Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
FA0B475AAB1040D6C1257A4E00697CF5.html
HTML · 19.93 KB
No categories available
5 Tdo 1301/2010
5 Tdo 1301/2010
U S N E S E N Í
L. S.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání
o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 92 T 192/2009 , byl obviněný L. S. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 alinea první zákona č. 40/2009 Sb. , trestního zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník trestní zákoník “), který spáchal ve stručnosti tak, že od října 2008 do 14. 1. 2009 opatřil padělané listin y potřebné pro zápis S. T. a S. Š. do obchodního rejstříku společnosti Solution Style, a. s., IČ 26420007, se sídlem v Brně, Moravské náměstí 13, konkrétně opatřil listin y: „Zápis z jednání dozorčí rady“ jmenované akciové společnosti ze dne 11. 12. 2008, na němž byly padělané podpisy S. T. a S. Š. a padělané notářské ověření těchto podpisů, a „Čestná prohlášení a podpisové vzory S. T. a S. Š.“ ze dne 12. 12. 2008, na nichž se nacházely jejich padělané podpisy a padělaná notářská ověření těchto podpisů, uvedené listin y obviněný předal členovi představenstva Solution Style, a. s., M. S., který na jejich podkladě podal dne 14. 1. 2009 návrh na zápis změn zapsaných údajů do obchodního rejstříku, v důsledku čehož byly S. T. a S. Š. neoprávněně a bez jejich vědomí zapsány do obchodního rejstříku Krajského soudu v Brně a to S. T. jako předsedkyně dozorčí rady, S. Š. jako členka dozorčí rady společnosti Solution Style, a. s. Za to byl obviněný L. S. odsouzen podle § 254 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 3 To 200/2010 , zamítl odvolání obviněného L. S. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný L. S. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel namítl, že „skutková věta“ výroku rozsudku soudu prvního stupně nemá oporu v provedeném dokazování. Popřel veškeré jednání, jež je mu kladeno za vinu, a totiž že by opatřil padělané listin y či je vyhotovil anebo na nich padělal podpisy. Skutkové závěry soudů tedy obviněný označil za nesprávné a shodně se vyjádřil k právnímu posouzení skutku. Vyslovil přesvědčení, že soudy hodnotily důkazy svévolně, účelově v jeho neprospěch a některé důkazy dokonce opominuly. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a zprostil obviněného obžaloby, eventuelně navrhl, aby Nejvyšší soud po zrušení napadeného rozhodnutí postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř., tj. věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Obviněný L. S. uplatnil dovolací důvod uvedený pod písmenem g) odst. 1 § 265b tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Podobně nelze s odkazem na dotčený důvod dovolání namítat ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod. Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotně právní charakter. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. V tomto smyslu však obviněný své dovolací argumenty neformuloval. V podstatě totiž zpochybnil skutková zjištění soudů a označil je za nesprávná. Tvrdil, že v trestním řízení jeho protiprávní jednání „prokázáno nebylo“. Jestliže svědkyně S. T. a S. Š. tvrdily, že proti jejich vůli zajistil falzifikáty listin a označil je jejich nepravými podpisy a padělanými notářskými ověřeními těchto podpisů, neuváděly podle obviněného pravdu. Dále pak vytýkal soudům způsob hodnocení provedených důkazů, který považoval za „libovolný“, mimo „formální logiku“ a tendenční v neprospěch obviněného.
Námitky, jež dovolatel uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku a z nichž dovozoval důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy byly zjevně skutkového charakteru, což citovaný dovolací důvod nepřipouští. Naprosto veškerými svými tvrzeními se obviněný ocitl mimo rámec zákonem definovaných dovolacích důvodů a na jejich podkladě nebylo možné napadené rozhodnutí ani jemu předcházející řízení přezkoumat. Setrval totiž na své dosud uplatňované obhajobě, kterou však soudy posoudily jako nepravdivou a především vyvrácenou ve věci provedenými důkazy. Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání obviněného L. S. bylo podáno z jiného než zákonného důvodu.
Nad rámec dovolání Nejvyšší soud může jen konstatovat, že soudy provedené dokazování dává dostatečný podklad pro jimi učiněná skutková zjištění. Zejména svědecké výpovědi jak S. T. a S. Š., jež byly na základě trestného jednání obviněného L. S. neoprávněně zapsány do obchodního rejstříku jako předsedkyně a členka dozorčí rady společnosti Solution Style, a. s., tak výpověď jediného vlastníka akcií této společnosti a předsedy představenstva M. S. spolu s provedenými listinnými důkazy a vyjádřením notářky JUDr. Alice Sedlákové nemohou vést k jiným skutkovým závěrům, než k jakým dospěl soud prvního stupně a s nimiž se ztotožnil i soud odvolací. Výsledky důkazního řízení jsou dokonce natolik jednoznačné, že nebylo pochyb o naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku [Městský soud v Brně nesprávně citoval ustanovení § 4 písm. a) tr. zák.; viz str. 5 rozsudku soudu prvního stupně, zřejmě vycházel z označení tohoto druhu zavinění v trestním zákoně č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009]. Svědkyně S. T. i S. Š. prokazatelně sdělily dovolateli svůj výslovný nesouhlas se svým případným členstvím v dozorčí radě obchodní společnosti Solution Style, a. s., (srov. jejich výpovědi v hlavním líčení, č. l. 77, resp. 79), který obviněný nerespektoval a podal návrh na změny zapsaných údajů do obchodního rejstříku, k němuž přiložil zápis z jednání dozorčí rady ze dne 11. 12. 2008, čestná prohlášení a podpisové vzory S. T. a S. Š. S ohledem na odmítavý postoj jmenovaných svědkyň však musel beze sporu vědět, že se u přiložených listin jedná o podvrhy, což bylo v trestním řízení potvrzeno i vyjádřením notářky JUDr. Alice Sedlákové (viz č. l. 22 - 23). Nejvyšší soud tudíž nemůže souhlasit s názorem obviněného, že by skutek popsaný ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku neměl oporu v důkazech nebo byl s nimi dokonce v rozporu.
Pokud se dovolatel ohradil proti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, jež podle jeho přesvědčení posuzovaly důkazy svévolně (libovolně), neuvedl blíže, v čem měla libovůle soudů spočívat ani nespecifikoval důkazní prostředek či prostředky, z nichž měly soudy vyvodit nesprávné závěry. Stejně tak blíže nevysvětlil, v jakém směru a ve vztahu k jakému důkazu soudy nerespektovaly zásady formální logiky. V rozsahu takto obecně formulovaných námitek proto Nejvyšší soud ani nemohl zkoumat jejich oprávněnost a případně tak reagovat na konkrétní výtky obviněného. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že v dovolání nestačí pouhé označení dovolacího důvodu v jeho paragrafovém vyjádření, ale pro možnost posoudit jeho důvodnost, je nutné současně uvést konkrétní vady, jimiž má být uplatňovaný důvod naplněn. V ostatních případech nelze podání přiznat naplnění zákonných předpokladů pro tento mimořádný opravný prostředek tak, jak jsou vymezeny v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí, již dovolací soud nepředstavuje. Z podnětu dovolání, jež je podáno s odkazem na důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy nižších stupňů. Nemůže tedy přihlížet k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním vyplývajícím z dosavadního průběhu trestního řízení.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že neshledal ani žádné pochybení v právním hodnocení skutku soudem prvního stupně, s nímž se ztotožnil i soud odvolací. Soudy na trestné jednání aplikovaly ustanovení trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, ačkoliv stíhaný skutek byl dokonán ještě za účinnosti předchozí právní úpravy, zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, který byl účinný do 31. 12. 2009. V souladu s ustanovením o časové působnosti zákona upravené v § 2 trestního zákoníku (dříve § 16 trestního zákona) je třeba trestnost činu posuzovat podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, jestliže to je však pro pachatele příznivější, posuzuje se podle zákona pozdějšího. O tom, že trestní zákoník trestní zákoník , který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2010, tedy pozdější zákon, je pro obviněného v této trestní věci příznivější, není jakýchkoli pochyb. Jak konstatoval již odvolací soud, nová právní úprava umožňuje uložit pachateli za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea první trest odnětí svobody nanejvýše v trvání dvou roků, zatímco podle trestního zákona byl pachatel ohrožen trestní sazbou od šesti měsíců až do tří let (§ 125 odst. 1 ). Ani z hlediska právní kvalifikace skutku nebylo soudům nižších stupňů co vytknout, až na shora zmíněnou nesprávnou citaci § 4 písm. a) trestního zákona při hodnocení úmyslného zavinění. Nejednalo se však o závažnou hmotně právní vadu, která by jakkoli ovlivnila samotnou právní kvalifikaci skutku a výrok o vině. Jedná se o zjevný omyl, když městský soud se jednoznačně rozhodl použít trestní zákoník trestní zákoník a evidentně tak měl na mysli příslušné ustanovení trestního zákoníku [§ 15 odst. 1 písm. a) ], přičemž zřejmě tzv. „ze zvyku“ při hodnocení subjektivní stránky činu odkázal na ustanovení o úmyslu, jak byl označen v předcházejícím trestním zákoně.
Závěrem lze proto uvést, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku dovozoval nesprávnost právního posouzení skutku z vadného hodnocení důkazů a učiněných skutkových závěrech soudů, přitom svá tvrzení neopřel o jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. S. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadená rozhodnutí a předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za splnění podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
P o u č e n í :
Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 3. listopadu 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová