Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3901/2009

U S N E S E N Í

J. N.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 548.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2008, č.j. -42, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou soudu dne 19. 10. 2007 domáhal na státu zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 548.000,- Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne 4. 8. 1999 podal u Okresního soudu v Olomouci žalobu na zaplacení náhrady mzdy, kterou soud zamítl. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Poté byl na žalovanou Moravské Tiskárny, a. s., prohlášen konkurs a do dne podání této žaloby nebyl žalobce uspokojen ani z konkursu ani vydáním rozsudku. Žalobce svůj nárok dovozoval ze , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, neboť jeho věc nebyla v přiměřené lhůtě projednána. Žalovaný stát mu na uplatněný nárok zaplatil částku 52.000,- Kč.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 15. 5. 2008, č.j. -27, žalobu o zaplacení 548.000,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Podle zjištění soudu bylo řízení o náhradu mzdy zahájeno v roce 1999, poté, kdy žalobce nezaplatil soudní poplatek, byl vyzván k jeho zaplacení, soud rozhodoval o osvobození od soudních poplatků, zaslal žalované žalobu k vyjádření, opatřoval si listinné důkazy a připravoval se na jednání. V roce 2000 se konala tři jednání a byl vynesen zamítavý rozsudek, který byl k odvolání žalobce zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na počátku roku 2001 byl prohlášen konkurs na žalovanou společnost a řízení bylo ze zákona přerušeno. Žalobce přihlásil svůj nárok na náhradu mzdy jako pohledávku do konkursu. Obvodní soud uzavřel, že Okresní soud v Olomouci do dne prohlášení konkursu na žalovanou společnost konal bez průtahů, po prohlášení konkursu již nemohlo být v řízení pokračováno a vynesen rozsudek, neboť řízení bylo ze zákona přerušeno.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 11. 2008, č.j. -42, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se stanoviskem Ministerstva spravedlnosti, že v řízení před Okresním soudem v Olomouci došlo k průtahům, byť ve věci jde o skutkově i právně složitý spor, v jehož průběhu žalobce žalobu doplňoval a rozšiřoval a bylo nutné řešit i otázku pasivní věcné legitimace. Odvolací soud považoval již vyplacenou částku ve výši 52.000,- Kč za přiměřenou okolnostem věci. Výši náhrady odvolací soud poměřoval s výší přiměřeného zadostiučinění vyplývající z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, která umožňuje přiznat částku za průtahy do maximální výše cca 1.500 EUR za rok trvání řízení nad obvyklý časový rámec, s možností jejího snížení při zohlednění ekonomické úrovně konkrétního členského státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které odůvodňuje podle ustanovení Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí řeší problematiku náhrady nemajetkové újmy poskytované za průtahy v řízení v jiném rozsahu, než je poskytována Evropským soudem pro lidská práva, a způsobuje tak nerovnost na straně poškozených z jednotlivých členských zemí. Dovolatel je přesvědčen, že výše odškodnění je nepřiměřeně nízká oproti odškodnění, které je v obdobných věcech přiznáváno Evropským soudem pro lidská práva. Dovolatel namítá též průtahy v řízení po prohlášení konkursu na společnost Moravské Tiskárny, a. s. Dovolatel má za to, že v původním řízení před Okresním soudem v Olomouci mělo být po návrhu ze strany žalovaného pokračováno v řízení a odkazuje na ustanovení , o konkursu a vyrovnání. Dovolatel namítá, že mu nebyla přiznána nemajetková újma za průtahy v řízení, které nastaly po 7. 5. 2005, kdy žalobce podal návrh na pokračování v řízení, přestože k průtahům evidentně docházelo. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení a 4 , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení a c) O případ uvedený v pod písmenem b) v daném případě nejde, jelikož jím nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, tedy Nejvyšší soud zkoumal přípustnost dovolání podle

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. konstatoval, že z ustanovení je zřejmé, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v ), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Právní úprava kromě vymezení kritérií, k nimž je třeba přihlížet, postrádá vodítko, jak jednotlivá kriteria i jejich vzájemnou kombinaci finančně ocenit a převést na peněžitou částku, přičemž konkrétní mechanismus výpočtu nelze nalézt ani v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), ani v rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva (dále ESLP).

Judikatura ESLP je nicméně jednoznačně konstantní v tom, že upřednostňuje vyřešení nepříznivých důsledků nepřiměřené délky soudního či správního řízení podle vnitrostátního práva národními soudy (orgány), přičemž vzhledem k tomu, že využití vnitrostátního prostředku nápravy je pro poškozeného bližší, dostupnější, rychlejší a řízení o něm probíhá v jazyce poškozeného, lze snadněji dosáhnout náhrady uvedené újmy. Proto ESLP považuje za účinný prostředek k odškodnění nepřiměřené délky řízení (čl. 13 Úmluvy) i náhradu přiznanou vnitrostátním právem členského státu v rozsahu nižším, než k jaké by ve smyslu čl. 41 Úmluvy dospěl on sám, nikoliv však nepřiměřeně. Uvedené je akceptováno za předpokladu, že výše příslušných náhrad bude stanovena na základě rozhodnutí, jež jsou v souladu s právní tradicí daného členského státu, jsou rychlá, dostatečně odůvodněná a vykonávaná bez průtahů, a to tak, aby korespondovala především s hladinou životní úrovně v jednotlivých členských státech a částkami, které jsou v tom kterém státě vypláceny z titulu různých újem (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006 ve věci Apicella proti Itálii, č. 64890/01, popř. rozhodnutí ze dne 19. 10. 2004 ve věci Dubjaková proti Slovensku, č. 67299/01).

Z pohledu dovolacího soudu předestřená otázka zásad pro stanovení výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s právními závěry výše uvedenými při zohlednění kriterií stanovených v ustanovení – e) Určení konkrétní výše náhrady je pak otázkou individuálního posouzení všech okolností daného případu a nemá judikatorní přesah do rozhodovací praxe soudů v případech obdobných. Vzhledem k tomu nepředstavuje námitka dovolatele ohledně výše přiznaného zadostiučinění právní otázku, která by činila rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným ( ).

Zásadní právní význam nelze spatřovat ani v otázce postupu soudu po prohlášení konkursu na žalovaného v původním řízení o náhradu mzdy. Součástí skutkového stavu, z něhož soudy obou stupňů při posouzení věci vycházely, totiž není zjištění, že v přerušeném řízení byl podán návrh na pokračování v řízení, a v dovolacím řízení nelze nové skutečnosti uplatnit ( ).

Dovolání žalobce směřuje tedy proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud proto jeho dovolání podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. prosince 2010

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu