Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4066/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně GLOBAL LICENCE & SERVICES ESTABLISHMENT, se sídlem Oberfeld 93, Postfach 339, FL 9495 Triesen, Lichtenštejnské knížectví (dříve Venturon Investment s. r. o., se sídlem v Ostravě, Slezská Ostrava, Hradní 27/37, PSČ 710 00, IČ 25620576), zastoupené Mgr. Michaelem Šimků, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 21, proti žalované ČEPRO, a. s., se sídlem v Praze 7, Dělnická č.p.213, č.or.12, PSČ 170 04, IČ 60193531, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, o vydání věci nebo o zaplacení 2 406 950 184 Kč a 191 870 150 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2010, č.j. -507, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. února 2010, č.j. -507, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2009, č.j. -385, kterým bylo rozhodnuto, že namísto dosavadní žalobkyně vstoupila do řízení nabyvatelka práva - obchodní společnost GLOBAL LICENCE & SERVICES ESTABLISHMENT, se sídlem Oberfeld 93, Postfach 339, FL 9495 Triesen, Lichtenštejnské knížectví (dále jen „GLOBAL“).

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že byly splněny podmínky podle (dále jen „ “) pro vstup do řízení společnosti GLOBAL, neboť byla zjištěna existence smlouvy o postoupení pohledávky, podle níž došlo k převodu práva, resp. pohledávky, jako předmětu tohoto řízení, z žalobce na tuto společnost. Převod práva na společnost GLOBAL ve smyslu (dále jen „obč. zák.“), upravující postoupení pohledávky, odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, dovodil z obsahu dohody o narovnání ze dne 29.4.2008 (dále jen „dohody“). Pokud žalovaná poukazovala na znění dohody v čl. III.2. a IV.1., obsahující ujednání, že žalobkyně postupuje pohledávku za žalovanou na společnost GLOBAL a tato ji od žalobce, jako postupitele, přebírá do svého vlastnictví pro případ, že budou shledány neplatnými smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.10.2004 a ze dne 22.11.2004 z žalobkyně na společnost AL BATAL a poté na společnost GLOBAL, soud prvního stupně za pomocí výkladových pravidel v obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) dovodil, že úmyslem dohody o narovnání bylo postavit najisto, kdo se stal vlastníkem předmětné sporné pohledávky. Odvolací soud posoudil uvedenou námitku za neopodstatněnou a konstatoval, že při zjišťování podmínek stanovených v je nerozhodná případná neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky uvedené v dohodě o narovnání, neboť otázkou platnosti či neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky se může soud zabývat až při posouzení věci samé, nikoliv při posuzování právního nástupnictví, kdy pouze zkoumá, zda se v návrhu na vstup jiné osoby na místo účastníka jedná o právní skutečnost, s níž právní přepisy obecně vzato spojují převod (přechod) práva nebo povinnosti. Soud zjistil, že smlouva o postoupení pohledávky byla skutečně uzavřena, a to bylo dne 29. 4. 2008. Jednalo se tedy o právní skutečnost, která je způsobilá mít za následek převod (přechod) práva nebo povinnosti.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a dovolává se dovolacího důvodu podle s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Poukazuje na to, že soudy nerespektovaly, že dohoda o narovnání odkládá účinnost převodu sporné pohledávky do doby rozhodnutí o neplatnosti smluv o postoupení pohledávky, přičemž do doby vydání rozhodnutí odvolacího soudu nedošlo ke splnění této odkládací podmínky. K převodu práva nemohlo dojít proto, že platnost smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22.11.2004, uzavřené mezi žalobkyní a společností AL BATAL, nebyla platně vyřešena. Soud podle dovolatelky ve smyslu nerozhodoval podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí, a proto neexistovala právní skutečnost, s níž právní předpisy ve smyslu obecně spojují převod práva.

Dovolatelka dále namítá, že dohoda o narovnání trpí nedostatky z hlediska náležitostí smlouvy o postoupení pohledávky vyžadovaných ustanovením § 524 obč. zák. Namítá, že pokud byla smlouva o postoupení pohledávky úplatná, měla v ní být také dohoda o úplatě. V předmětné dohodě bylo však pouze uvedeno, že výše a způsob úplaty je upraven samostatnou smlouvou, která ale nebyla doložena. Při absenci této obligatorní náležitosti úplatné smlouvy o postoupení pohledávky měla být taková smlouva považována soudem za neplatnou a nemohla založit právní skutečnost ve smyslu

Dovolatelka dále vznesla námitku, že žalobkyně a společnost GLOBAL byly v době rozhodování o návrhu ve smyslu § 196a odst. 3 obch. zák. majetkově propojenými osobami a podle uvedeného ustanovení by k platnému převodu pohledávky mohlo dojít až poté, kdyby pohledávka byla oceněna znalcem, pokud by ovšem předtím byla shledána za neplatnou smlouva o postoupení pohledávky, uzavřená mezi žalobkyní a společností AL BATAL. Ze skutkových zjištění však nevyplývá, že by pohledávka byla předepsaným způsobem oceněna. Z tohoto důvodu nemůže být smlouva o postoupení pohledávky, formulovaná v dohodě o narovnání, platná a nejsou tudíž z tohoto důvodu splněny podmínky pro rozhodnutí o procesním nástupnictví podle

Dovolatelka navrhla zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a též usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalované navrhla žalobkyně zamítnutí dovolání, neboť má za to, že oba soudy o právním nástupnictví na straně žalobkyně rozhodly správně. Je přesvědčena, že dohoda o narovnání je podle svého textu a zjevné vůle smluvních stran schopna prokázat změnu věřitele souzené pohledávky z žalobkyně na společnost GLOBAL. Zpochybňování aktivní legitimace této společnosti považuje pouze za účelové. Pokud žalovaná namítá neplatnost úplatné smlouvy o postoupení pohledávky vyjádřené v dohodě o narovnání z důvodu absence ujednání o úplatě v předmětné dohodě, poukazuje na dosavadní judikaturu, podle níž ujednání o tom, zda je postupována pohledávka úplatně či neúplatně, není náležitostí postupní smlouvy. K námitce žalované ohledně majetkového propojení žalobkyně a společnosti GLOBAL žalobkyně poukazuje na to, že tyto společnosti nebyly v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, tj. v dubnu 2008, majetkově propojeny, když k jejich majetkovému propojení došlo až v prosinci 2008.

Podle článku II bodu 12 , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (2.2.2010), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, je přípustné podle a dovolatelka uplatnila možný dovolací důvod podle , přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle a 3

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.

Dovolací soud se proto dále zabýval přezkoumáním rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

V daném případě odvolací soud potvrdil správnou aplikaci soudem prvního stupně.

Podle má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v .

Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány ( )

Ze skutkových zjištění vyplývá, že společnost GLOBAL ve sdělení soudu vyjádřila souhlas se vstupem do řízení namísto žalobkyně, neboť na základě postupní smlouvy na ni byla převedena pohledávka, která je předmětem tohoto řízení. Odvolací soud proto dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, který návrhu na vstup společnosti GLOBAL usnesením ve smyslu vyhověl, bylo-li prokázáno, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v

Dovolací soud po přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu dospěl k závěru, že právní posouzení odvolacího soudu, jehož výsledkem bylo potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně o vstupu nabyvatelky práva - obchodní společnosti GLOBAL do řízení namísto dosavadní žalobkyně, je správné.

Je namístě odkázat zde na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2003, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek seš. 4/2004, pod označením R 31/2004, v němž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, se týká již posouzení věci samé a nemůže být předmětem řízení při rozhodování o právním nástupnictví.

Odvolacímu soudu nelze tedy vytknout, že by pochybil, jestliže v souladu s a uvedenou judikaturou dospěl k závěru, že při zjišťování podmínek stanovených v je nerozhodná případná neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky, když pro zjišťování podmínek pro rozhodnutí o právním nástupnictví ve smyslu je rozhodné, zda po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde.

Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl správně, dovodil-li, že v daném případě nastala právní skutečnost, rozhodná pro rozhodnutí o právním nástupnictví ve smyslu Pokud by totiž v daném případě došlo k postoupení pohledávky na společnost GLOBAL na základě skutečnosti, že původní smlouva o postoupení pohledávky ze dne 27.10.2004 o převodu pohledávky na společnost AL BATAL byla neplatná a z tohoto důvodu byla neplatná i následná smlouva o postoupení pohledávky ze dne 22.11.2004 na společnost GLOBAL, nastala právní skutečnost pro rozhodnutí o právním nástupnictví, a to na základě postupní smlouvy uvedené dohodě o narovnání ze dne 29.4.2008. Pro případ, že by uvedené postupní smlouvy ze dne 27.10.2004 a ze dne 22.11.2004 byly uzavřeny platně, byla právní skutečností, na základě které došlo k právnímu nástupnictví v daném řízení - společnosti GLOBAL, smlouva o postoupení pohledávky na společnost GLOBAL ze dne 22.11.2004.

V obou uvedených případech však nastala právní skutečnost, která naplňovala předpoklad pro rozhodnutí o právním nástupnictví společnosti GLOBAL.

Ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, od jehož závěru se nemá dovolací soud důvod odchýlit, odvolací soud správně své rozhodnutí odůvodnil tím, že soud při rozhodování o právním nástupnictví pouze zkoumá, zda se v návrhu na vstup jiného na místo účastníka jedná o právní skutečnost, s níž právní přepisy obecně vzato spojují převod (přechod) práva nebo povinnosti, a zda právní skutečnost je způsobilá mít za následek převod (přechod) práva nebo povinnosti.

Pokud dovolatelka v dalším odůvodnění dovolání zpochybňuje platnost smlouvy o postoupení pohledávky tím, že smlouva o postoupení pohledávky neobsahovala výši nebo alespoň způsob výpočtu ceny za převáděnou pohledávku a že pro existující majetkové propojení žalobkyně a společnosti GLOBAL měla být cena stanovena znaleckým posudkem, je třeba odkázat na žalobkyní připomínané rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. . V uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu je konstatováno, že ujednání o tom, zda je pohledávka postupována úplatně či bezúplatně, popř. ujednání o výši úplaty, není ve smyslu § 524 obč. zák. podstatnou náležitostí smlouvy o postoupení pohledávky.

Nedůvodná je pak ve světle výše uvedeného i námitka dovolatelky, že úplata za postoupení pohledávky měla být v daném případě určena znalcem.

Dovolací soud je tedy nucen s ohledem na právní ustanovení a dosavadní judikaturu konstatovat, že odvolacímu soudu nelze vytknout nesprávné právní posouzení otázky nástupnictví. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání ( ), dovolání žalované podle věty před středníkem zamítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 16. prosince 2010

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu