Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1077/2010

U S N E S E N Í

T. H.,

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. H. o d mí t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2010, sp. zn. , byl z podnětu odvolání obviněných T. H. a R. K. podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. , a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. byli obvinění T. H. a R. K. nově uznáni vinnými jednak pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 221 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., které spáchali tím, že dne 11. 4. 2009 v době kolem 01.00 hodin v M. O., v baru C. B., po předchozí slovní rozepři společně fyzicky napadli poškozeného L. H. tak, že jej začali bít pěstmi do horní části těla, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, kde do něj oba obvinění kopali do horní části těla, čemuž se poškozený bránil tím, že se schoulil do klubíčka a rukama se snažil chránit obličej před dalšími útoky, a tímto jednáním mu způsobili zranění spočívající ve zhmoždění a tržných ranách v oblasti čela, horního rtu, brady, ve vlasaté části hlavy i na rukou a tato zranění si vyžádala lékařské ošetření v Městské nemocnici v Ostravě a následnou dobu léčení v rozmezí 10 až 14 dnů, přičemž utrpěná zranění jej nijak výrazně neomezovala v obvyklém způsobu života.

Obviněný T. H. byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný R. K. byl podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.

Obviněný T. H. podal proti tomuto rozsudku prostřednictvím obhájce včas dovolání, které má obsahové náležitosti dovolání a opírá se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Obviněný namítl, že bylo proti němu zahájeno a vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné.

Podle názoru obviněného se soud dopustil procesního pochybení, když neaplikoval ustanovení § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř., protože bylo proti němu vedeno trestní stíhání bez souhlasu poškozeného. Poukázal na to, že z dokazování vyplynulo, že mezi ním, poškozeným L. H. a současně i spoluobviněným R. K. byla a dosud stále existuje silná citová vazba a všichni tři spolu navzájem udržují intimní poměr. Tento vztah trvá již značnou dobu, a to i přes pochopitelné skrývání citů před okolím. Obviněný dále s odkazem na § 163 odst. 1 tr. ř. a § 100 odst. 2 tr. ř. namítl, že soud měl pečlivě zkoumat, zda-li by svědek případným trestním stíháním té které osoby pociťoval újmu, a to jako újmu vlastní. Obviněný uvedl, že z průběhu trestního řízení má dojem, že nebyl brán zřetel na jeho sexuální orientaci a že je kvůli ní diskriminován. Obviněný vyslovil názor, že pokud by byl poškozený ženského pohlaví, tak by orgány činné v trestním řízení trestní stíhání obviněného jistě zastavily, pokud se ovšem jedná o homosexuální vztah, navíc ještě trvající současně mezi třemi muži, je to pro české justiční orgány natolik neobvyklá a nepochopitelná situace, s níž se patrně často nesetkávají, a proto rozhodují v jeho neprospěch, a porušují jeho základní lidská práva.

Protože Krajský soud v Ostravě porušil zejména d, , 6 tr. ř. a tr. ř., obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2010, sp. zn. . Současně navrhl, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání přerušil podle tr. ř. obviněnému výkon trestu odnětí svobody, který nyní vykonává, neboť jinak by mu vznikla výkonem trestu neodčinitelná újma, pokud by dovolací soud následně rozhodl v jeho prospěch.

Nejvyšší státní zástupkyně uvedla v písemném vyjádření k dovolání obviněného, že jeho argumentaci považuje za zjevně neopodstatněnou a navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Poukázala na to, že okruh trestných činů, ohledně nichž je trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného, je vymezen v § 163 odst. 1 tr. ř., přičemž trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestního zákona), kterým byl obviněný T. H. v rámci předmětného trestního řízení pravomocně uznán vinným, byl v něm zahrnut (na rozdíl od trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona, kterým byl rovněž obviněný T. H. uznán vinným). K trestnímu stíhání pachatele trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona se však nevyžadoval souhlas poškozeného, ale jen takového poškozeného, který by měl jako svědek právo odepřít výpověď. Tak tomu bylo (a nadále je) v případech upravených v § 100 odst. 2 tr. ř., podle něhož svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.

Soudy se odpovídajícím způsobem zabývaly vztahem obviněného a poškozeného z toho hlediska, zda šlo o partnerský vztah či poměr rodinný či obdobný uvedený v § 100 odst. 2 tr. ř., neboť takový vztah by byl důvodem, pro který by trestní stíhání obviněného pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona bylo podmíněno souhlasem poškozeného. V tomto ohledu soudy zjistily, že v době spáchání činu ani v době trestního stíhání mezi obviněným a poškozeným nebyl vztah partnerský (nebylo uzavřeno registrované partnerství). Obviněný T. H. žil po určitou dobu společně s L. K. jako druh a družka, přičemž z tohoto soužití se narodila dcera V. H. Obviněný T. H. a poškozený L. H. mají rozdílná bydliště a nikdy spolu nežili. Sám obviněný T. H. ve svém mimořádném opravném prostředku uvádí, že intimní poměr udržuje nejen s poškozeným L. H., ale i se spoluobviněným R. K. a že dokonce: „Jak již vyplynulo z dokazování, mezi mnou, poškozeným a současně i spoluobžalovaným R. K. byla a dosud stále je silná citová vazba. Všichni tři spolu rovněž udržujeme intimní poměr“. Takové okolnosti ve svém souhrnu vylučují možnost, že by mezi obviněným T. H. a poškozeným L. H. byl v době spáchání činu nebo v době trestního stíhání rodinný nebo obdobný poměr. Z toho jasně vyplývá, že trestní stíhání obviněného T. H. pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona nebylo vázáno na souhlas poškozeného L. H. a nebylo tudíž ani nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Důvody nepřípustnosti trestního stíhání jsou upraveny v § 11 tr. ř., přičemž obviněný konkrétně odkázal na důvod podle § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř., podle něhož trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět. V § 163 odst. 1 tr. ř. je upraveno trestní stíhání se souhlasem poškozeného u vyjmenovaných trestných činů, mezi nimiž byl do 31. 12. 2009 uveden i trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, a to za podmínky, že se trestní stíhání vede proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď podle § 100 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného, že soudy obou stupňů nezkoumaly jeho vztah k poškozenému L. H. „dostatečně individuálně“ a že pominuly skutečnost, že s poškozeným udržoval a udržuje intimní sexuální vztah. Soud prvního stupně provedl dokazování, aby mohl rozhodnout o oprávněnosti odepření výpovědi poškozeného L. H., který podal dne 11. 4. 2009 trestní oznámení pro skutek, pro nějž byli později stíháni obvinění T. H. a R. K., tedy týž den, kdy ke skutku došlo. Po obsáhlém dokazování u hlavního líčení, při němž vyslechl řadu svědků nejen ke skutku, ale i ke vzájemnému vztahu obviněných k poškozenému dospěl k závěru, že jejich vztah nelze považovat za vztah obdobný vztahu rodinnému, že nejsou splněny základní podmínky práva odepřít výpověď podle § 100 odst. 2 tr. ř. Z tohoto důvodu nenáleží poškozenému L. H. možnost vzít zpět souhlas s trestním stíháním obviněných T. H. a R. K. podle § 163 odst. 1 tr. ř.

Tento názor shledal správným i odvolací soud, který v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že intimní vztah poškozeného L. H. s oběma obviněnými v žádném případě nenaplňoval podmínky ustanovení § 100 odst. 2 tr. ř., a proto poškozený L. H. nemá oprávnění ve smyslu ustanovení § 163 tr. ř.

Nejvyšší soud tomuto právnímu závěru přisvědčil. O oprávněnosti odepření výpovědi podle § 100 odst. 2 tr. ř. (ale i podle § 100 odst. 1 tr. ř.) rozhoduje orgán, který svědka vyslýchá, přičemž uvedené oprávnění posuzuje jako prejudiciální otázku. Pokud orgán činný v trestním řízení neuzná důvody k oprávněnému odepření výpovědi, je svědek povinen vypovídat, což poškozený v této trestní věci učinil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud neshledal podmínky pro přerušení trestu obviněnému.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2010 Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek