Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4006/2008

U S N E S E N Í

J. H.

městu Sokolov

, se sídlem úřadu v Sokolově, Rokycanova 1929, zastoupenému JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 20, za účasti České pojišťovny, a. s., Region západní Čechy, se sídlem v Plzni, Slovanská alej 24/A, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. listopadu 2007, č. j. -203, takto :

I.

Dovolání

se odmítá

.

II.

Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2004, č. j. -97, byl zrušen mezitímní rozsudek ze dne 23. 10. 2003, č. j. -85, jímž Okresní soud v Sokolově vyslovil, že uplatněný nárok na náhradu škody je opodstatněný; věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Mezitímní rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 13. 6. 2005, č. j. -141, se shodným výrokem, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2005, č. j. -146, a věc byla znovu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Okresní soud v Sokolově částečným rozsudkem ze dne 22. 6. 2007, č. j. -186, uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 91.955,- Kč, a žalobu ohledně částky 183.495,- Kč zamítl. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně dne 26. 12. 1996 ve dvoře domu v ulici K. H. B., v S., po vystoupení z vozu uklouzla po zmrazcích, sjela nohou do prohlubně kanálu a utrpěla zranění nohy. Stalo se tak na pozemku parc. č. 904/1 (zastavěná plocha a nádvoří), který byl ve vlastnictví žalovaného města a sloužil jako příjezdová a parkovací plocha ve dvorním traktu; neměl tedy charakter pozemní komunikace, proto žalovaný za škodu odpovídá podle § 420 odst. 1 obč. zák., nikoliv podle zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon). V době úrazu nebyl povrch pozemku upraven a přizpůsoben chůzi, byly zde zmrazky se sněhem, a to i v místě hluboce zasazeného poklopu přípojkového kanálu, proto žalovaný porušil povinnost předcházet škodám podle § 415 obč. zák. a v příčinné souvislosti s tím vznikla žalobkyni škoda na zdraví.

K odvolání žalobkyně a žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 11. 2007, č. j. -203, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 91.985,- Kč, jinak jej potvrdil. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením věci; i s poukazem na řešení obdobné věci v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. dovodil pasivní legitimaci žalovaného jako vlastníka pozemku ve sporu, neboť k úrazu došlo na místě, s nímž není spojena odpovědnost podle silničního zákona.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a to pro řešení otázky zásadního právního významu, podle kterého předpisu se posuzuje odpovědnost za škodu vzniklou úrazem na pozemku těsně přiléhajícím k obytným domům, který slouží k příchodu a příjezdu obyvatel a je opatřen živičným povrchem (asfaltem). Podle dovolatele šlo o místní komunikaci, proto mělo být aplikováno ustanovení § 9a odst. 1 zákona č. 135/1961 Sb., podle nějž uživatelé místních komunikací nemají nárok na náhradu škody způsobené stavebním stavem těchto komunikací, nikoliv ustanovení § 415 obč. zák., které použil odvolací soud, navíc se zcela nesprávným odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. řešící problém zcela opačně. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů ( ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl sice rozsudek soudu prvního stupně změněn, avšak důvodem byla pouze oprava numerické chyby v rozsudku soudu prvního stupně ve výši 30,- Kč, přičemž odvolací soud v napadeném výroku uložil žalovanému shodně platební povinnost; jde proto o rozsudek potvrzující [není dána přípustnost dovolání podle ]. I když předcházela dvě rozhodnutí zrušovací, nejde o přípustnost dovolání podle , neboť soud prvního stupně nerozhodl odlišně od předchozího rozhodnutí v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu; dovolání tak může být přípustné pouze podle

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Při posouzení přípustnosti dovolání je dovolací soud vázán vymezením dovolacích důvodů v dovolání ( věta první ).

Dovolateli je třeba přisvědčit v tom, že odkaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , není přiléhavý, neboť v něm byl řešen problém odpovědného subjektu při úrazu na chodníku přiléhajícího k nemovitosti, zatímco v projednávané věci vyšly soudy obou stupňů ze skutkového zjištění, jehož správnost vzhledem k posuzované přípustnosti dovolání podle nepodléhá dovolacímu přezkumu, že žalobkyně neutrpěla úraz při chůzi po chodníku, nýbrž na prostranství, které nebylo komunikací ve smyslu tehdy platného zákona č. 135/1961 Sb. Odvolací soud především vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a převzal i jeho právní závěry, nelze proto uvedený odkaz na rozhodnutí dovolacího soudu považovat za jediný právní závěr, jímž by bylo rozhodnutí odůvodněno. Dovolání nemůže zpochybnit skutkové okolnosti ohledně místa a způsobu, za nichž k úrazu došlo, a které se staly východiskem pro právní posouzení odpovědnosti žalovaného. Ostatně odvolatel kromě toho, že zdůrazňuje živičný povrch pozemku, jeho veřejnou přístupnost a obvyklý způsob používání, výhrady ke skutkovým závěrům nečiní; zejména pak netvrdí (a nebylo to ani zjištěno), že by pozemek byl zařazen do sítě místních komunikací. Pak ovšem dovolání neobsahuje takové důvody, které by byly způsobilé přivodit závěr o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.

Z těchto důvodů nelze dovodit přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ani podle § , a proto Nejvyšší soud podle věty první a dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2010

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu