Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3311/2010

30

Cdo 3311/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci V. H., (dále jen „vyšetřovaná“), zastoupené opatrovníkem JUDr. Josefem Prokešem, advokátem se sídlem v Liberci 1, Dr. E. Beneše č. 13, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, o způsobilost k právním úkonům, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání vyšetřované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 19. ledna 2010, č.j. -52, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 11. června 2009, č.j. -30, zbavil vyšetřovanou podle ustanovení (dále jen „“) způsobilosti k právním úkonům a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že vyšetřovaná v důsledku duševní choroby, která není jen přechodná, není schopna činit právní úkony.

K odvolání vyšetřované Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci po doplnění dokazování rozsudkem ze dne 19. ledna 2010, č.j. -52, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud poukázal na to, že řízení doplnil v souladu s věta druhá o výslech žalované, jež jako účastnice řízení vypověděla, že z Psychiatrické léčebny v Kosmonosech se vrátila 18.11.2009 po osmi měsících pobytu. V současné době si shání práci. K psychiatrovi MUDr. T. chodí vždy po třech týdnech na injekci. Od propuštění z léčebny tam byla dvakrát. Žádné léky nebere, pouze injekce. V psychiatrické léčebně byla celkem dvakrát. Po dobu hospitalizace v léčebně nikdo z příbuzných za ní nebyl, nestýká se s nimi. Ve FOKUSU má na dva roky zajištěno chráněné bydlení. I v době, než nastoupila do léčebny v Kosmonosech se cítila dobře, musela avšak ukončit práci, na ubytovně pak již dál nemohla bydlet. Proto šla za bratrem, ale tam nebylo místo, proto ji odvezl do léčebny v Kosmonosech. Žádné zdravotní problémy v té době neměla. V léčebně byla léčena injekcemi stejnými jako dostává nyní od MUDr. T.

Krajský soud doplnil dokazování dále zprávou Psychiatrické léčebny v Kosmonosích ze dne 29.9.2009 (předloženou vyšetřovanou) vyhotovenou v průběhu hospitalizace vyšetřované v této léčebně. Ve zprávě ošetřující lékařka MUDr. V. a primářka oddělení MUDr. K. uvedly, že vyšetřovaná trpí závažným onemocněním – poruchou s bludy a prvky paranoidity. V akutní fázi toto onemocnění omezuje člověka v kontaktu s realitou, jakož i jeho schopnosti sociálně fungovat. Do léčebny byla vyšetřovaná přijata v akutní psychotické atace 25.9.2008. Při zavedené medikaci pak došlo k ústupu psychotických produkcí. Onemocnění vyšetřované je natolik závažné, že po zdravotní stránce naplňuje důvody k její invalidizaci. V současné době je stav vyšetřované do té míry kompenzován, že v rámci chráněného prostředí a jisté sociální dopomoci je podle názoru léčebny schopna sama hospodařit například s finančními prostředky. Léčebna připouští, že současný stav vyšetřované by mohl znamenat i revizi znaleckého posudku provedeného v řízení před okresním soudem.

S ohledem na stanovisko Psychiatrické léčebny Kosmonosy v průběhu léčby vyšetřované ohledně případné revize soudem provedeného znaleckého posudku z 12.3.2009, krajský soud vyzval soudem ustanoveného znalce MUDr. J. T., aby se vyjádřil, zda chce upravit závěry v jeho znaleckém posudku. Ten prostřednictvím lékařské zprávy ze dne 24.11.2009 sdělil, že problém u vyšetřované spočívá v tom, že nemá dostatečný náhled na svoje onemocnění a od toho se odvíjí její spolupráce. Duševní stav vyšetřované vyžaduje v podstatě trvalou psychiatrickou intervenci a pokud léčbu přeruší, tak dojde jako i v minulosti ke zhoršení stavu, kdy jedná pod vlivem chorobných příznaků, především paranoidních a persekučních bludů. Před poslední hospitalizací v léčebně se vyšetřovaná dostala až do naprostého existenčního debaklu. Pokud po propuštění z léčebny bude vyšetřovaná pravidelně docházet na stanovené psychiatrické kontroly, mohl by být v budoucnu její zdravotní stav dlouhodobě kompenzován. Pak je samozřejmě možno přezkoumat její duševní stav a doporučit případnou změnu v její způsobilosti k právním úkonům. V současné době by však budoucnost při schválení navrhovaného řešení viděl jako značně riskantní. Proto znalec setrval na závěrech znaleckého posudku ze dne 12.3.2009.

Odvolací soud vyložil, že smyslem řízení o zbavení (případně omezení) způsobilosti k právním úkonům vedeného podle a násl. , je především ochrana samotného vyšetřovaného, ochrana jeho zdraví, života, sociálního postavení, jakož i ochrana v případě činění právních úkonů vyšetřovanou osobou. Tato ochrana je nezbytná v případě, že je vyšetřovaný ohrožen z důvodu jeho zdravotního stavu. to je i případ vyšetřované V. H., která (jak vyplývá z původní zprávy psychiatrické léčebny ze dne 29.10.2008, jež byla podnětem k zahájení daného řízení, jakož i ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce MUDr. J. T. ze dne 12.3.2009 a jeho lékařské zprávy ze dne 24.11.2009), nemá dostatečný náhled na svou duševní chorobu, jež je chronického rázu. Jde o paranoidní psychósu s produkcí paranoidních a persekučních bludů, kdy v případě ataky vyšetřovaná zcela sociálně selhává a není schopna se přiměřeně adaptovat na životní podmínky. Není schopna řešit základní sociální vazby, ekonomické vztahy, tj. není schopna hospodařit s finančními prostředky a v důsledku toho se pak dostává později do obtížně řešitelných situací. Sama vyšetřovaná nemá objektivní náhled na svoji chorobu. To ostatně potvrdila sama i v účastnické výpovědi před odvolacím soudem, kdy předchozí její umístění do psychiatrické léčebny považovala jen za důsledek sociální krize – ztráty bydlení a souvislost s diagnostikovanou psychiatrickou chorobou v tomto směru vyšetřovaná nespatřuje.

Dále je třeba vzít v potaz, že z obsahu lékařských zpráv psychiatrické léčebny i znaleckého posudku vyplývá, že vyšetřovaná v minulosti po propuštění z psychiatrické léčebny (kde byl její zdravotní stav stabilizován v rámci její léčby) nedodržovala léčebný režim. V důsledku toho došlo u ní k psychickému selhání, promítající se posléze i do ztráty jejích sociálních jistot a vyšetřovaná musela být opětovně umístěna do psychiatrické léčebny.

Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že u vyšetřované s ohledem na povahu její choroby, která je trvalého rázu, je třeba vycházet nikoli z momentální situace, kdy nepochybně je její aktuální psychický stav po propuštění z léčebny stabilizován, nýbrž je nezbytné, aby pro účely posouzení její způsobilosti k právním úkonům byla dlouhodobě sledována, a aby její stávající (stabilizovaný) zdravotní stav byl dlouhodobě kompenzován. V tomto směru vychází odvolací soud z doporučení znalce MUDr. T. v jeho poslední lékařské zprávě ze dne 24.11.2009, který by zachování způsobilosti k právním úkonům viděl v současné době u vyšetřované jako značně riskantní, nezodpovědné.

Uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci byl doručen vyšetřované (jejímu opatrovníku) dne 22. února 2010, přičemž právní moci nabyl dne 30. dubna 2010. Proti tomuto rozhodnutí podala vyšetřovaná prostřednictvím svého opatrovníka dne 18. března 2010 včasné dovolání.

Dovolatelka přípustnost dovolání vyvozuje z ustanovení , přičemž odkazuje na dovolací důvod uvedený v ustanovení Domnívá se, že nebyly splněny předpoklady pro její zbavení způsobilosti k právním úkonům. Vyšetřovaná poukazuje na vývoj svého zdravotního stavu, přičemž neakceptuje odůvodnění napadeného rozsudku a připomíná její základní práva; činí odkaz na nález Ústavního soudu sp.zn. . Zdůrazňuje, že při soudním rozhodování je vždy třeba dbát důsledně toho, aby způsobilost k právním úkonům nebyla omezována ve větším rozsahu, než je nezbytně třeba. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K podanému dovolání nebylo podáno případné vyjádření.

Dovolací soud s ohledem na skutečnost, že napadený rozsudek byl vydán dne 19. ledna 2010, přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony a uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením ; dovolání je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, protože řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z ustanovení až 3 vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně, je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávně rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Ty však z obsahu spisu seznány nebyly.

Uplatněný dovolací důvod podle ustanovení dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, pokud soud buď použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, případně omezení způsobilosti k právním úkonům není sankcí, nýbrž opatřením sloužícím především ochraně zájmu samotných fyzických osob, které pro svůj duševní stav nejsou schopny činit s dostatečnou vlastní odpovědností právní úkony. Jedná se rovněž o ochranu osob, které s takovými fyzickými osobami vstoupily do právních vztahů. Pokud totiž fyzická osoba, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům podle , nebo osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům byla omezena podle téhož zákona, učiní právní úkon, ke kterému je podle rozhodnutí soudu o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům nezpůsobilá, půjde o právní úkon neplatný (absolutně) podle (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. února 2009, sp.zn. ). Omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům znamená opatření, které představuje nezbytné omezení, jež může trvat pouze po nezbytně nutnou dobu, dokud důvody, které k omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům vedly, trvají ( srovnej usnesení NS ČR ze dne 19. února 2009 , sp.zn. ). Je současně nutno připomenout, že Ústavní soud např. mimo jiné ve svém nálezu ze dne 13. prosince 2007, sp.zn. , fakticky vyšel z úvah, že je třeba se vyvarovat zásahu do ústavně chráněných práv, konkrétně do způsobilosti mít práva (d), kdy je nezbytné vyloučit postup, který by nesl rysy charakterizované formálním, schématickým pohledem na projednávaný případ, bez snahy o individuální přístup ke každému jednotlivému případu s naprosto nekritickým přejímáním závěrů znaleckých posudků, v nichž jsou mnohdy formulovány odpovědi na dotazy soudů, které překračují meze odborného posouzení a zasahují přímo do rozhodování soudů tím, že dávají přímý návod, jak má soud ve věci rozhodnout. Soudní rozhodnutí pak není rozhodnutím nezávislého soudu, ale soudního znalce.

Jak vyplývá z písemného odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud sice dospěl k faktickému závěru, že vyšetřovaná trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, avšak – ač potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zbavení vyšetřované způsobilosti k právním úkonům podle ustanovení , nezabýval se tím, zda aktuální stav jejího duševního zdraví skutečně vylučuje její schopnost činit jakékoliv právní úkony tak, jak to má na mysli zmíněné ustanovení. Již sama tato skutečnost diskvalifikuje další úvahy odvolacího soudu. Nelze též přehlédnout skutečnost, že ač odvolací soud konstatuje aktuální zlepšení zdravotního stavu vyšetřované, při posouzení otázky její způsobilosti k právním úkonům k této skutečnosti ve své podstatě nepřihlédl, kdy pouze dovodil hypotetickou možnost možného zhoršení tohoto stavu v budoucnu. Napadené rozhodnutí proto z hlediska uplatněného dovolacího důvodu není možno považovat za správné. Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) rozsudek odvolacího soudu s přihlédnutím k ustanovení a 3 zrušil a věc vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení. K projednání věci nebylo nařízeno jednání ( ).

Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu ( věta první ve spojení s téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. listopadu 2010

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu