. Navíc podle dovolatelky oba soudy nerespektovaly právní principy ochrany subjektivních práv a odchýlily se od konstantní judikatury v oblasti ochrany osobnostních práv právnických osob. Pojem dobré pověsti právnické osoby je podle názoru dovolatelky ve smyslu ustanovení úzce spjat s hospodářskou soutěží. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil, a aby věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

K dovolání se prostřednictvím své zástupkyně písemně vyjádřili oba žalovaní a navrhli, aby bylo odmítnuto, neboť není přípustné podle ustanovení , přičemž podle jejich mínění soudy obou stupňů ve věci rozhodly správně, takže není naplněn dovolací důvod podle ustanovení a b)

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatoval, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Výklad ustanovení odvolacím soudem není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. července 2000, sp.zn. , a ze dne 30. listopadu 2004, sp.zn. ). Pokud žalobkyně uplatňuje dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání především vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení každému z žalovaných vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 12.250,- Kč [srov. , , bod 5., , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí u každého z žalovaných 12.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 15.060.- Kč ( ), což činí v případě obou žalovaných celkem 30.120,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2010

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu