Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 975/2009

U S N E S E N Í

P. J.,

proti povinnému

J. J.

, zastoupenému Lazarosem Dimitriadisem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní město 12 , pro 49 838,50 Kč, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2008, č. j. -26, a proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 6. 2008, č. j. :

I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2008, č. j. -26,

se odmítá

.

II. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 6. 2008, č. j. -10,

se

zastavuje

.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 19. 6. 2008, č. j. -10, kterým Okresní soud ve Vsetíně nařídil podle svého rozsudku ze dne 2. 8. 2007, č. j. -259, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2008, č. j. -288, v právní moci dne 13. 3. 2008, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 49 838,50 Kč a pro náklady exekuce, jež budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Františka Gajdoše. Odvolací soud uvedl, že povinný v odvolání nezpochybnil žádnou skutečnost rozhodnou pro nařízení exekuce; podání dovolání proti exekučnímu titulu není relevantní a nic na jeho právní moci a vykonatelnosti nemění.

Povinný podal proti rozhodnutí odvolacího soudu i proti předcházejícímu usnesení Okresního soudu ve Vsetíně dovolání, jehož přípustnost opírá o , (dále též jen „“). Je přesvědčen, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci ( ), a namítá, že obě instance měly řízení o exekuci přerušit, neboť exekuční titul napadl dovoláním, návrh na exekuci je předčasný a v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, a požádal o „odklad vykonatelnosti návrhu na nařízení exekuce podle ustanovení a násl. “.

Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že povinný nesdělil, v čem konkrétně nesprávné právní posouzení věci spatřuje ani k jakým podstatným pochybením v řízení došlo. Rozhodnutí soudů o nařízení exekuce v době, kdy ještě nebylo rozhodnuto o dovolání povinného proti exekučnímu titulu, nemůže být důvodem dovolání. Navrhuje dovolání odmítnout.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz část první, čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. ).

Dovolání proti shora uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce (a takovým z obsahového hlediska je i usnesení o odmítnutí odvolání proto, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „“/), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je v daném případě vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Dovolatel žádné argumenty ve prospěch tvrzení, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, nepřednesl a dovolací soud ani hodnocením námitek v dovolání uplatněných k takovému závěru nedospěl.

Je výrazem ustálené soudní praxe, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj při nařízení exekuce vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. ). Ani skutečnost, že byl podán mimořádný opravný prostředek proti exekučnímu titulu, není při rozhodování o nařízení exekuce významná.

Námitkou rozporu nařízení exekuce s dobrými mravy se Nejvyšší soud již také zabýval v řadě svých rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. ) a učinil závěr, že rozpor s dobrými mravy, jenž je institutem hmotněprávním, úspěšně namítat ve vztahu k usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce, jež je institutem procesněprávním, nelze. Při podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce nejde o výkon práva ve smyslu , , v platném znění, nýbrž o využití možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem ( ) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem nebyla splněna dobrovolně.

K návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud poznamenává, že užití institutu odkladu vykonatelnosti ( ) je v řízení o dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce ( , ) z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. ). O odkladu provedení výkonu rozhodnutí ( resp. ) pak rozhoduje obecný soud povinného případně exekutor.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud při svém rozhodování v projednávané věci vyřešil namítané otázky v souladu s právem i dosavadní judikatorní praxí Nejvyššího soudu, podmínky přípustnosti ve smyslu , odst. 3 nejsou dány. Nejvyšší soud proto bez jednání ( věta první ) dovolání podle , věty první, odmítl.

Pokud se týká dovolání proti usnesení soudu prvního stupně, to nelze dovoláním úspěšně napadnout. Z ustanovení , plyne, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání směřujícímu proti usnesení soudu prvního stupně podle a , věty první, zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2010

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu