Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 276/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně B. K., zastoupené Mgr. Pavlem Marťánem, advokátem, se sídlem v Českém Krumlově, Latrán 193, PSČ 381 01, proti žalovaným 1) Obci B., 2) P. L., zastoupenému JUDr. J. H., obecným zmocněncem, bytem v Hrdlořezích 55 a 3) V. L., zastoupené JUDr. J. H., obecným zmocněncem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. června 2009, č. j. -134, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 19. března 2009, č. j. -106, zamítl Okresní soud v Českém Krumlově žalobu o určení, že první žalovaná je vlastnicí ve výroku označené bytové jednotky (dále jen „sporná bytová jednotka“). Soud prvního stupně sice shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, nicméně uzavřel, že kupní smlouva, jíž první žalovaná prodala spornou bytovou jednotku druhému žalovanému a třetí žalované, je platná.

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně, dovozuje, že žalobkyni naléhavý právní zájem na požadovaném určení nesvědčí, neboť na jejím právním postavení „by se vyhověním určovací žalobě ničeho nezměnilo a nevzniklo by jí ani žádné právo, jež by bylo soudně vynutitelné“.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), namítajíc, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Zdůrazňuje, že její „motivace k podání žaloby byla taková, že chtěla docílit převodu vlastnického práva zpět na první žalovanou, když lze důvodně předpokládat, že první žalovaná by předmětný byt opět prodávala“ a dovolatelka „by tak měla možnost byt koupit“. „Skutečnost, že by se mohla v budoucnu ucházet o koupi bytu, jehož je nájemkyní, se příznivě projevuje v její právní sféře a lze tak dovodit její naléhavý právní zájem na rozhodnutí o žalobě“.

Dovolání, které je přípustné podle ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2003, pod číslem 210), Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení

Učinil tak proto, že právní posouzení otázky naléhavého právního zájmu provedené odvolacím soudem je v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem např. v rozsudcích ze dne 6. března 2001, sp. zn. (na který odvolací soud výslovně poukázal), ze dne 11. prosince 2002, sp. zn. nebo ze dne 29. července 2003, sp. zn. (dostupných na webových stránkách Nejvyššího soudu), jakož i Ústavním soudem např. v nálezu ze dne 20. června 1995, sp. zn. .

Jak Ústavní soud v posledně označeném rozhodnutí vyložil, o naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení (že právní vztah nebo právo existuje) bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým, což – řečeno jinými slovy – znamená, že buď musí jít u žalobce o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, příp. pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě.

Přitom závěr, že v projednávané věci není ani ohroženo žalobkynino existující právo, ani bez požadovaného určení se její právní postavení nestane nejistým, je zjevný. Jak se podává již ze samotného dovolání, žalobkyně svůj naléhavý právní zájem spatřuje v pouhé potenciální možnosti – bude-li ve sporu úspěšná – spornou bytovou jednotku koupit.

Za daného stavu neshledal Nejvyšší soud důvod zabývat se dovoláním v této věci meritorně.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , a , neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a ostatním účastníkům podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. prosince 2010

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu